Egyptské volby 1.0: první, demokratické, komplikované

Mediální pozornost se točí zejména kolem předpokládaného vítězství islamistů a budoucnosti egyptské demokracie, stejně zajímavý je však i vlastní volební proces a pravomoci orgánu, který z něj vzejde. Všeobecně platí, že první demokratické volby jsou jedním z hlavních faktorů, které určují úspěch přerodu autoritářského režimu v demokracii. Jejich jednoduchost a srozumitelnost pro voliče je proto v situaci, kdy lidé nemají s používáním práva volit si své zástupce téměř žádnou zkušenost, mimořádně důležitá.

Jak volit: tři fáze, dvě metody

Volby do egyptského Národního shromáždění jsou přitom nejčastěji charakterizovány jako „komplikované“. Probíhaly ve třech fázích od 28. listopadu 2011 do 10. ledna 2012, podle toho, v jaké gubernii byli voliči registrováni. Navíc zkombinovaly dva volební systémy: jedna třetina křesel v dolní komoře byla volena většinově, zbylé dvě třetiny poměrně. Jednotliví kandidáti nemohli kandidovat na křesla rozdělovaná oběma způsoby.

Zmatek je o to větší, že dva typy volebních obvodů, ve kterých byly hlasy rozdělovány odlišným způsobem, se všemožně překrývají a voliči proto hlasovali prostřednictvím dvou různých volebních lístků. Polovina všech volených křesel je navíc vyhrazena pro kandidáty se statutem zemědělec/dělník, což omezuje volební soutěž, neboť neexistuje opatření, které by zástupcům těchto skupin znemožnilo získat i křesla nad stanovenou kvótu, čímž může dojít k jejich značné nadreprezentaci.  
 
Měnící se pravidla hry

Volební pravidla byla oznámena se zpožděním. Nové termíny voleb (které se původně měly konat už v září) byly zveřejněny až na konci září a do 8. října, necelé dva měsíce před plánovaným začátkem voleb, nebylo jasné, jakým způsobem budou probíhat. Některé aspekty volebního systému (například velikost volebních obvodů) byly teprve průběžně doplňovány. Zejména novým a méně organizovaným politickým stranám tak chyběl čas potřebný k vytvoření volební strategie a k prezentaci kandidátů především ve vzdálenějších venkovských oblastech. Zároveň nebyl dán dostatečný prostor pro informační kampaň, která by Egypťanům, z nichž mnozí šli v zimě k volbám poprvé, pomohla zorientovat se ve složitém volebním procesu.

A vítězem je... armáda?

Když v únoru loňského roku odstoupil dosavadní prezident Husní Mubarak, převzala jeho pravomoci Nejvyšší rada ozbrojených sil (SCAF), tvořená vysokými armádními představiteli v čele s generálem Tantávím. Ta se zavázala k jejich vykonávání do předání moci legitimně zvolenému exekutivnímu orgánu. Tím však nemá být vláda vzešlá z proběhnuvších parlamentních voleb, ale prezident.

Jaké jsou tedy pravomoci 508-členného Národního shromáždění, nemá-li generovat vládu? Podle prozatímní ústavy mu náleží legislativní pravomoc, tu však sdílí s armádou, která může vládnout dekrety. Shromáždění má především jmenovat stočlennou komisi, jejímž hlavním úkolem bude sepsat ústavu. Otázkou však zůstává, zda tato komise bude umět a moci prosadit své návrhy a udržet si nezávislost na armádě.

Přestože SCAF nedávno upustila od požadavku direktivně jmenovat značný podíl členů ústavodárné komise, zachovává si i nadále významný vliv díky své roli podobné prezidentovi v prezidentském systému. Je proto pravděpodobné, že se SCAF bude snažit pojistit si své postavení v budoucím uspořádání ještě předtím, než bude nový prezident zvolen. Tyto ambice naznačuje armádou preferovaný volební plán, podle něhož má být nová ústava nejprve schválena ve všeobecném referendu a teprve poté zvolen prezident. To by však znamenalo, že ústava bude napsána během pouhých několika týdnů, což je nerealistický požadavek.

Nekonečné volby, rostoucí frustrace

Výše shrnuté okolnosti prvních demokratických voleb v porevolučním Egyptě zahrnují hned několik rizik. Zaprvé, v nekonečném volebním maratonu je těžké se orientovat a voliči mohou ztrácet přehled o tom, koho a na jakou pozici vlastně volí. Zvolení dolní komory parlamentu je navíc jen začátkem celého procesu. Pokud vše poběží podle předpokladů Nejvyšší rady ozbrojených sil, půjdou Egypťané k volebním urnám do léta (nebudeme-li počítat druhá kola) ještě třikrát: kvůli volbám do horní komory parlamentu (maglis aššura), referendu o ústavě a nakonec prezidentským volbám. Volby do Národního shromáždění se navíc budou v některých obvodech kvůli pochybnostem o jejich průběhu s největší pravděpodobností opakovat. Logickým důsledkem může být vyčerpání voličů a nízká volební účast.

S tím souvisí i riziko velkých očekávání, která bývají s prvními svobodnými volbami spojena, jež ale bude obtížné naplnit. Vzhledem k různorodosti egyptského politického spektra lze očekávat, že první jednání Národního shromáždění budou provázet rozpory o naprosto základních otázkách, jako je podoba budoucího státu (zda bude civilní, což v egyptském diskursu označuje v podstatě totéž co v Evropě slovo sekulární, nebo bude stát na náboženských principech) či zavedení islámského práva. Tyto spory mohou celý proces přijímání nové ústavy zkomplikovat nebo dokonce zablokovat.

Postavení shromáždění v politickém systému je navíc relativně slabé, a dokud nebude zvolen nový prezident, bude jeho fungování značně omezeno armádou. Snadno tak může vzniknout dojem, že přestože volby již proběhly, věci se nemění k lepšímu, což by v krajním případě mohlo vést ke ztrátě důvěryhodnosti dolní komory a ve svém důsledku i ke zklamání z „demokracie“ jako takové. Tomu se snaží zabránit především islamisté, pravděpodobní vítězové voleb. Budou-li opravdu usilovat o vytvoření vlády, jak zatím naznačují, můžeme ale již brzy očekávat přímý konflikt s armádou.

Síla volebních výsledků

Přestože je postavení nově zvoleného Národního shromáždění zatím nejisté, neznamená to, že jsou volby zbytečné. Naopak: odhadovaná vysoká volební účast ukazuje chuť Egypťanů podílet se na spolurozhodování o politických změnách a posunout přechod k demokracii do další fáze, z náměstí do volebních místností. Výsledky jsou zároveň prvním věrnějším odrazem nálad v egyptské společnosti. Vítězným stranám dávají potom do rukou zásadní trumf – fakt, že za nimi stojí stovky tisíc voličů, je významnou zbraní pro vyjednávání s armádou.

Tereza Jermanová

Autorka je juniorní analytičkou AMO