Polská politická scéna je někdy díky své odlišnosti vděčným objektem zájmu českých médií. Typickým příkladem byla před několika lety ultrakonzervativní strana Liga polských rodin, součást tehdejší vládní koalice Jarosława Kaczyńského. Ta totiž pasovala do ustáleného obrazu Poláků jako bigotních katolíků. Nyní se však u našich severních sousedů objevil zcela nový fenomén – Palikotovo hnutí, které svým programem a vystupováním zaujalo nejen hledáčky polských a českých médií, ale vzbudilo zájem i v dalších zemích.

Janusz Palikot, často označovaný za „zlobivé dítě polské politiky“, je úspěšný podnikatel, který od roku 2005 působil jako poslanec Tuskovy Občanské platformy (PO). Stal se známým díky mediálním eskapádám a kontroverzním výrokům zejména proti bratrům Kaczyńským. Právě ostré výroky proti Jarosławu Kaczyńskému, které neprospívaly image PO, stály za Palikotovým odchodem ze strany a založením vlastního politického hnutí. Úspěch tohoto uskupení v letošních volbách zaskočil velkou část politických analytiků a nahlodal stereotypní obraz polské společnosti.    

Ali Baba a 40 loupežníků

Při sledování některých reakcí v českých médiích se čtenář neubrání dojmu, že část komentátorů se zdráhá vůbec uvěřit tomu, že 10 % polských voličů dobrovolně odevzdalo svůj hlas hnutí, mezi jehož členy jsou transsexuál, přiznaný homosexuál, bojovníci proti silné roli církve, zastánkyně volné možnosti potratů, podpůrci legalizace měkkých drog a bývalý zločinec a jemuž se někdy přezdívá Ali Baba a 40 loupežníků (tolik poslanců Palikotova hnutí se dostalo do Sejmu).

Do prostředí polské politiky vtrhl Palikot se svými návrhy na liberalizaci zákona o potratech, financování umělého oplodnění pro manželské páry z veřejného pojištění, přístup k antikoncepci zdarma nebo zavedení sexuální výchovy na školách. Hodlá prý bojovat za práva homosexuálů a dalších menšin. A co je hlavní, požaduje omezení silné role katolické církve ve státě a veřejných institucích. Navrhuje například zrušení hodin náboženství. Své politické působení zahájili Palikotovci symbolicky – tažením proti kříži visícímu v jednacím sále Sejmu, což Jaroslaw Kaczyński označil za šílený návrh a pokus zničit polský národ.

Je obtížné přehlédnout kontroverzní body Palikotova programu i způsob, jakým se jeho strana během téměř dvou povolebních měsíců prezentovala, a pokoušet se o seriózní analýzu tohoto politického překvapení. Není proto divu, že obraz hnutí v českých mainstreamových médiích je poněkud povrchní. Na druhou stranu nelze pochybovat o tom, že právě dokonalé zvládnutí marketingu stojí za Palikotovým úspěchem. I proto je hnutí přirovnáváno k protestním stranám – marketingovým projektům, které se objevují v celé Evropě a sázejí na různorodá mediálně vděčná témata. Jejich hesly jsou například ústavní změny, legalizace lehkých drog nebo boj proti korupci, zatímco komplexním politickým otázkám (např. reformám veřejných financí) se věnují jen velmi obecně. Palikota lze podle způsobu, jakým dělá politiku, zařadit do stejného šuplíku jako Věci veřejné nebo západoevropské pirátské strany.

Zaplnit místo na trhu

Při hlubším pohledu do programu Palikotova hnutí si lze všimnout, že je tematicky bohatý, ale nesourodý a mimo mediálně vděčné body pojatý poněkud povrchně. Navrhuje například rovnou osmnáctiprocentní daň z příjmu. Chce snížit počet poslanců, zrušit senát nebo změnit jeho pravomoci a charakter. Dalším z cílů je zajistit volný přístup k internetu pro všechny občany. V zahraniční politice hodlá pokračovat v hlubší evropské spolupráci a soustředit se na obchodní partnerství s Německem. Jedním z hlavních hesel hnutí je boj proti byrokracii. Sám Palikot byl spolutvůrcem neúspěšné antibyrokratické komise v parlamentu a jako byznysmen poukazuje na řadu překážek spojených s podnikáním. Jedno z volebních hesel strany zní „Nejdůležitější je ekonomika“, což působí v porovnání s bojem proti kříži v Sejmu velmi střízlivě. Pokud se ovšem naplní černé ekonomické scénáře, bude muset i Palikotovo hnutí oslovit voliče s rozumným řešením hospodářské situace a boj o symboly půjde stranou.

Zůstává tedy otázkou, jaké místo si Palikotova strana na polské scéně najde. Každopádně jde o nezanedbatelnou sílu, která dokázala prorazit do vrcholné politiky, ačkoliv se zaštítila tématy, na která by v „konzervativní zemi“ téměř nikdo nevsadil. Palikotovi sázka vyšla a ukázalo se, že ani polská společnost není jednolitá a nehybná. Jedná se však o autentické společenské hnutí bez zátěže dlouhodobé přítomnosti v politice, které se snaží změnit Polsko odspoda? Nebo jde o stranu jednoho muže, který dokázal šikovně využít volného místa na „politickém trhu“?  Jak se vyprofilují další členové hnutí, o nichž toho zatím v médiích moc slyšet nebylo a pokud ano, zájem o ně se omezil pouze na jejich osobní osudy, nikoliv politické názory? A kam lze vlastně Palikotovce zařadit na pomyslném spektru pravice-levice? Může se Palikotovo hnutí stát reprezentantem nové polské levice a oživit politickou debatu nebo je jeho program příliš nejednoznačný a zacílený na rychlý úspěch? Pokud bude chtít hnutí slavit i po dalších volbách, bude se muset s těmito otázkami poprat stejně srdnatě jako s pověstným křížem.  

 

Adéla Denková

Autorka je juniorní analytičkou AMO

Tento článek máteje zdarma. Když si předplatíte HN, budete moci číst všechny naše články nejen na vašem aktuálním připojení. Vaše předplatné brzy skončí. Předplaťte si HN a můžete i nadále číst všechny naše články. Nyní první 2 měsíce jen za 40 Kč.

  • Veškerý obsah HN.cz
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Ukládejte si články na později
  • Všechny články v audioverzi + playlist