Loajalita - fikce nebo realita? Příklady dobré praxe

Co říká teorie

Jedná se o nedílnou součást osobního či skupinového paradigmatu a postoje podmíněného vždy určitou, třeba i minimální, mírou dobrovolného vnitřního přesvědčení a souhlasu s předmětem, ke kterému je vázána, a s podmínkou, že trvá stále a za všech okolností, včetně takových, kdy je to pro daného jedince nevýhodné nebo i nebezpečné. Je potřeba si také uvědomit, že loajalita není vždy podmíněna pouze racionální stránkou, ale často existuje pouze či souběžně na základě citů, pocitů anebo pouhých dojmů a projevuje se dobrovolným sebeomezením jednotlivce či skupiny v něčí či společný prospěch. Aby však loajalita mohla být dobrovolná, musí být většinou vzájemná, a to nejen horizontálně, nýbrž i vertikálně. Musí to být loajalita nejen jednotlivce vůči celku, nýbrž i celku
vůči jednotlivci a jednotlivců k sobě navzájem.Je to právě vzájemnost, která je tou nejpřínosnější a vnitřně nejvíce obohacující částí etického jednání na mezilidské, ale i na mezifiremní úrovni.