Dva nepovedené evropské projekty MŠMT: výjimky nebo pravidlo?

Média v pondělí zveřejnila dopis Evropské komise tvrdě kritizující dva projekty, na které se Ministerstvo školství snažilo získat finanční podporu ze strukturálních fondů EU. Pomineme-li specifické problémy projektů Sport a OKNO, bruselská studená sprcha poukazuje na hlubší problém. Výslovně ministerstvu vytýká především dlouhodobou absenci využití přístupu, který je v angličtině označován jako “evidence-based policies”. Podle něj efektivní fungování moderní státní správy musí být založené na podrobné analýze situace existujícího stavu daného sektoru, identifikaci potřebných opatření a důkladném vyhodnocení dopadů jakéhokoliv zákona nebo veřejného projektu, který má stávající nedostatky napravit. Takový přístup, jak naznačuje komise, je vedení ministerstva cizí.

Doporučení NERV
Nejedná se o kritiku novou.  Loňská zpráva NERV o konkurenceschopnosti potřebu využívání těchto principů v celé státní správě opakovaně zdůraznila. Kapitola o školství, na níž jsme se podíleli, pak upozorňovala na nedostatek dat a analýz jako na jeden z naprosto klíčových problémů českého školství. Například informace o výsledcích českých žáků máme jen kusé z mezinárodních výběrových šetření, nikdo systematicky nesleduje vývoj žáků dlouhodobě. Nevíme, které školy zaostávají, protože jejich žáci jsou ze znevýhodněných socioekonomických poměrů, a kde je problémem nekvalitní řízení školy. Přitom bez těchto informací se kvalita školství zlepšuje jen obtížně, jak ostatně opakovaně upozorňují i mezinárodní analýzy.

Přitom situace se změnit dá. Například v Německu panoval k ověřování výsledků vzdělávání podobný nezájem jako u nás. Když ale v mezinárodním srovnání v roce 2000 němečtí školáci dopadli velmi špatně, shromažďování a analýza dat se staly nedílnou součástí tamní vzdělávací politiky. Naopak v ČR nejsou výsledky školské reformy z roku 2004 systematicky ověřovány.

Otázky kolem plošného testování
Krokem vpřed by mohlo být zavedení státní maturity nebo plošného testování dětí v 5. a 9. třídách.  Jenže plánované testování provázejí zmatky a obavy o jeho kvalitu. Z různých vyjádření samotného ministra vlastně ani nevíme, k čemu má takové testování sloužit, přitom metodologii testování je potřeba vytvořit v závislosti na jeho cílech. Akutně tak hrozí, že stejně jako u evropských projektů se MŠMT snaží pouze odškrtnout kolonku „splněno“ a v jádru správný projekt se tak pravděpodobně zařadí mezi další paskvily, jehož přínos bude v lepším případě nulový a v horším možná dokonce negativní. Rozpaky nad tím, jakým způsobem se u nás zavádí plošné testování, před několika dny vyjádřila i mezinárodní organizace OECD ve svém zhodnocení českého školství.

Teď už je asi jedno, z jakých důvodů Evropská komise zamítla podpořit dva projekty v celkové hodnotě 1,2 miliardy Kč. Ztráta peněz z evropských fondů sice bolí, více by nás však mělo zajímat, jak vznikají rozhodnutí, která se ve státní správě činí dnes a denně a která spolurozhodují o osudu země na léta dopředu. Fiasko MŠMT je pouze nejkřiklavějším příkladem toho, jak by veřejná správa fungovat neměla. Naštěstí se najdou i pozitivní změny, v poslední době byl jednou z nich bezesporu třeba vznik komise při legislativní radě vlády, která se zaměřuje na vyhodnocení dopadů regulace (RIA). Doufejme tedy, že přísný dopis z Evropské komise někoho probudí a povede k další snaze o zlepšení fungování státu tak, aby co nejlépe sloužil všem občanům.

Spoluautorem článku je Jan Indráček, University of Oxford