Zprůhlednění zakázek je nyní na senátu

Jak zajistit transparentnost vítězů veřejné zakázky? Jedinou účinnou zbraní je úplné rozkrytí vlastnické struktury vítěze veřejné zakázky a jeho subdodavatelů. NERV doporučila vládě zapracovat tuto povinnost do zákona o zadávání veřejných zakázek a to důsledně -  tak, aby bylo možno ověřit kdo je konečným vlastníkem, fyzickou osobou. Současný návrh novely zákona, který prošel parlamentem, však toto doporučení nerespektuje. Nadační fond proti korupci Karla Janečka proto podal doplňující návrh, který bude v nejbližších dnech projednávat senát.

Odpůrci tohoto návrhu mu vytýkají přílišnou administrativní zátěž. Často zaznívají hlasy, že velké společnosti, zejména banky nebo investiční fondy nebudou schopny kvůli velkému počtu akcionářů výpisy doložit. Tato obava je však planá, povinnost rozkrývat strukturu má řadu výjimek a na tyto společnosti se vůbec nevztahuje. Z našeho návrhu jsou vyjmuty například kotované společností a finančních instituce, jako jsou banky, pojišťovny a penzijní fondy. Takové společnosti totiž podléhají přísné regulaci a nehrozí riziko, že je kontroluje osoba, která má konflikt zájmu.

Je třeba si uvědomit, že tato výjimka osvobodí drtivou většinu společností s velkým počtem akcionářů. Děsit se ale nemusí ani nekotované společnosti, které mají stovky malých akcionářů DIKů z dob privatizace. Tam stačí doložit výpis z centrálního depozitáře, je to jeden dokument nezávisle na počtu akcionářů.

Návrh dále poskytuje vítězům zakázek a jejich subdodavatelům i značnou diskreci, aby se zabránilo šikaně ze strany minoritních akcionářů. Pokud někteří z nich odmítnou poskytnout společnosti informace o své vlastnické struktuře, stačí, aby ji rozkryla z 95 procent. V takovém případě ale musí doložit, že těch pět procent, které zůstalo utajeno, nemá ve skutečnosti vyšší podíl na zisku. To lze doložit poměrně snadno – společnost zdokladuje, kam vyplácí dividendu.

Toto ustanovení nabízí alternativní způsob prokazování vlastnické struktury, který lze využít nejen v případě akcionáře, který nespolupracuje a nechce říct, kdo za ním stojí. Budou ho využívat i firmy, které mají mnoho drobných akcionářů, právnických osob. Rozkrýt vlastnickou strukturu těch podílníků, kteří drží zbývajících 95% na základním kapitálu už tak náročné nebude. Firmy, v nichž stovky minoritních akcionářů drží úhrnem více než 5% bývají totiž kotované a na ty se vztahuje výjimka. V ostatních bývá alespoň 95% v rukou několika osob.

Prokazování vlastnické struktury není nákladné. Vlastnickou strukturu lze dokládat elektronickými výpisy, které lze získat přes internet, ať už zdarma či za zanedbatelný poplatek.

Zadávání veřejných zakázek je velmi regulovaný obor, množství dokladů, které musí každý uchazeč předložit je značný. Striktní dohled je nutný, protože jde o rozdělování veřejných prostředků. Pokud ovšem nevíme, do čí kapsy peníze ze zakázek tečou, jsou všechny formality málo platné. Podle analýzy Z-Indexu je zisk dosahovaný v Česku na veřejných zakázkách společnostmi s anonymními vlastníky o 27 až 70 procent vyšší, než zisk dosahovaný společnostmi s transparentní vlastnickou strukturou.  Nestálo by tedy za to přidat k těm administrativním formalitám ještě jednu klíčovou, která umožní vidět, kdo je konečným příjemcem veřejných prostředků?

Bude to sice představovat určitou zátěž, ale pouze pro ty, kteří čerpají veřejné peníze. Na druhé straně má velký potenciál zamezit přidělování zakázek předem určeným vítězům.  Tento výsledek by byl výhrou jak pro čestné uchazeče, tak pro daňové poplatníky. Věříme, že senát význam transparentnosti docení a principy doporučené NERV budou v zákoně zakotveny.

Ekonom, 8.12.2011