Jak ušetřit na zakázkách?

Zprávy hovoří jasně.  Ke korupci dochází nejvíce při zadávání veřejných zakázek. Na ně přitom stát vydá ročně přes pět set miliard korun. A právě v této oblasti svítá naděje na lepší časy. Pokud Senát při zítřejším hlasování schválí změny zákona o zadávání veřejných zakázek navrhované Nadačním fondem proti korupci (NFPK), můžeme se dočkat transparentních soutěží.

V čem tyto změny spočívají? Návrh jednak ruší výjimku, podle níž se řada povinností zákona nevztahuje na některé sektorové zadavatele, včetně ČEZ, ČEPS a DPP.  Sněmovna tuto výjimku schválila, ač nemá sebemenší opodstatnění. Kauza kolem toků peněz za jízdenky na pražskou MHD do Karibiku a zpět, na něž minulý týden upozornil právě NFPK, mluví za vše.

Druhý návrh má za cíl zakázky zprůhlednit. Dokud není jasné, kdo je konečným příjemcem peněz ze zakázky, jsou všechna technická vylepšení procesu jejich zadávání málo platná. Osoby které ovlivňují rozhodování o vítězi pak mohou dál bez obav přihrávat zakázky či subdodávky firmám, na nichž se podílí. Nikdo jim to nedokáže, ač je to často veřejným tajemstvím. Že se to v praxi běžně děje, čteme denně v tisku.

Podle analýzy Z-Indexu je zisk dosahovaný v Česku na veřejných zakázkách společnostmi s anonymními vlastníky o 27 až 70 procent vyšší, než zisk dosahovaný společnostmi s transparentní vlastnickou strukturou. Je to samo sebou?

Řešení doporučila vládě NERV letos v červnu. Spočívá v povinnosti vítěze zakázky důsledně rozkrýt celou vlastnickou strukturu svou i svých subdodavatelů tak, aby bylo patrno, které fyzické osoby se na společnostech podílejí. Tato povinnost by umožnila zmanipulované soutěže napadnout, ale především by osoby s konfliktem zájmů od popsaných praktik odradila. Rozsvícená žárovka je nejlepším policistou.

Návrh zákona schválený sněmovnou ovšem toto doporučení NERV ignoruje. Jeho odpůrci tvrdí, že rozkrývání vlastnické struktury představuje přílišnou administrativní zátěž.

Jistá zátěž to samozřejmě bude.  Ve srovnání s celkovou administrativou, kterou musí projít každý uchazeč, tedy nejen vítěz, není však zásadní. Návrh NFPK obsahuje řadu výjimek tak, aby byl funkční a vítěze neomezil nadmíru.

Ale hlavně, je to břímě pouze pro vítěze, tedy pro toho, kdo čerpá veřejné prostředky. Požadovat, aby každý příjemce odhalil korporátní roušku a přiznal, kdo se za ní skrývá, je zcela legitimní.  Zvláště v našem prostředí, kde má korupce hluboké kořeny. Chceme-li ji vymýtit, nemůžeme čekat procházku růžovým sadem. Bude to vyžadovat nepopulární opatření, která se občas dotknou i těch čestných.

Na druhé misce vah však leží ročně ušetřené desítky miliard z veřejných prostředků. Pokud novela zamezí manipulaci tendrů, budou z toho nakonec těžit i poctiví soutěžitelé, třebaže zatížení novou povinností. Pořád lepší zakázku vyhrát a muset rozkrývat vlastnickou strukturu, než nechat vyhrávat předem vybrané vítěze. Nemluvě o elementární důvěře v právo a spravedlnost, která se vinou korupce postupně vytrácí.