Zdá se mi, že na Turecko se zapomíná. Země bují, jako by se probudila. Staví se, podniká, ekonomika jede čínským tempem a mám pocit, že v téhle zemi se NĚCO děje.
Istanbul trochu připomíná Prahu začátku 90. let. Některé domy právě opravené, jiné těžce ošarpané. V postraních ulicích atmosférické kavárny a přeplněné noční kluby, většinou s živou hudbou. Tedy, ne že by všechna istanbulská hudba za něco stála, zkouší to leckdo.... Občas kýč či klišé, ale stejně: tahle zdejší muzika mi většinou připadá opravdová.
Vše začíná na istanbulských ulicích. Light in Babylon je uskupení izraelské zpěvačky, kurdského bubeníka, francouzského kytaristy a tureckého hráče na zdejší cimbál santúr. Hrají všude možně, ale jejich hlavním sídlem se pro ně - stejně jako pro řadu dalších - stala Istiklâl Caddesi, hlavní ulice Istanbulu, jejíž okolí je plné barů s živou hudbou, od metalu po ska i tančících hroznů lidí přímo na ulici.
"Ulice je neutrální území. Spojuje všechny lidi a nezáleží na společenském postavení. Naše hudba oslovuje narkomana stejně jako chlápka s laptopem. Díky nám jsou si blíž. Někdy se dají do řeči a my se vytratíme. Musejí se s tou situací vypořádat sami," říká v dokumentu o unikátní současné turecké hudbě Crossing the Bridge muzikant další pouliční istanbulské kapely Siya Siyabend. Ve filmu se Alexander Hacke z německé skupiny Einstürzende Neubauten vydává hledat zajímavé hudebníky do istanbulských ulic a klubů.
Volně přeložený začátek asi takhle:
Nevědí vůbec nic, vědět nechtějí
Nevidí vůbec nic, vidět nechtějí
Mrkni na ty chudáky
Co si myslí, že jim patří svět...
V Crossing the bridge vystupuje i Ceza se svým hitem Holocaust. Jeho pojetí prý lidské ucho není schopné okamžitě vstřebat - a i hudební kritici se vzácně shodují, že jeho styl je opravdu... rychlý.
Rap je v Turecku dost populární. Sagopa Kajmer, který pochází ze severu země, se začal prosazovat na konci 90. let. Je průkopníkem odnože označované Pessimist Rap.
Istanbul, město, které nemá srovnání, písní o něm jsou desítky. Tady Istanbul podle skladatele a DJ Mercana Dede.
Hudba v Turecku, to je velký byznys. Několik hudebních stanic vysílá nepřetržitě – samozřejmě - hlavně pop, spoustu blonďatých hvězd a hvězdiček. K patosu je vždycky kousek, málokterá turecká skladba je veselá. Klasických textů o lásce jsou tisíce, i když některé milostné klipy mají něco do sebe.
K Sezen Aksu by měla na převýchovná hudební soustředění jezdit Helena Vondráčková. Média ji označují za královna tureckého popu, před nedávnem vydala nové album a v hitparádách se její písničky zařadily mezi hity o desítky let mladších konkurentek.
Zpívá i tuhle tureckou klasiku, kterou vám zahraje vyzáblý houslista a zazpívá osazenstvo ve stísněném klubu v postranní uličce u hlavní istanbulské třídy Istiklâl Caddesi.
A ještě dodávám pár odkazů na kurdskou hudbu, kterou mi doporučil jeden hudební fanda v kurdské oblasti Turecka. Je to jiná káva než turecká..
- Rojda
- Sahe Bedo
- Grup Seyran
Přidejte si Hospodářské noviny mezi své oblíbené tituly na Google zprávách.
Tento článek máteje zdarma. Když si předplatíte HN, budete moci číst všechny naše články nejen na vašem aktuálním připojení. Vaše předplatné brzy skončí. Předplaťte si HN a můžete i nadále číst všechny naše články. Nyní první 2 měsíce jen za 40 Kč.
- Veškerý obsah HN.cz
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Ukládejte si články na později
- Všechny články v audioverzi + playlist