Co se může paní Eurozona naučit od paní Novákové

Paní Nováková má dvě malé děti a řeší vážný problém. Její manžel si vzal bez jejího vědomí spotřební úvěr na LCD televizi a dovolenou v Nepálu. Přišel ale o zaměstnání a s ním schopnost úvěry splatit. Teď spí na gauči, jí lančmít a z nervozity kouří jednu cigaretu za druhou. Hledá práci, ale nedaří se mu to. Exekutoři hrozí, že Novákům seberou dům, kde bydlí. Paní Nováková je aktivní žena a přemýšlí, jak z nepříjemné situace ven.

Může svého muže přinutit omezit cigarety, rozprodat jeho zásobu plechovek lančmítu a zkusit ve sběru udat i jeho gauč. Její muž bude hlady, ale exekutoři se lančmítem nenasytí a Novákovic rodina nebude mít kde bydlet.

Druhá možnost je, že svého muže povzbudí a dohodí mu práci u kamarádky ve firmě. Když bude nejhůř a exekutoři za dveřmi, uhradí dluh půjčkou od rodičů a peníze si pak bude brát zpět z manželova nového platu, který si nechá posílat na svůj účet.

Paní Nováková moudře zvolí druhou možnost. Ne kvůli manželovi, ale proto, aby s dětmi neztratila střechu nad hlavou.

Euro, EU a světová ekonomika jsou ohrožené kvůli obavě finančních trhů, že některé státy eurozóny — především Řecko, Itálie, Španělsko, Portugalsko a Irsko — nebudou schopné splatit své dluhy. Schopnost státu splácet dluhy přitom závisí na třech faktorech: zaprvé na ochotě nežít nad své možnosti a naopak se uskrovnit, zadruhé na stavu ekonomiky a zatřetí na úrocích za existující dluh.

Pokud je hlavní problém v životě nad poměry, řešením je škrtat. Pokud je problém v reálné ekonomice, je třeba naopak ekonomiku podpořit státními výdaji a nízkými úrokovými sazbami, ne dusit škrty. Pokud je problém v úrocích, je potřeba změnit očekávání finančních trhů zárukou, že dluhy budou splaceny. Takovou zárukou by byl slib výkupu státních dluhopisů Evropskou centrální bankou.

Vedoucí představitelé Německa a některých dalších zemí eurozóny si podle všeho myslí, že klíčem k řešení současné situaci je ono "zaprvé": potřebujeme tvrdé škrty a vynucené snižování veřejných schodků v postižených zemích. Podle jejich vyprávění si tyto země žily nad poměry a utrácely více, než mohou splatit.

Níže zobrazený graf ukazuje pro každou zemi EU rozdíl mezi státním dluhem v procentech HDP v roce 2007 a státním dluhem v procentech HDP v roce 1997. Data pochází z Eurostatu. Jak si stojí ohrožené země? Irsko snížilo za dekádu předcházející krizi svůj dluh o téměř 40 procentních bodů, nejvíce z celé unie. Španělsko kombinací vyrovnaných rozpočtů a slušného růstu svůj dluh v poměru k HDP snížilo o 30 procentních bodů, Itálie ten svůj o 14. Jen Portugalsko a Řecko odpovídají příběhu o neudržitelně zrychlujícímu zadlužování. Mimochodem, všimněte si, kde je v grafu Česko.

Země, které jsou nyní pod palbou finančních trhů, se tedy nevyznačují nabalováním dluhů v období deseti let před krizí. Co mají společné? Prudký nárůst dluhu v poměru k HDP po začátku krize. Následující dva grafy oba ukazují vývoj dluhu v těchto zemích v letech 1995-2010. Liší se tím, že v druhém grafu jsem odečetl hodnoty dluhu v roce 1995, všechny země v něm tedy začínají na stejné hodnotě. V Irsku za dramatický růst dluhu od roku 2008 může masivní vládní pomoc bankám. V dalších zemích jsou na vině pokles HDP a vysoká nezaměstnanost, které vedou ke snížení vybraných daní a větším sociálním výdajům. V Řecku a dnes už i v dalších zemích pak ke zhoršování situace silně přispívají vysoké úroky ze státních dluhopisů.

Musím se tedy připojit k například Janovi Macháčkovi, Paulu Krugmanovi a deníku Wall Street Journal v názoru, že neschopnost některých zemí splácet své dluhy není bezprostředně zaviněna utrácením, ale kombinací špatné situace v reálné ekonomice a vysokých úroků ze státních dluhopisů. Pokud lze euro ještě zachránit, bude k tomu potřeba solidarita mezi evropskými zeměmi a radikální zásah Evropské centrální banky.

Narozdíl od paní Novákové paní Eurozona zatím jen omezuje svému muži příděly cigaret a doufá, že exekuce bude odložena. Bojím se, že nebude.