Hasič si nechal na záda vytetovat 11. září. Pomohlo mu to od traumatu

„Už jsem předtím zasahoval u několika těžce ohořelých těl, a znal jsem i zápach rozkladu, věděl jsem, oč jde,“ říká věcně Tiernach Cassidy, když s ním sedím v jeho domku na Long Island, půl hodiny příměstským vlakem od Manhattanu.

Chvíli hledí na talířek od snídaně, na hnědý papír, ve kterém byla zabalená muffinová buchtička. Pak papír, v jehož záhybech zůstaly zbytky buchty, uchopí a nechá ho viset mezi dvěma prsty. „Našel jsem třeba něco, co vypadalo asi takhle. Myslel jsem, že je to rukavice, byla to ale lidská dlaň.“