Poslední rozhovor s Jiřím Raškou: Vzpomínky na slávu i pláč

„V roce 1968 na olympiádě v Grenoblu jsem na středním můstku po prvním kole vedl, ale pak začaly pracovat nervy. Soupeři však na tom byli stejně, a tak přestože druhý skok už nebyl tak dlouhý, vedení se mi díky vysokému technickému hodnocení podařilo udržet. Na velkém můstku jsem byl také blízko ke zlatu, ale v závěru mě přeskočil Rus Bělousov. I se stříbrem jsem však byl spokojený, vždyť moje představa mířila někam k pátému místu,“ vzpomínal na své největší dva závody.

Současné odměny za olympijské medaile míří k milionům korun, ale před více než čtyřiceti lety to bylo jinak. „Finanční odměna za dvě medaile činila 10 tisíc korun, což však při mém platu strojního zámečníka 1500 Kč byla doslova obrovská. Jinak mě dlouho mrzelo, že celému českému týmu nevyšlo podle představ o dva roky později mistrovství světa na Štrbském Plese. Mé stříbro z velkého můstku zůstalo jen slabou náplastí na velké zklamání,“ vracel se ke dvěma velkým akcím na domácí scéně.