Bohuslav Svoboda: Křičím třikrát do roka, pak to ale stojí za to

V čem jste našel motivaci pro to stát se lékařem?

Medicíně jsem se chtěl věnovat od dětství, protože jsem se vlastně ordinaci v přeneseném slova smyslu narodil, a to na Spořilově v domě, kde měl tatínek v přízemí praxi. Na medicínu jsem se ale nedostal, proto jsem šel pracovat na chirurgii jako zřízenec. Později mě ale přijali a o prázdninách na brigádě, před nástupem do školy mě v nemocnici vrchní sestra oznámila, že na chirurgii je sice plno, ale na gynekologii je volné místo. Nakonec jsem tam vydržel 50 let přesto, že jsem vždy chtěl být chirurgem.

Co vás na tomto oboru baví?

Gynekologie je vlastně můj vysněný chirurgický obor. Operují se zde střeva, cévy, lymfatické uzliny, atd. Provádí se zde onkologické operace. Pak je tady porodnictví, na kterém je fascinující zázrak zrození, přesto, že se stále opakuje. Stejně jako v jiných medicínských oborech i tady stále hrozí riziko, jak porod dopadne. V porodnictví máte na starosti dvě osoby, matku a dítě. Na konci někdy velmi komplikované cesty najednou máte v ruce nový život, zodpovědnost za miniaturního človíčka. Toto je velmi náročná psychologická součást tohoto oboru.

Dnes jste primátor, věnujete se politice, kde nastupuje bojovnost a tvrdost. Od porodníka se ale očekává naopak více jemnosti, něhy. Je to tak?

Někdy je zvýšený hlas důležitý, aby proniknul k matce, která v tu chvíli neslyší. Když jsem jako porodník začínal, dítě se plácalo přes zadek, takže něha šla v tu chvíli stranou. Tato metoda se již dnes nepoužívá. Tyto obory jsou určitě také o citu, ale na prvním místě je rozhodnost. Rychlá, jednoznačná, nekompromisní i zásadová.

Není uměni se správně rozhodnout u šéfů jednou z nejtěžších vlastnostní?

Ten, kdo studoval medicínu, ví, že se člověk tady rozhodovat naučí, protože když se jedná o lidský život, zdraví, tak v devadesáti procentech už neexistuje možnost opravy, či nápravy.

Přenesl jste si některé z těchto vlastností také do svých vedoucích funkcích?

Myslím si, že ano. Říká se, že doktoři jsou nejhorší zákazníci v restauracích, protože mají jasno, jsou také zvyklý poroučet, či prosazovat svůj názor. Určitě se u nich i tady projevuje tzv. profesionální deformace.

Na jaké problémy nejčastěji narážíte v jednání s podřízenými, s lidmi?

Nejtěžší je zvládnout komunikaci. Když ale od lidí něco vyžadujete, chcete něco prosadit je potřeba jim to trpělivě vysvětlit. Pokud s nimi potřebnou problematiku proberete, na konci rozhovoru oni musí být přesvědčeni stejně jako vy o tom, že cesta, rozhodnutí, je správné. Slova můžou mít různou intenzitu, kvalitu. Je možné vnímat i komunikaci se zvýšeným hlasem a pokud vás dovede tento způsob hovoru k pozitivnímu výsledku, je vše v pořádku. Já sám křičím tak třikrát do roka, ale pak to stojí za to.

Aby lidé dokázali přijmout vaše požadavky, názory, je důležitá správná motivace. Jak toho docilujete?

Motivace je vždycky v osobním příkladu. Když podřízení vidí, že se práci věnujete bez ohledu na čas, bez ekonomicých stimulů, když bojujete za zdraví pacientů, úspěšnost a dobré jméno kliniky. Tímto získáte důvěru. Osobně za svůj úspěch považuji během vedení kliniky, když mě pacientky začaly říkat, že se k nim personál chová hezky, slušně, když se rády vrací z jakýchkoliv důvodů zpátky. Manažersky úspěšné tedy je, když pracoviště je lidsky příjemné pro všechny.

Jste tedy dobrý manažer?

Vedoucí funkce podle mě není možné vykonávat aniž by člověk k nim měl předpoklady.

Jaké manažerské schopnosti jsou tedy podle vás nejdůležitější?

Je potřeba seznámit se s problematikou natolik dobře, aby vedoucí, manažer byl poté schopen na odborné úrovni komunikovat se všemi lidmi, kteří už na daném projektu pracují . Je potřeba znát také jejich profesionální slang. Je nutné mít potřebný rozsah vědomostí, které oni musí respektovat. Nesmí vás čímkoliv zaskočit.

Potom je to jak jsem již říkal schopnost komunikace, a to nejen s podřízenými, ale i nadřízenými. Další z nich je rozhodování, se kterým implicitně souvisí i fakt, že je potřeba počítat s odpovědností za své rozhodnutí v plném rozsahu. A to jak pozitivním, tak negativním. Manažer musí být fyzicky i psychicky odolný proti stresu.

Abyste dokázal odolat stresu, jaké máte zájmy?

Pro psychickou vyrovnanost i život samotný je velmi důležité, aby jeho způsob a náplň byly kvalitní. Aby nám zpříjemňovaly jeho stinné stránky. Já mám rád hudbu, malování, divadlo, poezii. Toto vnímám stále velmi intenzivně, i když mám méně času. Snažím se ve volných chvílích navštěvovat kulturní akce, číst i pozitivně přemýšlet.

Na druhou stranu jako vrcholový sportovec v šermu vím, jak je důležitá fyzická kondice. Také lyžuju, hraju tenis nebo chodím po horách. Bezesporu díky výborné fyzické i psychické kondici, na kterou jsem celý život zvyklý, vydržím daleko větší zátěž než ostatní kolegové, kteří tento trénink neměli.

Dnes jste především vnímáný jako primátor. Jaký úspěch byste si přál?

Přání má člověk celou řadu. Ve spojení s mojí primátorkou pozicí je mým velkým přáním vybudovat v Praze multifunkční koncertní sál, který bude mít nejlepší funkční parametry v Evropě a bude zároveň obohacující pro Prahu i po architektonické stránce.