Opustí Německo eurozónu?

Eurozóna se skutečně bude měnit, a dokud změny nedosáhnou nějakého stabilního tvaru, je skutečně nerozumné do ní vstupovat. To opakuje i ministr financí Miroslav Kalousek a ministr zahraničí Karel Schwarzenberg naznačil, že vstup do eurozóny by se mohl uskutečnit v letech 2018 až 2020 (a to ještě odhlížím od věci, že sami nemáme splněná kritéria).

Přesto dlouhodobě platí, že vstup do eurozóny (pokud se nerozpadne a přežije tuto krizi) je pro Českou republiku výhodný a strategicky důležitý, a taktéž platí, že jsme ke vstupu do ní smluvně zavázáni.

Když je tu smluvní závazek a celá věc není kvůli nám i eurozóně na pořadu dne, dosti překvapí požadavek Petra Nečase, aby se v Česku konalo o vstupu do eurozóny referendum.

Česká republika se v přístupové smlouvě zavázala euro přijmout. Referendum by tak nanejvýš mohlo rozhodnout, zda už nastal správný čas, jenže to by měla přece spíše určovat schopnost země plnit maastrichtská kritéria, nikoli to, zda si vstup přejí občané. Případné referendum o euru jako takové by v případě zamítnutí eura zpochybnilo samotné členství v EU, protože by porušilo přístupovou smlouvu. V lepším případě by to byl mandát pro vládu otevřít znovu přístupovou smlouvu a žádat o výjimku z eura.

Stojí tedy za upozornění, že Petr Nečas se tímto požadavkem staví jednoznačně na stranu prezidenta Václava Klause, který netouží po ničem jiném než vyvázat Českou republiku z hlavního integračního proudu.

…

Další pozoruhodná debata se rozvinula na téma dvourychlostní Evropy. Ministr zahraničí Karel Schwarzenberg vyjádřil ve své anglické přednášce obavy z toho, že se Česká republika ocitne ve vedlejším proudu integrace.

Pokud prý podle něho pojedeme v pomalém pruhu, může se stát, že budeme vytlačeni z dálnice nebo sami budeme v pokušení z ní vyjet.

Europoslanec Jan Zahradil se v této souvislosti pustil do kritiky ministra zahraničí. Být takzvaně u toho je prý k ničemu a je pro nás prý jen dobře být mimo fiskální a hlavně dluhovou unii.

Skutečností je, že obavy z ocitnutí se na vedlejší koleji začínají strašit i Brity. Euroskepticismus se totiž dobře nosí za dobrého počasí, když je to taková hezká salonní záležitost.

Co se České republiky týče, je potřeba připomenout dvě geopolitické souvislosti. Těm, kdo se bojí německého vlivu, je třeba vysvětlit, že v pomalejším integračním pruhu v Evropě budeme pod daleko větším přímým německým vlivem.

Taktéž je důležité připomenout, že dvourychlostní Unie či Evropa je především v zájmu Ruska, které potřebuje obnovit svoji sféru vlivu. A v neposlední řadě je třeba si všimnout, že polská vláda se proti vyřazení své země z integračního jádra staví velmi jednoznačně: jde totiž také o bezpečnost a například i o energetickou bezpečnost.

…

Rád bych upozornil na dva texty, které tvrdí, že Německo nikdy nevystoupí z Evropské unie. První vyšel také ve Financial Times a napsal ho Ian Bremmer.
Ten upozorňuje na to, že euroźona je především společná obchodní entita. Němci čítají pouze jedno procento světové populace a z eurozóny velice těží. Silná marka nebo silné „německé euro“ by pohřbilo naděje německých exportérů. Měnová unie brání kompetitivním devalvacím. Vyjma FDP je většina německé politické reprezentace pro zachování eura.

Podobné argumenty představuje na serveru Aktuálně.cz v překladu americký komentátor Gonzalo Lira.

…

A nakonec: Lord Wolfson nabízí čtvrt milionu britských liber těm, kteří sepíšou nejlepší plán mírumilovného rozpadu eurozóny. To je, myslím, hezká výzva i pro české euroskeptiky, kteří mohou dokázat svoji mírumilovnost. Zkušenosti s dělením měnové zóny máme.