Ponaučení z minulých krizí a správná stategie pro tu další

Internetová bublina

Nejprve jsme byli v roce 2001 svědky prasknutí internetové bubliny (tzv. dot-com bubble). Typický dot-com se nesnažil generovat zisk, nýbrž získávat trh a zákazníky na dobu, až bude Internet rozšířen jako masmédium. Na růst firmy se použily peníze od investorů s cílem prodat firmu na burze dříve, než dojdou investice. Odhaduje se, že v letech 1998 až 2000 se do internetových projektů investovaly 2 miliardy dolarů ročně. Například tržní hodnota akcií Yahoo! byla v únoru 2000 vyšší než tržní hodnota šesti největších vydavatelských domů dohromady. Analytici tehdy začínali varovat, že akcie jsou silně nadhodnoceny. Investoři souhlasili, že k určitému pádu akcií dojde, ale investovali dál. Během února a března roku 2001 dramaticky poklesly ceny prakticky všech akcií technologických webových firem. Pouze několik málo společností dokázalo přežít až dodnes. Jednalo se o horečku, kterých v historii již bylo nespočet.  Ovšem jako u všech horeček, přes svůj bouřlivý průběh přinesla bohatství jen několika málo šťastným.

Vývoj ceny akcií Yahoo! V letech 1998-2001. Zdroj: bloomberg

Nemovitostní bublina

Další bouřlivý průběh měla horečka do nemovitostí v USA, Irsku nebo Španělsku. Díky americkým zákonům na podporu hypotéčního trhu, který schválil v roce 1990 George Bush starší, došlo v USA k bezprecedentnímu stavitelskému boomu rodinných domů. Pro představu, v letech 1960-1990 se v USA průměrně postavilo 600 tisíc nových domů ročně. Ovšem díky nové legislativně se stavělo v letech 2000-2007 průměrně jeden milion domů ročně, s tím že v roce 2005 byl dosažen vrchol při 1,3 milionu nových domů.  Poté začal být trh pomalu přesycen, ceny nemovitostí začaly klesat, což nakonec vyústilo bankrotem investiční banky Lehman Brothers, což odstartovalo největší finanční krizi od Velké hospodářské krize ve 30. letech minulého století.

Vývoj výstavby nových domů v USA v letech 1963-2010. Zdroj: bloomberg

Dluhopisová bublina

Současná horečka je spojená s dluhopisy a  dluhy. Banky bezhlavě investovaly spoustu prostředků do státních dluhopisů, které se v průběhu posledních deseti let jevily jako nejméně rizikovým aktivem.  Ovšem kvůli přílišnému utrácení jednotlivých států se i tato investice stala velmi rizikovou. Například v srpnu tohoto roku ratingová agentura S&P poprvé v celé své historii snížila rating USA kvůli nadměrnému dluhu. V Evropě si dnes není schopno na trhu za přijatelný úrok půjčit Irsko a Portugalsko (o Řecku ani nemluvě). Dluhopisy dalších země jako Itálie a Španělsko jsou pod obrovským tlakem. 

Kam (ne)investovat

Jakým směrem by se tedy po těchto zkušeností měly ubírat investice? Podíváme-li se na vývoj globálního hospodářství, tak s největší pravděpodobností jsme na pokraji recese. V USA přesahuje nezaměstnanost stále devítiprocentní hranici a tvorba pracovních míst nenaznačuje, že by se tento trend měl změnit. Dále Fed, MMF, ECB, Bundesbanka snížily výhledy růstu ekonomik pro rok 2012. Dluhové problémy v Evropě také nenaznačují, že by na trhu existovala silná poptávka. Naopak je tu obrovské politické riziko. Proto nevidím pozitivní katalyzátor pro růst akcií v příštím roce. Výjimkou by snad mohli být farmaceutické a biotechnologické firmy, které mají defenzivní a anticyklický charakter.  Jestliže dojde ke zpomalení hospodářské růstu nebo dokonce k recesi, nebudou vhodnou investicí ani průmyslové komodity a ropa.

A co drahé kovy jako zlato? Ano, v dobách nejistoty je zlato vhodným doplňkem portfolia, ale obávám se, že v současné chvíli jsou inflační očekávání velmi vysoká, proto také cena zlata stále rostla. Ovšem tato očekávání dle mého názoru nebudou v následujícím roce vyplněna, protože snižování úvěrů v ekonomikách povede ke snížení peněžní nabídky. To bude mít za následek spíše tlak na deflační scénář, což zlatu a ostatním drahým kovům nebude ku prospěchu. Investoři sice budou mít tendenci se v nejistotě vrátit ke zlatu, ale kvůli deflaci tento návrat nebude tak robustní jako jsme viděli tento rok, proto bude zlato spíše stagnovat. 

Soukromé firmy skrývají potenciál

Soukromé společnosti vedou relativně dobře a to i přes vyčerpání měnové politiky v podobě snižování úrokových sazeb a kvantitativního uvolňování, dokonce i navzdory vyčerpání fiskální politiky v důsledku dluhové krize. Výsledková sezóna za 1. a 2. čtvrtletí ukázala schopnost velkých firem adaptovat se na současné prostředí. Firmy z indexu S&P 500 vykázaly historicky největší zisk na jednu akcii především díky snižováním nákladů. Třetí kvartál se nesl v obdobném duchu, když v 74% případech firmy překonaly očekávání na úrovni čistého zisku. Proto se nejoptimálnější variantou zdají být korporátní dluhopisy. Nejoptimálnější variantou co se poměru rizika a výnosu týče. Dluhopisy nejenže nesou pravidelný kupón, ale s blížící se dobou splatnosti se tržního hodnota dluhopisu přibližuje jeho nominální hodnotě. Proto i při výrazném stresu na trzích a nedostatku likvidity se  jsou korporátní dluhopisy schopny vrátit ke své nominální hodnotě. Klíčovým faktorem tedy zůstává schopnost emitenta dluhopisu dostát svým závazkům. Jelikož firmy jsou schopny generovat zisky (poslední tři výsledkové sezóny jsou toho důkazem) a zároveň tyto zisky zadržují ve svých rozvahách (neinvestují), jsou relativně dobře kapitálově vybaveny. O tom také svědčí globální spekulativní defaultní sazba, kterou sleduje ratingová agentura Moody´s, která je v současné chvíli na úrovni 2%, přičemž během finanční krize v letech 2008/09 byla o deset procentních bodů výše.