Republikánské primárky jako tristní fraška

Chcete, aby se budoucím prezidentem státu s nejsilnější armádou i ekonomikou na světě stal uhlazený multimilionář, který si myslí, že obchodní společnost je to samé jako lidská bytost, vydělal spousta peněz na zavírání továren a rozprodávání jejich majetku a věří tomu, že v roce 589 před Kristem připlul do Ameriky z Jeruzaléma praotec Nephi? Nebo je lepší arogantní kariérní politik, který opustil dvě těžce nemocné manželky kvůli milenkám, vydělal spoustu peněz jako lobbista pro podivné klienty a jehož kampaň financuje dobrý přítel vlastnící obrovskou síť kasín? To už mi přijde sympatičtější bývalý gynekolog, který by zrušil centrální banku, stáhnul všechny americké vojáky zpět do vlasti, zrušil ministerstvo školství, a rozprodal národní parky.

Mitt Romney a Newt Gingrich to zatím v primárkách dotáhli nejdále, Ron Paul jim ze třetí pozice zdatně sekunduje. Nezapomínejme, že v rámci kampaně se však objevila a na chvíli zazářila i další dost podezřelá individua s bizarními programy, ať už to byl zapomnětlivý hezoun Rick Perry, ředitel Kmotrovy Pizzy Herman Cain nebo Michele Bachmannová, která by nejraději učila kreacionismus spolu s evolucí, odřízla Spojené státy od globální ekonomiky a bojí se, že homosexualita vede k sexuální anarchii.

Republikánská strana byla v minulosti velmi důležitou silou, která vždy zdůrazňovala především individuální zodpovědnost každého za jeho vlastní život, význam širokého spektra osobních svobod i zdravou podezřívavost proti rozbujelému byrokratickému státnímu aparátu. Současný stav strany, který odhalují právě současné primárky, je však tomuto ušlechtilému odkazu minulosti na hony vzdálen. Kandidáti se překřikují, kdo seškrtá veřejné výdaje o vyšší částku, přitom si neuvědomují, že velká většina jde právě na mzdy lidí ve veřejném sektoru, kteří jsou součástí americké střední třídy. Zmínka o zvyšování daní bohatým vyvolává u kandidátů unisono hysterické reakce, jako kdyby se na řešení současných závažných problémů neměli podílet všichni, a to i přesto, že například sám Warren Buffett volá potom, aby byl více zdaněn. Kandidáti se také často shodnou na nutnosti dále co nejvíce podporovat ropný průmysl, a zaútočit proti předpisům chránícím životní prostředí, jako by to byly právě tyto regulace, které zapříčinily současnou ekonomickou krizi.

Co se stalo? Kde jsou časy solidního válečného veterána Johna McCaina? Stranu podle všeho ovládla kombinace vysoce vlivných korporátních zájmů a zatvrzele ideologických příznivců. Ti se dělí na dvě skupiny – jednak to jsou fanatičtí vyznavači doktríny volného trhu, kteří jsou i dnes přesvědčeni, že stačí odstranit vládu, a všechny sociální, politické a ekonomické problémy se mávnutím kouzelného proutku v neviditelné ruce vyřeší. Druhá skupina jsou vysoce zpolitizovaní náboženští fundamentalisté, pro které jediným možným řešením návrat náboženských hodnot do politiky. Nejedná se ale rozhodně o myšlenky prvotního křesťanství, ale o prosazování konzervativních cílů – ženy k plotně, homosexuály do léčeben, děti učit hlavně Bibli. Bohužel, dnešní mediální realita, kdy má politik podle výzkumů k přitažení pozornosti cca 8 vteřin, těmto zjednodušeným pohledům hodně nahrává. Vysoká nákladnost kampaně pak nahrává zase výraznému pronikání myšlenek a priorit těch nejbohatších. Výsledkem je, že republikánské primárky zatím připomínají spíše tragickou frašku než konstruktivní vnitrostranickou diskusi o směřování strany i země v kritickém období. 

V České republice se v Republikánech zhlédlo spousta pravicově smýšlejících lidí, i když programově naše pravicové strany často odpovídají spíše umírněnému proudu amerických Demokratů. Zbývá jen doufat, že se smutný stav současné Republikánské strany neodrazí i v české pravici, která k ní často vzhlíží. 

P.S. Na závěr zločinný ilustrační obrázek, podívejte se i na další vizuální komentáře Dava Browna na http://www.politicalcartoon.co.uk/gallery/artist/brown-dave-b1957_12.html