Herberky, hostely a hotely

Nu a liftboyové, sluhové a poslíčci už vlastně taky neexistují. V recepci vám místo liftboye vrazí do ruky jakousi opencard, která otvírá nejen výtah, ale i pokoj a WC v restauraci, ovšem jen pokud respektujete dalekosáhlý ústní návod, kde má karta nahoře a dole, vpředu a vzadu, vlevo a vpravo, zda se zasouvá rychle nebo pomalu, zda se ponechá zasunutá až do otevření a nebo naopak, zda se dveře otevřou až po jejím vysunutí. Důležité je také vědět, jestli při zasunování karty máte zároveň dveře přitlačit nebo odtlačit, případně trochu nadzvednout. Fatální je, když kartu není kam zasunout, nýbrž je třeba ji připlácnout za pomoci štaflí na horní futro a zároveň zadat na levém bočním futru u země dvanáctimístný PIN, který vám recepce předala v zapečetěné obálce spolu s několikastránkovými "safety instructions". Vždy, jakmile tohle absolvuji, poznávám, že jsem aspoň ve čtyřhvězdičkovém herberku. Jo, kde jsou ty časy obyčejných klíčů s dvoukilovými hruškovitými mosaznými přívěsky, které se odevzdávaly při každém odchodu osobě zvané concierge. Ta osoba vám říkávala M'sjé a ne Jesr, jako dnes, a klíč s přívěskem byl i výbornou zbraní proti případnému lupiči.