Zemřel Sokrates dnešní doby

V denících To Vima, To Etnos a Eleftherotypia se v krátkém a stručném článku o jeho úmrtí dokonce píše, že byl hlavním představitelem Pražského jara v roce 1968; za velmi odvážný považuji zvláště titulek článku v deníku To Etnos: „Zemřel protagonista dvou revolucí“.

Václav Havel byl však mezinárodně uznávanou osobností a proto se zprávy o jeho úmrtí objevily již 18. 12. téměř ve všech nejčtenějších řeckých periodikách a na internetových portálech. A nejednalo se pouze o krátké noticky; články byly také často doplněny o životopis, či o nástin jeho aktivit.

V denících Ta Nea a To Etnos se dne 19. 12. zpráva o úmrtí českého exprezidenta objevila spolu s fotografií dokonce na titulní straně. V naprosté většině případů je Václav Havel vykreslován jako odvážný disident a bojovník proti komunistickému režimu prostřednictvím absurdních divadelních her. Všude je zdůrazňováno, že Václav Havel byl spisovatel, filhelén a mírový aktivista, který nikdy nedostal Nobelovu cenu míru, i když byl na ni mnohokrát navržen. Ne všude je o něm psáno pouze v superlativech.

V rubrice Názory deníku To Vima je mu vytýkáno, že se Česká republika pod jeho vedením podílela na bombardování Jugoslávie a on tyto akce ještě ospravedlňoval. Dále je charakterizován jako velký idealista, který se i ve vrcholné politice snažil řídit morálním imperativem „pravdy“ a ospravedlňovat své státnické činy, kterým se snažil dát etický rozměr. Přesto jej však autor článku Nikos Chilas považuje za velmi vzácný druh člověka, nekonvenčního a nadaného spisovatele, který dokázal s nadhledem a bez projevů smutku a bolesti ve svých hrách charakterizovat komunistický byrokratický aparát. Pohřeb Václava Havla se také dostal na přední stránky všech významných deníků. Většinou se již však jednalo pouze o krátkou zprávu, doprovázenou téměř ve všech denících fotografiemi Billa Clintona ve Svatovítské katedrále.

Na opačné straně politického spektra se setkáme s vyjádřením nesouhlasu se zbožšťováním osoby Václava Havla. Krajně levicový deník Rizospastis (Radikál), jehož rétorika je i dnes nesmiřitelně dogmatická a stalinská, se o osobě Václava Havla zmiňuje podle očekávání velmi negativně. Označují jej za vůdce kontrarevoluce roku 1989, který nepřinesl zemi žádný užitek. Ve zprávě o pohřbu Václava Havla jsou také jmenovitě uvedeni čtyři komunističtí poslanci, kteří odmítli opěvovat kontrarevolucináře a antikomunistu a protestně se nezúčastnili smutečního zasedání Poslanecké sněmovny. Rizospastis také vyslovuje nesouhlas s vesměs kladným hodnocením Havlovy osobnosti ve většině řeckých médií.

„Myslím, že obecně se o Václavu Havlovi hovoří v dobrém, pokud tedy pomineme komunisty. Většinou jej Řekové považují za velkého člověka, který udělal mnoho pro Vaši zemi a ve svém životě dokázal mnohé,“ shrnuje nám studentka diplomacie Diana Zyli z Athén.