Jak nebýt osamělý v přelidněné zemi

U mléčných výrobků v obrovské samoobsluze v severní čtvrti Amsterodamu se rozhlíží velmi starý pán bezradně kolem sebe a zjevně pátrá po někom kdo by mu pomohl. Ani o to moc nestojíš při běhu za nákupním vozíkem dávat se s někým do řeči. Návštěva samoobluhy je ale zjevně pro takového staříka velkým dobrodružstvím. A tak ti to nedá. Dovíš se, že jeho žena už nežije a jeho děti mají vlastní život. Starý pán se jen hořce usmívá a dodává, že nejhorší je s nikým celý den nepromluvit. 

V těchto dnech probíhal v Nizozemí tzv. Týden proti osamělosti. Neboť v této přelidněné zemi se cítí lidé osamělí. V Nizozemí, které se podobá mraveništi. Sice organizovanému, ale přece jen mraveništi. Osamělost v zemi, kde se nenajde pomalu kousek přírody, kde by člověk byl pár hodin sám? Kde les má uhrabané a místy vyasfaltované pěšiny pro celé davy, které tam v nedělní odpoledne špacírují? Kde stojí domy tak blízko sebe, že nahlížíš lidem nejen do dvorků a zahrádek, ale i do jejich životů? Kde okna nemají záclony a lidé například v samotném centru Amsterodamu za pěkného počasí vytáhnou půl obýváku na sluníčko a ‘kliďánko’ bivakují na zápraží a na chodnících před domem?

Nizozemí čítá více než 16,5 miliónu obyvatel. Podle Centrálního statistického úřadu poroste počet obyvatel do roku 2040. Hustota obyvatelstva je asi 400 lidí/km²! Tím je tedy Nizozemí daleko třeba za Bangladéšem, ale jinak v Evropě vede. A lidí stále přibývá, přičemž rostoucí podíl starých spoluobčanů je už teď noční můrou pro demografy, sociology a ekonomy.

Poměrně šokující je skutečnost, že pocit osamělosti má v menší nebo větší míře skoro třetina obyvatelstva Nizozemska. Milión lidí se cítí opravdu osaměle. Nejedná se jen o staré spoluobčany, ale také lidi mladší v produktivním věku nebo jednočlenné domácnosti s dětmi. V časech Facebooku, kde se dovíš, že někdo má pár stovek přátel, taky není osamělost právě ‘v módě’. Není to snad tabu téma, ale nikdo o tom sám nezačne. Samozřejmě to není vždy jen zásluha společnosti, ale taky toho kterého jednotlivce. Orientace na společenský úspěch předepisuje pokud možno co nejrozsáhlejší okruh přátel a známých, ale to, co dříve znamenala víra, rodina a pevně ohraničený životní styl a tím hlubší společenské svazky, které vylučovaly totální osamělost třeba v krušných časech nemoci, to je pryč. Lidé si pomalu hájí kousek životního prostoru, a to je cítit někdy na jejich chování. Přesto že altruismus není holandské povaze cizí, je v každodenním životě hlavně městského člověka dávka lhostejnosti. Každý žije tak trochu sám pro sebe.

Navíc část zvláště starší generace se někdy cítí být cizinci ve vlastní zemi. V tradičně lidových čtvrtích ve velkých městech žije dnes převážná většina imigrantů. Což zajišťuje velkou rozmanitost barev a folklóru, ale na druhé straně - kde dříve desetiletí sídlila známá trafika, tam je nyní pákistánská restaurace, a nebo prodejna s orientálními hábity. K pocitu sounáležitosti nepřispívá taky třeba fakt, že polské pokladní v Aldi samoobsluze zcela suverénně švitoří na staré babky anglicky.

A tak odborníci nabádají v závěru kampaně v rámci Týdnu proti osamělosti k prevenci: pamatuj na zadní kolečka a buduj si - a hlavně udržuj - síť pevných sociálních kontaktů!