Problém vymáhání malých pohledávek

Je pravdou, že legislativa umožňuje, aby malé pohledávky nebyly řešeny nejprve mimosoudní cestou, ale mohou být hned předány soudu a původní dlužná částka je tak několikanásobně navyšována.

Původní dluh je navýšen o tzv. přísudky, tedy soudem přiznanou výši nákladů na advokáta, soudní poplatky nebo třeba i náklady na tlumočníka, znalce apod. Zde může dojít snadno ke zneužití původního dluhu ve snaze získat co nejvyšší přísudky. Takové žaloby tedy přinášejí nejen vyšší zatížení dlužníka, ale i zbytečný nárůst agendy soudu. K žalobě dlužníka by se mělo přistoupit teprve po vyčerpání možností mimosoudního inkasa!

DLUŽNÍCI PROBLÉMY NEŘEŠÍ

AIA ale zdůrazňuje veřejnosti, že v médiích je opomíjen fakt, že dlužník si může za své problémy většinou sám, protože s věřitelem nekomunikuje. Problematiku vymáhání pohledávek nízkých částek vysvětluje prezident AIA Vladimír Gazárek: "Pohledávky za pokuty dopravních podniků, pohledávky za poplatky ve zdravotnictví, pohledávky z nedoplaceného pojistného, pohledávky za rozhlasové a televizní poplatky... Již statisícům Čechů z nich běhá mráz po zádech, bohužel mnohým i opakovaně.

Současná praxe je taková, že z pohledu věřitele je nerentabilní tak malé částky upomínat na vlastní náklady nebo vymáhat mimosoudně prostřednictvím inkasních agentur. Je-li dlužník nezodpovědný a má dluhů více, je zažalován vícekrát. Položme si otázku, kdo má z takové situace prospěch a naopak, koho tento stav zatěžuje.

Dlužník, má-li zaplatit opakovaně všechny náklady řízení, se dostává do existenčních potíží, s ním i celá jeho rodina. Nepřímo se dostává do potíží i celá ekonomika, protože od zadluženého člověka nelze očekávat zásadní příspěvky do státní kasy v podobě DPH či spotřebních daní z nakoupeného zboží. Ve stávající situaci má stát ještě jeden problém, a to narůstající počet soudních sporů. Zahlcenost soudů je fakt, neochota slučování žalob situaci nepomáhá.

Z výše uvedeného je zřejmé, že jako beneficienti se jeví ti z právníků, kteří dokáží soudní proces vymáhání drobných pohledávek zrealizovat s nižšími náklady, než jaké příjmy jsou jim soudem přiznány přísudky. Prospěch mohou mít i investoři do odkupů pohledávek, se kterými se efektivně fungující advokáti jsou ochotni podělit o část svých příjmů z přísudků. Atraktivita příjmů z přísudků může přinést prospěch i některým věřitelům, kterým se kvůli ní daří prodávat balíky drobných pohledávek i za ceny převyšující výši nesplacených pohledávek."

LÉPE MIMOSOUDNĚ

Jaké je řešení této situace? AIA vidí řešení v legislativní úpravě přenesení přiměřených nákladů na mimosoudní vymáhání z věřitele na dlužníka tak, jak je to obvyklé v řadě zemí EU. Pokud by stát svou pokřivenou legislativou přestal ekonomicky motivovat k zanedbání mimosoudního upomínání pohledávek a zaměřování se na postup založený na podávání žalob, jistě by se věřitelé, inkasní agentury i další subjekty na trhu pohledávek začali zaměřovat ve větší míře na využití mimosoudního upomínání dlužníků.

AIA se již 10 let snaží o kultivaci trhu inkasních agentur, podporuje etické chování inkasních agentur a rovněž sleduje prostředí inkasa pohledávek v zahraničí. Bohužel, v porovnání s jinými zeměmi, vychází legislativní prostředí ČR jako jedno z nejhorších jak pro dlužníky, tak pro věřitele. AIA se domnívá, že je nezbytné přikročit k legislativním změnám a je připravena předložit své záměry a aktivně na změnách participovat prostřednictvím celé řady odborníků s mnohaletými zkušenostmi v této oblasti.

OMEZIT BYZNYS EXEKUTORŮ

Zatímco v roce 2001 bylo 4302 případů, kdy na dveře domácností zabušili exekutoři, v roce 2010 už číslo narostlo na těžko uvěřitelno výši 701 900.

V registru dlužníků se navíc počítají pouze exekuce, které už nabyly právní moci. Když k nim přičteme ty, které teprve probíhají, je jejich počet ještě vyšší.

Za zhruba třetinou nařízených exekucí přitom v Česku stojí drobné dluhy v řádu několika stokorun. Pokud člověk zapomene či úmyslně nezaplatí, bez jakékoli upomínky si na něj za několik měsíců došlápne exekutor. A částka po přičtení exekučních nákladů obvykle šplhá do desetitisíců.

Současná odměna pro exekutora činí při drobnějších pohledávkách 3000 korun a náhrada výdajů dalších 3500. K tomu musí dlužník přičíst i úroky z prodlení a náklady na advokáta. "Ukazuje se, že se jedná o velký byznys s pohledávkami, kdy advokátní kanceláře chrlí často tisíce návrhů na vydání platebního rozkazu," myslí si ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil. Ministerstvo chce poplatky pro exekutory a odměny pro exekutory i advokáty snížit a omezit. U exekutorů by to mělo být asi o polovinu. Lidé by také měli platit nižší paušál, pokud uhradí dluh dobrovolně do 15 dnů. Tomu se ale Exekutorská komora brání.

PŘEDŽALOBNÍ VÝZVA

Proti těmto nekalým praktikám chce ministerstvo spravedlnosti bránit pomocí takzvané předžalobní výzvy. Opatření, které by mělo být součástí novelizace občanského soudního řádu, má nyní na stole k projednání legislativní rada vlády. Jde o povinnost věřitele informovat dlužníka o existenci jeho dluhu ještě předtím, než dojde k žalobě.

Asociace inkasních agentur byla založena v roce 2002 a od roku 2006 je členem FENCA (Federation of European National Collection Associations, Evropské federace národních asociací inkasních agentur). Členy Asociace inkasních agentur je 15 nejvýznamnějších společností působících v oblasti správy a inkasa pohledávek, které přijaly etický kodex, ve kterém se mimo jiné zavazují k přísnému dodržování zákonů České republiky, ochraně osobních dat a respektování osobní nedotknutelnosti dlužníků, s cílem postupovat vždy tak, aby stoupala důvěra veřejnosti v činnost inkasních agentur.