Malý jazykový koutek

Není mi však zcela jasné, proč jsou jejich zahraniční, byť i o poznání známější kolegyně o toto privilegium ochuzeny. A to dokonce i v případě, že své ženství mají ve jméně i v rodném jazyce. Příkladem budiž islandská prezidentka Vidgís Finnbogatóttir, pravidelně v českém tisku přechylovaná jako Finnbogadóttirová, ačkoliv koncovka dotěr již od malička naznačovala, že se jedná o holčičku – jinak by měla koncovku –son.

Nebohá Islanďanka se nakonec přechylování zbavila odchodem z politiky. Co však mají dělat Angela Merkel, či Hillary Clinton, které se k odchodu z politiky nechystají? Ad usum obou státniček jsem si dovolil vyvinout praktickou, byť poněkud složitou metodu. Zde je: zájemkyně by se měla rozvést, zajet si na pěkný víkend do České republiky, a v případě, že bude mít o pana (ex)manžela ještě zájem, oddat se znovu na nejbližším obecním úřadě (a pochopitelně neopomenout zvolit si variantu jména bez přechylování). Pro větší jistotu by jeden, nebo ještě lépe oba snoubenci měli ještě před novým sňatkem získat český průkaz pro povolení k pobytu pro cizince, aby měli nové jméno i na platném, v plastu zalitém dokumentu.

Je velká škoda, že se k podobnému experimentu nedá žádná ze světových státniček přesvědčit. Jsem si totiž jistý, že by případné experimentátorce byla celá anabáze platná jako příslovečnému mrtvému svrchník. Zvyk přechylovat cizí ženská příjmení je v nás hluboce zakořeněn. Přesto již dnes – například u hereček – často požíváme tvar bez přechylování. Uma Thurman či Angelina Jolie se na internetovém vyhledavači (s volbou výhradně českých stránek) vyskytují podstatně častěji než jejich dvojnice Thurmanová či Jollieová.

Nejen pro jazykové puristy může tento názor přestavovat vyslovené kacířství. Ale jazyk se vyvíjí, a to téměř výhradně ve směru od počešťování cizích vlastních jmen k jejich originální verzi. Ještě koncem devatenáctého století nikoho nepřekvapila cesta do Frankobrodu nad Mohanem, zatímco dnes by pod tímto názvem do Frankfurtu nikdo netrefil. Ještě za první republiky se pro New York běžně používal název Nový York, jemuž dnešní čtenář ještě rozumí, ale nikdo jej již aktivně nepoužívá.

Přechýlený tvar zahraničních celebrit patří tam, kde již skončil Frankobrod a Nový York. Přechylování bychom měli zachovat pro ženy z jazykového prostředí, ve kterém je obvyklé – tedy kromě domácího prostředí pro příbuzné slovanské národy. Tedy pochopitelně s výjimkou žen, provdaných za cizince, které si samy zvolily variantu příjmení bez přechylování.