Spotřební daň z nafty - třikrát a dost?

Měl bych mít radost, neboť jako spoluautor tohoto návrhu bych mohl říci, že mi kolegové i názoroví oponenti dali za pravdu. Vnímám to ovšem tak, že o velký důvod k oslavě nejde. Kdybych totiž měl stručně popsat celou záležitost, musel bych říci, že si vláda a ministerstvo financí zahráli na cimrmanovské průkopníky slepých uliček. Celé dva roky tak česká ekonomika a daňová správa důkladně ověřovaly, kudy cesta opravdu nevede. A to byl v době doznívající krize tak nákladný experiment, že věru není důvod k oslavě.

Nedávno se mi dostala do ruky rok stará odborná studie VŠE na toto téma. Podotýkám, že jde o vědecké dílo, které prošlo řádným recenzním řízením a pracuje s tvrdými daty, jejichž zdrojem je zejména statistický úřad a státní instituce (ministerstvo financí, celní správa). Zpochybňovat její závěry je proto velmi odvážné a zpochybňovat v ní uvedená data zcela nemožné. Taková diskuse by byla podobná sporu o tom, že je země kulatá.

A co tato studie uvádí? Nejde o veselé čtení. V rámci evropské sedmadvacítky jsme s hodnotou 448,4 eura/1000 l na pátém místě ve výši spotřební daně z motorové nafty. Před námi je pouze Velká Británie, Švédsko, Německo a Irsko. Naopak daleko za námi jsou všichni ostatní sousedé (15. místo Rakousko, 16. Slovensko, 23. Polsko), ale i druhý z tahounů EU, Francie (8. příčka), nebo Finsko (13. příčka). Tomu do puntíku odpovídá cena této komodity, která je 9. nejvyšší v Evropě – pozor nikoliv v EU, tato statistika započítává i třeba Švýcarsko, kde je litr nafty v průměru o 1 haléř (ne korunu, ale haléř) dražší než u nás. Ve všech sousedních státech včetně Německa tak natankujete levněji!

Kontrolní otázka: stoupne za takových okolností výběr daně? Nu nestoupne, klesne! Abych byl přesný – v únoru, dubnu a červu výběr této daně meziročně vzrostl – konkrétně o 1,81 % v únoru, 1,27 % v červnu a doslova fantastických 5,27 % v dubnu. To vše přitom při zvýšení spotřební daně o 20 procent. Ale i takový růst by byl příliš optimistický, protože v lednu 2010 poklesl výběr spotřební daně o 18,4 % (!), v červenci o 12,52 %. To jsem ostatně psal již letos v květnu, kdy jsem uvedl: „V porovnání s prvním až osmým měsícem roku 2009 došlo ve stejném období roku 2010 k poklesu výběru spotřební daně z motorové nafty o více než tři procenta, za leden až říjen dokonce o více než 11 procent.“ Ekonomové, kteří studii napsali, evidentně pracují se stejnými čísly jako já. A není divu – jiný relevantní zdroj než celní správa jednoduše neexistuje.

Co však ekonomové z VŠE na rozdíl ode mne uvedli, je fakt, že intenzita nákladní dopravy stoupá. To dokazuje výběr mýta, který se v roce 2010 vrátil na „předkrizové hodnoty“ – konkrétně okolo tří miliard korun. Vidíme tedy, že pan ministr Kalousek a jeho předchůdce Eduard Janota svými rozhodnutími nenaplnili státní pokladnu v lepším případě stovkami milionů korun. Částka se dá spočítat daleko přesněji, ale na něco takového nemám příliš chuť. Jako politik totiž nevidím tyto hodnoty jako nějaká suchá čísla, ale jako výstupy pomáhající znovu nastartovat ekonomický růst – například postavit nové silnice či vědecké laboratoře… Mimochodem – „nejlepší ministr financí“ by se po takovém lapsu měl omluvit voličům, občanům a podnikatelům.

Chtěl bych se dožít toho, aby speciálně státní finance připomínaly nikoliv perský trh, ale hospodaření moderní firmy. Přál bych si, aby v čele hospodářských ministerstev stáli buď přímo odborníci, nebo alespoň lidé, kteří umějí týmově pracovat a odborníky se obklopit. Přál bych si, aby politika a ekonomika byly v harmonii a aby ministři podnikatelům a odborářům naslouchali, a nikoliv aby si v tripartitě každý říkal to svoje bez ohledu na ostatní. A přál bych si, aby základem jakékoliv ekonomické legislativy byly odborné názory a skutečné potřeby společnosti. V takové zemi by lidé podobný experiment, jakým bylo zvýšení spotřební daně z nafty, propad výběru daně a následné snížení, vnímali jako zprávu z Absurdistánu. Ne jako každodenní realitu, jako jej bohužel musíme vnímat my. A to by byl jeden z drobných krůčků ke skutečné a trvalé prosperitě stojící na pevných základech.