Nehrajme frašku se zákonem o střetu zájmů a zákonem o veřejných zakázkách

Tento týden se objevila informace, že plzeňská Škoda Transportation se „přestěhovala“ z Kypru na Marshallovy ostrovy. Důvody mohou být různé, ale důsledek je jeden – obchodní právo v této malebné části Tichomoří je nastaveno tak, že téměř nelze získat informaci o vlastnické struktuře této společnosti. Tedy bez souhlasu jejích vlastníků.

Někteří novináři dodávají, že se jedná o průmyslového giganta a příjemce veřejných zakázek v hodnotě desítek miliard. Také se dá mluvit o zvláštní cestě této firmy do soukromých rukou.

Zvláštní pozornost si ale na prvním místě zaslouží ona nejasná majetková struktura. Potom její spojení s veřejnými rozpočty.

V čem je problém? Především v tom, že máme-li společnost s utajenou majetkovou strukturou, která vyvíjí jakoukoliv ekonomickou aktivitu, můžeme rovnou do koše vyhodit třeba zákon o střetu zájmů nebo zákon o veřejných zakázkách.

Řekněme, že se bude, čistě hypoteticky, jednat o firmu realizující veřejné zakázky, a to dokonce ve velkém rozsahu. Má-li utajenou vlastnickou strukturu, potom mezi její vlastníky může patřit premiér, ministr dopravy a ministr financí, polovina Poslanecké sněmovny a Senátu, nemluvě třeba o generálních ředitelích různých „státních“ i soukromých firem, nebo členové výběrových komisí. Šance zajistit, aby soutěž byla férová a nedocházelo k podvodům, je fakticky nulová.

Firma, o které je řeč, patří do uvedené kategorie firem. Její vlastnická struktura by tedy měla být transparentní. Jinak nelze nikdy vyloučit podezření, že někteří lidé přihrávají veřejné peníze sobě samým. Horší ale je, že nemůžeme ani zabránit fingovaným výběrovým řízením a dalším podvodům, které jsou živnou půdou pro korupci u nás.

Myslím ale, že tohle nakonec všichni víme. Stejně víme, že platí osvědčené latinské „cui bono?“.

Co mi ale vrtá hlavou – sídlí německý Siemens také na Marshallových ostrovech?