Jazyky na Zemi vymírají

Z celkového počtu asi šesti tisíc jazyků na naší Zemi je více než dva a půl tisíce ohrožených vyhynutím. Je to obrovská suma! Cesta globalizace vše ještě urychluje. Vymírání jazyků je stále rychlejší, protože naše civilizace je stále rychlejší a stále podmanivější a drsnější.  Vedle vnějšího tlaku přijmout  takzvaně civilizovaný jazyk, je zde i tlak vnitřní. Členové indiánských komunit opouštějí svůj jazyk také  s přáním sami se integrovat  do majoritní společnosti a mít lepší ekonomické perspektivy. Láká je pozlátko naší civilizace, tak jako nádherná vůně masožravé rostliny láká hmyz. Také my, jako ta masožravá rostlina, použijeme  tyto indiány k své  potřebě. Ztratí svoji identitu a rozplynou se nejspíš v davu lumpenproletariátu. Mnoho z nich nechápe cenu svého vlastního jazyka, který ve spěchu moderního světa vypadá jako něco zpozdilého, úpadkové, zastaralého, nemoderního.

Také tlak na indiánské komunity k integraci do naší kultury je stále silnější. Je to tlak politicko-ekonomický, který nezná hodnotu kultury, jen výši HDP a svých zisků. Všichni krásně mluví už desetiletí, jak si váží indiánské civilizace, jejich způsobů života v pralesích Amazonie, zakládají různé národní rezervace a asociace, ale když jde o to něco z Amazonie získat a dojde na lámání chleba, přichází na řadu bezohlednost zahalená do výmluvnosti. Indiáni už dávno správně označili bělošský jazyk zdvojený jako u hadů. Tento rozeklaný jazyk s hadím jedem a lží však nepochybně, a bohužel, vítězí. Jsme totiž tvrdí a agresivní. Indiánské jazyky však mezitím  vymírají.

            To jsou i závěry UNESCA, které vyburcovali lingvisty a etnografy k Mezinárodnímu kongresu v ekvádorském Quitě pořádaném minulý týden Katolickou Pontifikální univerzitou. Koordinátorka setkání Marleen Haboud podtrhla, že ztrátou indiánských jazyků ztrácíme i my. Ztrácíme  znalosti nashromážděné za tisíciletí života v Amazonii, jejich způsoby se zacházením s prostorem na zemi i ve vesmíru, s lidmi i se samotným jazykem. Uvedla  případ jazyka andoa, s kterým mluví už poslední indián, nebo  jazyka záparo, který umí už pouze šest starců.  Za pár let přijde doba, kdy starci navždy odejdou  a pak náhle den ze dne  zmizí další jazyk, a už není cesty zpět. Americká lingvistka Mariance Mithun například ukázala případ jazyka mohawk z USA a Kanady, který nezná  naši obvyklou stavbu věty: podmět, přísudek, předmět. Uživatelé jejich jazyka nejdříve uvádějí informaci, kterou považují za nejdůležitější pro posluchače, bez ohledu, zda se jedná o jméno, adjektivum či sloveso. Různé jazyky ukazují rozdílné způsoby, jak mysl člověka může kodifikovat, chápat a  systematizovat svět a svoji zkušenost formami, které by nás, omezeným pouze našimi evropskými jazyky, vůbec ani nenapadly. Mithun je přesvědčena, že ze tří set indiánských jazyků dokumentovaných jen v Severní Americe přežije pouze desítka. Kontinenty, kde nejvíce hrozí   toto vymírání, jsou Oceánie a Amerika. Například v Brazílii je ohroženo 190 jazyků, v Mexiku 144, v Kolumbii 68 a v Peru 62.

Z mnoha závěrů kongresu a názorů lingvistů podtrhněme, že bilingvismus přináší dětem možnost chápat svět ve dvou rozličných rovinách a mají mnohem více možností se uplatnit v jedné či druhé společnosti. Podle Sumpinancha Celestina Aij Tuntuama, učitele z komunity Kupit, je to strategie, kterou se snaží uplatnit třeba indiáni Ašuárové v Ekvádoru. „My udržujeme a ceníme si naší kulturu a tradice včetně třeba oděvu, mluvíme sice už španělsky, ale nezapomínáme naši  ašuárštinu,“ řekl na Kongresu, kam přišel s péřovou čelenkou, náhrdelníkem a malováním v tváři s černými linkami ve stylu šelmy. V jeho komunitě dva a půl tisíce Ašuárů dosud všichni mluví ašuársky  a asi 20% i španělsky.

To je dosud i cesta „mých“ Yek´wanů, ke kterým každoročně jezdím, abych pozoroval postup naší civilizace a snažil se napomoci jejich hrdosti. Jedině tak budou i nadále udržovat svůj jazyk. K tomu jim slouží vlastní škola prvních pěti tříd hluboko v pralese na řece Cauře, kde jako první jazyk se učí  yek´wanštinu a pak teprve španělštinu. Těší mne, že jsem mohl tuto školu v roce 2003 pomáhat stavět. Těší mne, že desítka Čechů mi pomáhá v této snaze udržet jejich kulturní hodnoty, aby jejich existence tu byla co nejdelší. Děkuji jim i ostatním, kteří se přidruží.

Mnislav Zelený Atapana (www.granamazonia.cz)