Jak krize nutí politiky k reformní odvaze. Bohužel, v Polsku

Když Donald Tusk přednášel program své první vlády před čtyřmi lety, hovořil přes tři hodiny. Potom mu vyčítali, že se bojí velkých reforem a zásadních kroků, protože ani žádné nevyhlásil, ani se do žádných nepustil.

Minulý pátek hovořil Tusk hodinu a pokud se mu podaří prosadit jen část z reforem, které nasliboval, tak má šanci zásadně změnit stav polských veřejných financí na léta dopředu. Mezi středoevropskými liberály, kteří svádějí spíše ústupové až existenční boje, tak nepochybně vyvolal vlnu závisti.

Poláky čeká zvyšování daní, škrtání daňových privilegií různých sociálních i profesních skupin včetně dosud nedotknutelné výjimky na sociální pojištění rolníků, ale to všechno „v kontextu společenské solidarity“. Na oznámeném zvýšení těžební dani už podle novináře stanice TVN CNBC Rafala Hirsche kdosi v pátek na burze vydělal v přepočtu 600 tisíc korun, protože prodal akcie státní těžařské firmy KGHM hodinu a půl předtím, než Tusk zvýšení oznámil a pak akcie po propadu zase koupil zpět.

Ale zpět k ekonomickému programu vlády, která se v předchozím volebním období vyznačovala spíš opatrnictvím. Teď Poláky čeká zvyšování věku odchodu do důchodu na 67 let pro muže i ženy. Policistům a vojákům sice už příští rok stoupne plat, ale zároveň budou muset přijmout nová pravidla pro odchod do důchodu: aby dostávali výsluhu, budou muset odsloužit nejméně 25 let a budou moci odejít nejdříve v 55 letech. Církev zaskočilo, že i kněží budou muset přispívat na sociální odvody.

Do roku 2015 chce Tusk snížit podíl státního dluhu na 47 procent HDP, už příští rok bude těžce bojovat o to, aby rozpočtový deficit zůstal pod třemi procenty HDP. Krize v eurozóně nutí revidovat Tuska a jeho ministra financí Jacka Rostowského dosud poněkud povýšený postoj plynoucí z toho, že v krizi před dvěma lety bylo Polsko jedinou zemí v EU, která měla plusový růst HDP.

Tuskovi se často vyčítá, že je schopnější v sebepropagaci než ve skutcích. I při tomto vědomí je ale potěšitelné po delší době ve střední Evropě vidět nějakého politika, jak směle rýsuje ne právě populární reformy a opírá se přitom o demokratickou většinu v parlamentu. Tuskův maďarský kolega Viktor Orbán má sice dokonce většinu dvoutřetinovou a od nového roku bude mít Maďarsko novou ústavu, ale v hospodářské politice podnikal poněkud iracionální a neortodoxní kroky.

Zavedení jednotné daně pro fyzické osoby v čase omezování domácí spotřeby, znárodnění soukromých penzijních fondů či speciální daně na velké zahraniční firmy vedly jen k tomu, že kvůli hrozbě nesplácení dluhů se Budapešť musela oficiálně udobřit s Mezinárodním měnovým fondem, který od minulého týdne opět vede s Maďary jednání o poskytnutí pomoci. Ta by mohla mít formu elastického úvěru, jaký mají od MMF Poláci, kteří budou muset příští rok splácet docela velké splátky dluhů a právě polštář od MMF jim dává docela široké pole manévru v případě nepříznivého vývoje ekonomiky.

Tusk si už vysloužil pochvalu od ratingových agentur. Teď ještě bude muset přesvědčit spoluobčany, kterých se reformy budou týkat. V tomto případě mu hraje do karet, že i když polské odbory ve svých akcích dokáží být poměrně radikální, tak jejich síla je od roku 1989 nejmenší.