Indie oslní krásou i hnusem

Odvrácená strana bohatství

V posledních několika letech zaznamenala Indie vysoký hospodářský růst a stala se po Číně druhou nejrychleji rostoucí ekonomikou světa s rozsáhlými přírodními zdroji včetně uhlí, železné ropy, zemního plynu nebo diamantů. Na tomto vzestupu se podílela i řada velkých nadnárodních společností v čele s konglomerátem Tata, jemuž vládne jeden z nejbohatších můžu Indie a pravděpodobně i světa a jehož jméno se spojuje s řadou odlišných výrobků od automobilů až po balenou vodu.

Oproti těmto závratným boháčům stojí asi čtvrtina z celkového počtu zhruba 1,2 miliard obyvatel, kteří se na základě statistik Světové banky z roku 2005 nachází pod hranicí chudoby s denním příjmem do 1,25 dolaru podle parity kupní síly. Velká většina z nich žije v neuvěřitelných podmínkách a chybí jim i ty nejzákladnější hygienické návyky. Na severu Indie dokonce existuje celý kmen, který se zaměřuje na žebrání a má následovníky na mnoha dalších místech země.

K tomu všemu je třeba navíc dodat, že se tyto dva protipóly vyskytují v těsné blízkosti. Mix na jedné straně velmi bohatých a na druhé straně velmi chudých lidí žijících v sousedství není vůbec považován za zvláštní. V Dillí se lze například běžně setkat s velkou vládní nebo soukromou nemovitostí postavenou kolem pětihvězdičkového hotelu, přičemž hned za rohem se nachází slum. Vyjdete tak z hotelu ne nepodobnému slavnému Burj-Al-Arab v Dubaji a cítíte výkaly. Vysoký počet obyvatel v kombinaci s nedostatkem veřejných toalet znamená, že si můžete „odskočit“ kdykoliv a kdekoliv se vám zachce. Park, řeka, ulice – neexistuje žádný zákaz. Když si k tomu ještě přidáte krávy močící na ulici, zatuchlé odpadky hromadící se jako balíky sena a černé zplodiny z automobilů, dostanete mix zcela opačných „vůní“. Mohli byste si říct, že budete dýchat ústy a nic neucítíte, avšak nakonec se stejně jednou nadechnete nosem a podlomí se vám kolena.

Pestré barvy a omamné vůně

Obyvatelé Indie se nebojí barev, nýbrž si je přímo osvojili. Typický indický oděv sárí je vyroben v mnoha pestrých barvách a doplněn různými šperky. Ženy nenosí oblečení v šedé, černé nebo modré barvě a dokonce i muži si berou pestrobarevné košile. Barva je totiž jedním ze způsobů, jak mít v této zemi s 1,2 miliardy obyvatel možnost vyčnívat z řady. Proto jsou obchody a městská tržiště přehlídkou barevných kombinací a při jejich návštěvě mnohokráte zažijete útok nejen na vaše zrakové, ale i čichové smysly. Budete totiž omámeni aromatickou vůní různých druhů koření, čajových směsí, kávových odrůd či květin (zejména v blízkosti chrámů), které se nebudete moci nabažit.

Nerovné postavení žen

Na narození holčičky se v Indii stále často pohlíží jako na zátěž pro rodinu. S vdavkami se pojí věno i výdaje za svatbu a ženy navíc nejsou tak významným zdrojem příjmů pro rodinu jako muži. I proto stále bohužel není výjimečným jevem zabití či odložení malých holčiček.

Na druhou stranu mohou být ovšem ženy úspěšné, a to dokonce velmi úspěšné. Zastávají společensky významné posty (současnou prezidentkou Indie je žena a řada žen rovněž stála v minulosti v čele vlády), řídí velké společnosti nebo jsou slavnými hvězdami Bollywoodu.

Ačkoliv se situace tedy postupně zlepšuje, je stále pro většinu indických žen hlavní náplní života služba rodině a bezvýhradná poslušnost manželovi.

Pouliční chaos

Kapitolou sama o sobě je doprava, kterou by cizinec charakterizoval jedním výstižným slovem – chaos. Zatímco jsou indické automobily vybaveny řízením na pravé straně stejně jako ve Velké Británii, nejezdí se pouze na levé straně, jak by se dalo očekávat, nýbrž i na pravé straně, uprostřed a přes několik jízdních pruhů bez ohledu na pravidla silničního provozu. Platí zde totiž jiný poměrně jednoduchý systém. Menší vozidlo dává obvykle přednost většímu a největší vůz je vládcem cesty.

Osobní či nákladní vozidla ovšem zdaleka nepředstavují jediný prostředek, který lze na indických silnicích spatřit. Kromě nich, autobusů či jízdních kol se na cestách rovněž vyskytují rikši (tříkolky), býčí povozy, ručně tlačené vozíky, zatoulané krávy, buvoli, velbloudi, psi a k tomu tisíce chodců, přestože chodníky téměř neexistují a pěšky se nedá dojít skoro nikam. Proto jsou dopravní prostředky všeho druhu hojně využívány pro jakoukoliv přepravu z bodu A do bodu B.

Čilý ruch však neprobíhá jen na silnicích, ale i okolo nich. Komunikace jsou lemovány řadou obchodů, ve kterých lze zakoupit mnoho zboží od potravin, přes knihy až po různé starožitnosti a obecně je možné říci, že Indové často tráví svůj život na ulicích. Pokud se koná svatba, všichni se radují dohromady. Lidé budou tancovat na ulicích před svatebním průvodem, i když by to znamenalo, že dojdou pozdě do práce. Někde umřel? Lidé půjdou dva nebo tři kilometry s pohřebním procesím a budou cizincům přát upřímnou soustrast. Jsou totiž součástí indické pouliční kultury stejně jako zvířata, stromy, budovy a v neposlední řadě samozřejmě i různorodé dopravní prostředky.

Protiklady pohromadě

A právě kvůli výše uvedeným kontrastům má člověk pocit, že Indie je země, která se mu opravdu zaryje pod kůži a na jejíž návštěvu jen tak nezapomene. Představuje totiž místo, které může člověk milovat, avšak současně se mu hnusí, které jej přitahuje a odpuzuje zároveň – přesně v souladu se svou typickou charakteristikou, kontrastem.