Máslo na příděl

V posledních dnech je takřka nemožné sehnat v hlavním městě jedné z nejbohatších zemí světa obyčejné máslo. Jako důvod je hlavním norským producentem mléčných výrobků, firmou Tine, uváděno špatné počasí. V létě jsme se v Norsku moc neohřáli a pršelo jen se lilo. To vedlo k tomu, že pastviny byly přemokřené, norské kravky neměly kvalitní stravu a nenadojilo se dost mléka. Konkrétně je letos dojivost nižší o 20 milionů litrů v porovnání s minulým rokem. A ke všemu se blahobytní Norové rozhodli, že budou držet nízkosacharidové diety, následkem čehož stoupá poptávka po másle, smetaně a slanině. Mlékárna Tine má s 82% podílem na produkci mléčných výrobků téměř monopol na výrobu másla. Je zde jen několik málo lokálních výrobců másla a jediný větší konkurent, firma Synnøve, přestala máslo před několika lety zcela vyrábět a soustředí se na sýry.

Ročně spotřebuje průměrný obyvatel Norska asi 2,5 kg másla, to je při populaci téměř 5 milionů obyvatel asi 12 500 tun másla. Protekcionistická politika Norska stanovila, že většina másla, které se v Norsku spotřebuje, musí pocházet z mléka norských dojnic a dovozní kvóta na máslo činí jen  575 tun. Celní sazba je 25,19 %. I tato nízká máselná kvóta je zatím z poloviny nevyužita, a tak se nyní norští producenti začali rychle poptávat po másle v Evropě a sondovat u příslušných úřadů možnost snížení cla.

Vypadá to, že již brzy budeme mít možnost v Norsku zjistit, jak chutná máslo belgické. Dovoz samotného mléka řešením není, protože dovozní cla na  mléko jsou v Norsku extrémně vysoká, až 400 %. Kromě kokosového mléka v norských obchodech na mléko z dovozu nenarazíte. Neexistuje ani mléko s dlouhou trvanlivostí. S jogurty a sýry je situace o něco lepší, ale s širokou nabídkou v ostatních evropských zemích se to srovnat nedá.  Na jednu stranu to usnadňuje výběr, ale na straně druhé se to časem člověku přejí  a po určité době  dostane chuť ochutnat  i něco jiného. V nabídce sýrů se blýská na rozmanitější časy.  Letos na jaře schválil norský parlament zvýšení dovozní kvóty na sýry z 4500 tun na 7200 tun. Při roční spotřebě cca 8 kg sýru na obyvatele, tedy celkově asi  40 000 tun, to bude činit už pěkných 18 % sýru z dovozu.

Výše uvedené dobře ilustruje vysoký norský protekcionismus v oblasti potravin a zemědělských produktů. Ochrana norského zemědělství je i jedním z důvodů, proč polovina obyvatel již dvakrát odmítla vstup Norska do EU. Zemědělská lobby má obavy z nižších příjmů norských zemědělců, z jejich celkového úbytku a tím pádem z nižší produkce norských potravin.  

Norsko razí trend lokálních a čerstvých potravin, a to je dobře. Norská ochranářská zemědělská politika vede k tomu, že na pultech norských obchodů je nabízeno převážně norské zboží a leckterý Evropan je zaskočen překvapivě úzkým sortimentem většiny norských obchodů s potravinami. Mnoho mezinárodních značek není v Norsku vůbec zastoupeno, např. fialovou čokoládu zde nepotkáte, sušenek a oplatek je v regálech jen několik málo druhů a většina z nich je norská nebo švédská. Norové lačnící po širším výběru podnikají nákupní výlety do sousedního Švédska, kde hned na hranicích vyrostly velké supermarkety otevřené sedm dní v týdnu (v Norsku jsou nákupní centra v neděli zavřená), s nabídkou čerstvého masa (kromě několika málo halal řeznictví se zde prodává všechno maso naporcované a úhledně zatavené v plastových krabičkách), uzenin, jogurtů různých příchutí a másla různých stupňů slanosti. Nabídka, až oči přecházejí, a vše je o třetinu  až polovinu levnější.

Lze říci, že norský potravinový patriotismus způsobil i současnou poněkud extrémní situaci, kdy je obyčejné máslo nedostatkové zboží a na internetu se objevují recepty, jak vyrobit domácí máslo. Stačí asi 20 min šlehat litr smetany a čtvrtka másla je na světě. Trochu to ztíží pečení vánočního cukroví, ale kdo se může pochlubit  tím, že má vánoční rohlíčky z domácího másla!  Jen doufám, že nebudu muset příští rok pěstovat na balkóně cukrovou řepu.