Česká partokracie a Kocourek

Lze považovat za docela zajímavé, že přesně v okamžiku, kdy prestižní britský časopis The Economist napsal o tom, že si u nás politické strany zprivatizovaly stát, rozhodly se vládní strany pozměnit návrh novely o státních zakázkách. Firmy ucházející se o zdroje z peněz daňových poplatníků se nemusejí svléknout do naha a o posledním vlastníkovi v řetězci nadále nejsou povinny poskytovat vůbec žádné informace.

Bohužel o tom rozhodla tato vládní koalice, která se jinak označuje za reformní a stále má tu velkou drzost nazývat se protikorupční. Souhlasím v tomto s Janem Šternem. Je ostudou této vládní koalice, že pro tento návrh hlasovali dokonce komunisté, zatímco vládní koalice se není ochotna odříznout od zájmových skupin prorostlých do partajních struktur. Takže na všechno, co The Economist napsal (pro politology, kteří neslouží politickým stranám, to není žádné překvapení), dala vláda ještě razítko.

…

S tím nám hezky koresponduje kauza 16 milionů korun pro matku ministra Kocourka.

Jak to, že ministr neodstoupí okamžitě, pokud není schopen hned přesvědčivě vysvětlit, odkud peníze pocházejí? V inkriminované době byl Kocourek předsedou dozorčí rady ČEZ. A mimochodem, opět se potvrzuje článek Economistu o partokracii. Firma Key Investments zjevně pere (prala) peníze jak pro lidi z ČSSD, jako je Stanislav Gross, tak pro lidi z ODS.

Sociální demokracie – jsa v opozici – sice podpořila změnu v zákoně o veřejných zakázkách, ale jak by si počínala, kdyby byla u vlády? Slyšíme například o tom, jak se vládne v Brně, a to nezní zrovna povzbudivě.

Člověk také lépe chápe, proč se nechce odstupovat třeba ministru Vondrovi. V tomto systému na sebe přece všichni všechno vědí. Tak proč by odstupoval Vondra (za jehož úřadování se ztratily „jen“ stamiliony, ale žádnou indicii osobního obohacení nemáme), když je místopředseda strany Drobil stíhán a na Kocourka to brzy praskne?

…

S Vondrou souvisí další věc: 150 000 měsíčně pro mediálního poradce při existenci početného tiskového oddělení. Tady máme problém, který se týká zákona o státní službě, který jsme jako jediná země EU dosud nepřijali. Pokud platy, tabulky a kariérní postupy představují pro ministra nepříjemný limit, musí ho pociťovat na vlastní kůži, aby byl motivován jako politik tlačit na systémovou změnu (přijetí zákona).

Současná situace je asi taková, že potřeba vybudovat státu loajální a profesionální úřednictvo je ministrovi úplně jedno, protože kamarády (nebo kamarády přidělené partají) si vždycky zaplatí, jak chce. Co když ministři začnou za chvíli platit poradcům miliony a financovat politické strany rovnou z rozpočtů úřadů? To bude další stadium partokracie?