Jaké to je být ženou v Indii?

Mezinárodní srovnání

V poslední Zprávě o lidském rozvoji (Human Development Report), kterou každoročně sestavují Spojené národy, se Indie umístila na 129. místě ze 187 zemí světa v ukazateli gendrové nerovnosti (Gender Inequality Index). Tento složený ukazatel odráží nerovnost  mezi muži a ženami ve třech oblastech: zdravotní stav vhodný k reprodukci, „empowerment“ neboli společenské postavení a pracovní příležitosti. Vzhledem k tomu, že se počet sledovaných zemí měnil, nelze srovnávat změnu umístění Indie, ale hodnotu indexu. Ten od roku 1995, kdy se poprvé začal měřit, doznal významného pokroku a země si v něm vydobyla lepší světové umístění než v Indexu lidského rozvoje (Human Development Index, 134. místo).

Ženy v Indii, jak o nich (u nás bohužel velice zřídka) slýcháme v médiích, se podílejí na všech aktivitách – jsou respektovanými profesorkami, úspěšnými sportovkyněmi, obdivovanými hvězdami Bollywoodu, vrcholnými političkami a manažerkami či oceňovanými vědkyněmi. Co ale průměrná žena, jak ta je na tom? Jak moc se liší její postavení od zmíněných úspěšných žen? Pro ilustrační data využiji přímo indických zdrojů, resp. 13. studie Centrálního statistického úřadu Indie při Ministerstvu pro statistiku a implementaci programů s názvem „Women and Men in India“, která vyšla v roce 2011.

Hlavní problémy

Dlouhodobým a trvalým problémem je preference mužského pohlaví dítěte. Podle průzkumu z let 2005/2006 dávalo 20 % indických mužů a 22,3 % žen přednost tomu mít více synů než dcer. S dcerami jsou podle tradice spojeny vyšší náklady za věno či úhradu svatby a dívky navíc k příjmu domácnosti nepřispívají takovou měrou jako chlapci. V roce 2001 tak připadalo na 1000 mužů 933 žen a ani v roce 2010 k výraznější změně nedošlo (asi 932 žen na 1000 mužů), a to i přes to, že se s tímto problémem stát snaží všemožně bojovat, jako například zákazem nechat si určit pohlaví dítěte během těhotenství.

Od roku 1860 jsou v Indii zakázané dětské svatby, přesto se ale stále nejedná o ojedinělý jev. Na indickém venkově je téměř 60 % dívek oddáno předtím, než dosáhnou 18 let. Nicméně průměrný věk při sňatku má rostoucí trend a zvýšil se z 19,8 roků v roce 2000 na 20,7 roků v roce 2008. S tím souvisí i nízký věk při porodu. Průměrná Indka má malou kontrolu nad svou vlastní plodností a reprodukčním zdravím a své první dítě rodí již před 22 rokem. Téměř 60 % vdaných dívek má děti dříve než v 19 letech.

Většina žen v Indii má podle dat Centrálního statistického úřadu v průběhu svého života výživové problémy, zejména se jedná o anémii a podvýživu: „Chudoba, brzký sňatek, podvýživa a nedostatek zdravotní péče v těhotenství jsou hlavní důvody úmrtnosti matky a dítěte.“ Téměř jedna třetina všech dětí se přitom rodí s nízkou porodní hmotností.

Ze sčítání lidu v Indii z roku 2001 vyplývá, že pouze 54 % žen je gramotných ve srovnání se 76 % mužů. Ještě v roce 1991 byla gramotnost žen jen 39 %. Co se týká jejich účasti na trhu práce, indické ženy pracují déle než muži a nesou hlavní podíl na domácí práci a výchově dětí, která je neplacená a statisticky „neviditelná“. Účast mužů na těchto aktivitách je spíše formální.

I když jsou tato čísla velice vzdálena naší realitě, pokrok, který se v Indii od vyhlášení samostatnosti udál, je neoddiskutovatelný. Indické ženy se stále více emancipují, mění i svůj životní styl a překračují dosavadní tabu. Podle šetření z let 2005/2006 celkem 32 % žen v Indii pije alkohol a 33 % žen kouří. Emancipace žen se projevuje čím dál více i v politice.

Politická emancipace

Dne 26. ledna prožila Indie svůj veliký svátek – Den republiky. V tento den se každoročně slaví Ústava z roku 1950, kterou byla Indie ustanovena demokratickou republikou, a zároveň i zahájení boje o nezávislost této země v roce 1930. Ústava Indie zaručuje nejen rovnost žen a mužů, ale opravňuje stát přijímat opatření pozitivní diskriminace ve prospěch žen pro „neutralizaci kumulativních sociálně-ekonomických, vzdělávacích a politických znevýhodnění, kterým ženy čelí“.

Právě indické ženy hrály hlavní roli v hnutí za svobodu. Jejich politické ambice se ale později vytratily, účast žen na veřejném životě je stále nízká. V současné době zaujímají ženy méně než 8 % míst ve vládě, méně než 9 % křesel u vrchních soudů a Nejvyššího soudu a méně než 12 % manažerských pozic.

Obrovským krokem vpřed, co se týká politické angažovanosti žen a začátku dalších významných změn, bylo přijetí 73. a 74. dodatku k Ústavě v roce 2010. Díky tomu všechny místní volené orgány musí rezervovat jednu třetinu míst pro ženy. Tento krok způsobil vstup více než jednoho milionu žen do aktivního politického života v Indii. Ženy se tak postupně učí používat své nové pravomoci, které povedou k dalším skokovým zlepšením ženské otázky v Indii již v příštích několika letech.