Při včerejší jízdě vlakem mne zaujal billboard, který nyní zaplavil vlakové soupravy Českých drah a jenž láká na turné zpěváka Daniela Landy pod názvem Vozová hradba. Zpěvák je zde vyobrazen v boxerských trenkách s červeným husitským kalichem, přes rameno má přehozenou českou vlajku (nebo je to snad jakýsi ručník s trikolórou).
Každý plakát je doplněn jiným citátem, já jsem si všiml, že jakýsi student geografie z Karviné říká: „Integrace musí končit tam, kde ohrožuje národní státy, ze kterých se nesmí stát provincie.“ Jiné plakáty doplňují jiné vhodné národovecké výroky rozzlobených pracujících.
Na webových stránkách Landy si například přečteme: „V době, kdy globalizace pohlcuje a rozpouští evropské národy, hodláme pozvednout prapor. Přestože se nás někteří snaží umlčet, budeme hlasitější a hlasitější.
Jsi Čech, tak si toho važ.“
Nebyl náhodou Landa ještě nedávno v jakémsi rytířském řádu, který se snažil sblížit s katolickou církví, ba si od ní dokonce zapůjčil vyšehradskou kapitulu? Nyní je Landa pro změnu husitou: navázal na palcátovou estetiku a obnovu husitských bojových tradic z politickovýchovných světnic kasáren Československé lidové armády.
…
Ostatně i Václav Klaus se nedávno označil nejen za disidenta, ale také za husitu, což mu ovšem nebrání, aby přednášel o svatém Václavovi katolickému kléru a dalším váženým hostům včerejší poutě.
Klausovo pojetí svatováclavské tradice je vůbec pozoruhodné. Mimochodem se v něm praví: Při pohledu kolem sebe vidíme, že „pokrokáři“ všeho druhu vedou soustavný a stále nezakrytější útok na naše tradiční společenské hodnoty a ctnosti. Vlastenectví je vydáváno za šovinismus a demokratický stát za překonanou instituci, která má být obětována ve prospěch nadstátních uskupení, která nikdy nemohou získat demokratickou legitimitu. Přirozeně strukturovaná národní společenství se svými hlubokými tradicemi, duchovními a kulturními hodnotami, vycházejícími ze staletých zkušeností a z životů mnoha předchozích generací, jsou erodována politickým tlakem na přijetí multikulturalismu jako oficiálně naordinované ideologie.
Vzhledem k tomu, že svatý Václav byl spíše prvním proponentem české integrace do Evropy, člověka napadá, zda včera v Boleslavi nepromluvil spíše Boleslav. Boleslav Klaus.
Klausova obava o osud národního státu je v podstatě tatáž jako Landova a člověk se vlastně diví, že se tihle dva plus Bátora nedali ještě dohromady. Co tomu vlastně brání?
Ten český lidový nacionalismus, který se Landa s Klausem pokoušejí probudit, vůbec představuje pěkný galimatyáš, jak to pěkně vystihla skupina Banana Split a jeho moralisté. Ještě do toho zamíchat Švejka, hokej a ruského medvěda.
To ovšem neznamená, že to má člověk ignorovat a brát na lehkou váhu. Některá hesla vypadala jako galimatyáš i za té neblahé druhé republiky. Například: „jednotná liga českého fašismu proti německému nacismu“ apod.
…
O ruské rošádě na postu premiéra a prezidenta jsem napsal pro úterní Radiožurnál.
Tady je celý text:
Takže bývalý ruský premiér a dnes prezident Dmitrij Medveděv si to s dnešním premiérem Vladimirem Putinem hezky vymění. Putin bude z premiéra znovu prezidentem a Medveděv zase premiérem.
Rusko tímto potvrdilo, že je opravdu zvláštní zemí. Historicky se sice potácí mezi Západem a Východem, ale touto šarádou potvrdilo svoji příslušnost k orientu. Z pravidel se stává fasáda a obcházení pravidel je dokonce oznámeno předem, dáno na piedestal, má ruské graždaníny uklidnit jako záruka stability.
Vysvětleme to. K čemu ústavní pravidla – tedy výdobytek západní civilizace – s kolébkou v USA a Francii vlastně existují? Existují proto, že mají nějaký smysl a vycházejí z nějakých hodnot. Smysl nejrůznějších ústavních brzd, pojistek, ventilů a také časově omezených mandátů a limitů spočívá v omezování moci a v jejím vyvažování. Pokud je totiž člověku svěřena moc, má tendenci ji zneužívat, rozsedět se, zlenivět.
Omezení moci má pak spočívat v tom, že se moc opravdu omezí. Prezident má mít dva mandáty za sebou. V tom je nevlastnější smysl pravidla. Nejde o to, aby měl dva mandáty za sebou, pak jednou vynechal, řídil stát z postu premiéra a pak se stal prezidentem na osm let znovu.
Druhý smysl ústavních pravidel spočívá v tom, že jsou to pravidla neosobní. Společnosti vládne neosobní a nestranné právo a řád a nikoli konkrétní, jakkoli zbožštěný jedinec. Společnost má vzhlížet k právu a řádu, nikoli se upínat a vzhlížet k politickým idolům. Rusové to pochopili přesně naopak. Tím, že tuto výměnu s pompou oznámili, vyslali tento signál: lidé, klid, můžete se spolehnout na to, že bude vládnout Putin, to je mnohem důležitější než nějaká pravidla. Začíná být trochu nepochopitelné, proč Rusko tu fasádu ústavy a také svobodných voleb ještě vůbec drží.
Jako obvykle funguje Rusko jako lupa, která nám dá pochopit, jak to máme s pravidly my. Také u nás někdy obcházíme pravidla a instituce a také u nás leckdo spekuluje třeba o tom, že by Václav Klaus mohl kandidovat potřetí: když bude prezident volen přímo, bude to prý jiný prezident. Berme tedy rošádu v Rusku vážně a zkusme pochopit, k čemu pravidla existují a jaký je jejich smysl. A naučme se rozlišovat fasádu od životaschopných ústavních pravidel. Přemýšlet o těchto věcech jistě neškodí.
…
A nakonec ještě k aktualitám z krize eurozóny. Prezident Barack Obama se pustil do Evropanů, že dělají jen málo, aby krizi zastavili a Martin Feldstein mají zcela odlišný názor na to, zda by Řecku prospěla devalvace.
Tento článek máteje zdarma. Když si předplatíte HN, budete moci číst všechny naše články nejen na vašem aktuálním připojení. Vaše předplatné brzy skončí. Předplaťte si HN a můžete i nadále číst všechny naše články. Nyní první 2 měsíce jen za 40 Kč.
- Veškerý obsah HN.cz
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Ukládejte si články na později
- Všechny články v audioverzi + playlist