Kalousek jako ministr odpovědný za výkon vlastnických práv státu v ČEZu (a tedy i kontroly) ve dvou vládách jednoznačně selhal. Stejně tak premiér Nečas, kterého Ekologický právní servis ke kontrole podezřelých zakázek opakovaně marně vyzýval. Pozornost médií a veřejnosti se zajisté nakonec přesune i na ty, kteří Romanovi umožňovali celá léta setrvat ve funkci. Oba pánové by proto měli přestat provokovat veřejnost nápady, že se ČEZ zkontroluje sám, a rychle učinit zásadní kroky k nápravě situace v ČEZu i své vlastní reputace.

1) Kontrola rekonstrukce Prunéřova zahraničním auditorem a následné zrušení zakázky

Ze všech zakázek ČEZu pro Škodu je nejpodivnější rekonstrukce hnědouhelné elektrárny v Prunéřově, odsouhlasenou těsně před prodejem Škody korejské společnosti Doosan. Rekonstrukce je ve srovnání obdobnými projekty miliardově předražená, ČEZ ji tvrdohlavě prosazoval v méně efektivní variantě, která nesplňovala několik požadavků evropského práva, ačkoli podle posudku norských konzultantů z DNV nic nebránilo rekonstruovat elektrárnu účinnější technologií. Nyní se navíc ukazuje, že v přilehlém dole jsou zásoby uhlí nanejvýš na deset let, přičemž dovoz uhlí odjinud by činil z elektrárny ekonomicky naprosto nesmyslný projekt. Auditor proto musí ověřit následující:

  • Ověřit na přesných datech od ČEZ výsledky studie společnosti Cityplan, s.r.o., která na základě veřejných údajů spočítala, že by se účinnější varianta (kterou ČEZ odmítal), díky efektivnější výrobě elektřiny ČEZu vyplatila – za 25 let provozu elektrárny až o 10 miliard.

  • Zda Škoda disponovala technologií na výrobu účinnější varianty – anebo zda mohla být volba nevýhodnější varianty podmíněna tím, aby zakázku získala právě Škoda.

  • Zda existují pádné důvody, proč ČEZ zaplatil v Prunéřově za elektrárnu s účinností 39% 25 miliard, zatímco v Německém Boxbergu postavili elektrárnu s obdobným výkonem a mnohem vyšší účinností 43% za 20, 8 miliardy.

  • Zda má pravdu Mezinárodní energetická agentura, která uvádí, že náklady na rekonstrukci uhelných elektráren (kromě Prunéřova ještě Ledvice a Tušimice) má ČEZ nejvyšší na světě (3 485 USD/kWe oproti průměru 2308 USD/kWe) – a že tedy kdyby ČEZ snížil náklady na průměrnou cenu, ušetřil by celkem 30 miliard.

  • Zda je pravda, že pro elektrárnu nemá ČEZ v dole Tušimice není dostatek paliva.

 Ani ČEZ by nezůstal bez práce. Pokud by kontrola potvrdila výše zmíněná podezření, měl by ministr okamžitě Beneše zaúkolovat, aby celou podezřelou zakázku zrušil, dokud je čas.

 2) Okamžité odvolání Martina Romana z dozorčí rady ČEZ

Presumpce neviny platí pro trestní stíhání, nikoli pro setrvání v čele hlavního kontrolního orgánu. Má-li být Martin Roman kontrolorem podezření ulpívajících na něm samotném, znamená to jediné: vyšetřit se nemá nic.

 3) Zřízení nominačního výboru a nominačních kritérií pro jmenování dozorčích rad a obměnění dozorčí rady ČEZ

 Kauza Roman by nebyla možná bez shovívavosti dozorčí rady. Potvrzuje to nedávno zveřejněná výroční zpráva BIS: „Český organizovaný zločin nejvyšší úrovně ... profituje zejména systematickým obohacováním se na veřejných rozpočtech a firmách se státní majetkovou účastí ... Vedení některých společností cíleně omezovalo kontrolní a řídící roli státu. Využívalo k tomu např. zkreslené a neúplné informování dozorčí rady, osobních vazeb mezi managementem a představiteli kontrolních a regulačních orgánů.“ Ekologický právní servis opakovaně vyzýval dozorčí radu ČEZ a jejího dřívějšího šéfa Martina Římana ke kontrole Prunéřovské zakázky (například v tomto Hydeparku), bez úspěchu.

Případ ČEZu nám jasně ukazuje, kam vedou politické nominace do dozorčích rad. Nejde vůbec o to, že nějaký vysloužilý politik dostane trafiku na přilepšenou – stát tím především ztrácí kontrolu nad miliardami. I v případě, že politik v dozorčí radě něco záměrně nekryje, plní většinou funkci užitečného idiota. Aby mohla dozorčí rada něco zkontrolovat, musí její členové rozumět rozličným aspektům řízení velkých firem. Proto je například v Norsku účast politiků v dozorčích radách zakázána a dozorčí rady jsou sestavovány tak, že v nich musí být někdo, kdo rozumí auditu a účetnictví, někdo se zkušenostmi z odvětví dané firmy, někdo se zkušenostmi s řízením velkých firem, někdo, kdo se věnoval exportu atp. Odbornosti, které mají být v radě zastoupeny, jsou u každé společnosti známy. Členy dozorčích rad vybírá nominační výbor složený z nepolitických expertů, politici se mohou jeho doporučení vzepřít, ale svůj protivýběr musí jasně veřejně odůvodnit.

Kalousek by měl co nejrychleji zřídit takový nominační výbor – třeba z členů vládního NERVu. Můžeme si o nich myslet co chceme, ale k politickým trafikantům mají daleko, a jejich angažmá v dozorčích radách přináší dobré výsledky (například aktivity Miroslava Zámečníka v DR Lesů ČR). Kdyby dozorčí rada složená z takto nominovaných expertů musela schvalovat všechny významné zakázky státních firem, asi by to šíbři v managementu měli o dost složitější. Osobnosti se společenskou nebo odbornou prestiží většinou neriskují své renomé tak snadno, jako dnešní radní ČEZu.

4) Umožnění kontroly NKÚ ve státních akciovkách

Na rozdíl od všech sousedních zemí a narozdíl od mezinárodních doporučení u nás nemůže ČEZ a jemu podobné firmy kontrolovat Nejvyšší kontrolní úřad. Kontrola NKÚ v těchto firmách je důležitou součástí vícestupňového systému kontroly, která je pojistkou proti tomu, když ministr a dozorčí rada selže. Podle NERVu je toto opatření „více než nutnost“ v boji proti korupci a jedno z hlavních doporučení. Přesto je nyní ve sněmovně v prvním čtení návrh na rozšíření pravomocí NKÚ, který s rozšířením na tyto firmy nepočítá. Koalice musí podat pozměňovací návrh.

5) Znemožnit ČEZu obchodování s anonymními firmami. 

Nejde jen o Škodu – téměř všechny podivné zakázky a nákupy ČEZu směřovaly anonymním firmám. Ministr Kalousek přitom nemusí čekat na zákon. Povinnost odhalit majetkovou strukturu až k fyzickým osobám pro všechny firmy, které by chtěly čerpat peníze od ČEZu by jistě bylo možné vepsat ČEZu do stanov. Když jsme nedávno při konferenci popisovali norským a britským expertům na správu státních firem, že státní firmy tady zadávají zakázky za miliardy firmám, u nichž není jasné, kdo je vlastní, mysleli nejdřív, že se přeslechli. Čeští politici nám vysvětlují, že zakázat obchody s anonymními firmami vlastně není možné. V zahraničí si myslí, že není možné obchodovat s anonymními firmami. 

6) Zařadit do protikorupční strategie komplexní posílení transparentnosti státních firem podle doporučení OECD a prosadit komplexní novelizaci právního rámce těchto firem.

Netransparentnost státních firem v ČR dalece přesahuje zmíněné body. Z 21 doporučení, které EPS sestavil na základě směrnic OECD pro dobrou správu státních firem, Česká republika plně nesplňuje ani jediné, státní firmy také úspěšně unikají z dosahu zákona o zadávání veřejných zakázek. Vláda by proto měla zřídit odbornou skupinu za účasti expertů na korporátní řízení, ekonomů, ministerstev, protikorupčních organizací a dalších expertů, připravit komplexní návrh posílení transparentnosti těchto firem a doplnit o něj protikorupční strategii.

Všechny zmíněné kroky jsou v politické moci premiéra Nečase a ministra Kalouska, není tedy na co čekat, pánové.

Související