Podlehnout zvukům Istanbulu

Zdá se mi, že na Turecko se zapomíná. Země bují, jako by se probudila. Staví se, podniká, ekonomika jede čínským tempem a mám pocit, že v téhle zemi se NĚCO děje.

Istanbul trochu připomíná Prahu začátku 90. let.  Některé domy právě opravené, jiné těžce ošarpané. V postraních ulicích atmosférické kavárny a přeplněné noční kluby, většinou s živou hudbou. Tedy, ne že by všechna istanbulská hudba za něco stála, zkouší to leckdo....  Občas kýč či klišé, ale stejně: tahle zdejší muzika mi většinou připadá opravdová.

Vše začíná na istanbulských ulicích. Light in Babylon je uskupení izraelské zpěvačky, kurdského bubeníka, francouzského kytaristy a tureckého hráče na zdejší cimbál santúr. Hrají všude možně, ale jejich hlavním sídlem se pro ně - stejně jako pro řadu dalších - stala Istiklâl Caddesi, hlavní ulice Istanbulu, jejíž okolí je plné barů s živou hudbou, od metalu po ska i tančících hroznů lidí přímo na ulici. 

"Ulice je neutrální území. Spojuje všechny lidi a nezáleží na společenském postavení. Naše hudba oslovuje narkomana stejně jako chlápka s laptopem. Díky nám jsou si blíž. Někdy se dají do řeči a my se vytratíme. Musejí se s tou situací vypořádat sami," říká v dokumentu o unikátní současné turecké hudbě Crossing the Bridge muzikant další pouliční istanbulské kapely Siya Siyabend. Ve filmu se Alexander Hacke z německé skupiny Einstürzende Neubauten vydává hledat zajímavé hudebníky do istanbulských ulic a klubů.

Volně přeložený začátek asi takhle:

Nevědí vůbec nic, vědět nechtějí

Nevidí vůbec nic, vidět nechtějí

Mrkni na ty chudáky

Co si myslí, že jim patří svět...

V Crossing the bridge vystupuje i Ceza se svým hitem Holocaust. Jeho pojetí prý lidské ucho není schopné okamžitě vstřebat - a i hudební kritici se vzácně shodují, že jeho styl je opravdu... rychlý.

Rap je v Turecku dost populární. Sagopa Kajmer, který pochází ze severu země, se začal prosazovat na konci 90. let. Je průkopníkem odnože označované Pessimist Rap.

Istanbul, město, které nemá srovnání, písní o něm jsou desítky. Tady Istanbul podle skladatele a DJ Mercana Dede.

Hudba v Turecku, to je velký byznys. Několik hudebních stanic vysílá nepřetržitě – samozřejmě - hlavně pop, spoustu blonďatých hvězd a hvězdiček. K patosu je vždycky kousek, málokterá turecká skladba je veselá. Klasických textů o lásce jsou tisíce, i když některé milostné klipy mají něco do sebe.

K Sezen Aksu by měla na převýchovná hudební soustředění jezdit Helena Vondráčková. Média ji označují za královna tureckého popu, před nedávnem vydala nové album a v hitparádách se její písničky zařadily mezi hity o desítky let mladších konkurentek.

Zpívá i tuhle tureckou klasiku, kterou vám zahraje vyzáblý houslista a zazpívá osazenstvo ve stísněném klubu v postranní uličce u hlavní istanbulské třídy Istiklâl Caddesi. 

A ještě dodávám pár odkazů na kurdskou hudbu, kterou mi doporučil jeden hudební fanda v kurdské oblasti Turecka. Je to jiná káva než turecká..

- Rojda

- Sahe Bedo

- Grup Seyran