Kde tanky střílejí do vlastních měst

Před rokem v Sýrii začalo povstání a od té doby tam údajně zemřelo několik tisíc lidí. A v těchto dnech se zprávy z této země objevují na titulních stránkách nejvlivnějších světových novin. Řekl jsem si, že je načase konečně si něco o Sýrii zjistit. Kdo s kým a proč bojuje? Jak se v této zemi vlastně žije? Jaká je současná syrská kultura?

Nejradši bych do Sýrie rovnou vyrazil, a brzo snad i pojedu. Prozatím jsem alespoň dva týdny v tomto online blogu na HN Dialog psal o tom, co jsem o Sýrii zjistil. Setkal jsem se s arabistou i Syřanem žijícím v Česku, napsal pár lidem do Sýrie. Stáhl jsem současnou syrskou hudbu, prolistoval knihovnou.

Zkrátka taková první syrská on-line lekce. Společná, protože mi pomohlo i mnoho čtenářů.

Den po dni:

Pondělí 13.2. Ostřelovaný Homs jako Praha

Úterý 14.2. Kdo proti komu vlastně bojuje

Středa 15.2. Žít tak v Sýrii

Čtvrtek 16.2. Jiný pohled

Pátek 17.2. Kdo je nejpopulárnější Čech

Sobota 18.2., neděle 19.2. Chuť Sýrie

Pondělí 20.2. Protesty v popmusic

Úterý 21.2. Ruce lidu

Středa 22.2. Pohled ze Sýrie. Úsměvy se vytrácejí

Čtvrtek 23.2. Co bude dál?

Pátek 24.2. Nejezdi po světě s arabským pasem

---

Pondělí 13. 2. Ostřelovaný Homs jako Praha

Jak čtenáře zaujmout v článku o zemi, o které toho většina lidí moc neví a možná ani vědět nechce? Začátek nebude tolik atraktivní, později přijdou snad zajímavější témata o životě na Blízkém východě. Začnu ale statistikou.

Takže jen rychle, pro představu. V Sýrii žije zhruba dvakrát víc lidí než v Česku, srovnatelně třeba s Rumunskem. Devadesát procent z nich jsou Arabové, na severu žijí Kurdové. Zatímco v Česku je průměrný věk obyvatel 41 let, v Sýrii je to 22 let. Pokud by se bohatství země mělo odhadovat podle HDP, je Sýrie chudší než východoevropské země i než Egypt nebo Írán. Největší město Aleppo má 3 miliony obyvatel a Homs, který teď vládní vojska ostřelují, je lidnatý asi jako Praha.

Projel jsem hlavní světové zpravodajské weby, abych si udělal představu, kde najít nejširší přehled aktuálních informací. V češtině najdete zprávy ze Sýrie na IHNED.cz ZDE. V angličtině pokrývá vše podstatné stanice Al Jazeera, navíc má přímo v Sýrii své zpravodaje - zde najdete speciál o všem důležitém a tady reportáž z města Homs, které ostřelují vládní vojska. Zajímavé je třeba vyhledat si na Twitteru heslo #Homs, tweetují zde i někteří obyvatelé města.

Do rámečků, jako je ten níže, budu každý den odkazovat na zprávy i komentáře nejdůležitějších aktuálních událostí v českých i světových médiích.

Pondělí 13. 2. - přehled zpráv

The New York Times: Rejecting Arab League Pressure, Syria Resumes Shelling, Reports Say

Al Jazeera: Russia 'to consider' Syria peacekeeping plan

Fareed Zakaria, CNN What's next for Syria?

"Prezident Assad zabíjí naše děti. prosím pomozte nám." Fotografie této holčičky z předměstí Damašku se v pondělí ráno objevila ve všech velkých tiskových agenturách. U popisku stojí, že foto bylo pořízeno občanským žurnalistou - jinými slovy, nepořídil jej nejspíš nezávislý novinář z ciziny, ale Syřan, zřejmě sympatizant opozice. Tak či tak tuto fotku za chvíli budou znát tisíce lidí z celého světa.

Foto: Reuters 

Úterý 14. 2. Kdo proti komu vlastně bojuje

Tahle kniha se dobře čte a píše se v ní o tom, co alespoň mě na Blízkém východě zajímá nejvíc - totiž jak se tam žije. O těžkostech zamilovaných i nevěře, o tradicích i jejich bourání. Knížka Světla a stíny islámu od Břetislava Turečka mi připadá jako pro českého čtenáře ideální vstup do muslimského světa. Stojí v ní například toto:

Sýrie rozhodně není zemí, kde by islamisté měli nějaký přímý vliv na chod státu. Už od 60. let minulého století je u moci sekulární baasistický režim, který naopak domácí islamisty tvrdě potírá jako největší hrozbu pro svou existenci. Mimo politickou sféru je to ale trochu jinak. Od počátku 90. let je zjevný postupný odklon od téměř evropských zvyklostí, islám a regionální tradice se vracejí do hry. Tak jako jinde na Blízkém východě je i mnozí obyvatelé Sýrie vnímají jako protilék proti zkorumpovaným elitám, proti sílícímu tlaku Západu a jeho často násilně vnucovaným hodnotám.

Ze zpráv, které jsem prozatím o syrských nepokojích četl, mi nebylo moc jasné, proti komu vláda vlastně bojuje. Kdo jsou povstalci? Jsou to tedy islamisté, tradiční odpůrci tamní vlády?

Zeptal jsem se několika lidí, kteří dění v regionu dlouhodobě sledují. Z jejich slov plyne, že se nedá říct, že by proti režimu stáli jen islamisté nebo nějaká určitá skupina obyvatelstva. Jde obecně o odpůrce vlády, zčásti islamisty (podobně začalo povstání i v Egyptě), ale třeba i studenty. Na stranu syrských demonstrantů se údajně přidali také někteří představitelé armády, kteří odmítli vládní rozkazy. Zdá se, že nejvíce odpůrců vlády je v již zmiňovaném Homsu, kde se řadu měsíců konají protesty. V tomto městě se teď bojuje nejvíc.

Kdo naopak stojí za vládou prezidenta Asada? Syřanka žijící v Česku Sáadat Ramadánová to vysvětluje v tomto rozhovoru: „Přívržence Asada tvoří ta nejbohatší a vlivná vrstva syrských občanů: jednak jeho příbuzní na vlivných pozicích, různí generálové napojení na tajnou policii a také bohatí obchodníci z velkých měst - Aleppa a Damašku."

Podle novináře Nira Rosena, který strávil poslední měsíce s povstalci, ozbrojená část odpůrců režimu nemá jednotné velení. V tomto zajímavém rozhovoru (v angličtině) najdete srozumitelné odpovědi na otázky, kdo jsou ozbrojení povstvalci, jak boje začaly nebo jak jsou podle něj povstalci vyzbrojeni a odkud berou zbraně.

Úterý 14. 2. - přehled zpráv

IHNED.cz: Na Homs dopadají dvě rakety za minutu, říká ochránce lidských práv v Sýrii

Al-Arabiya: Heaviest shelling’ in Homs for days, say activists, as massacres reported

Český rozhlas: Násilí v Sýrii by mohla ukončit mezinárodní intervence

The Economist: How to set Syria free

Středa 15. února: Žít tak v Sýrii

Zašel jsem na čaj s Jitkou a Michalem, kteří krátce před začátkem arabského jara několik měsíců cestovali po Blízkém východě. Část Michalovy rodiny pochází z Egypta, ale sám říká, že právě Sýrie je země, kde se mu na Blízkém východě líbí nejvíc.

„Damašek je mimořádně zajímavé a příjemné město. Je dost historické, ale řada lidí žije moderním způsobem života. Uvažoval jsem, že bych si tam našel na pár měsíců práci, nebo tam odcestoval na výměnný studijní pobyt, pokud by to šlo. Připadalo mi jako dobré místo k životu,“ říká Michal. Zde jejich foto z Damašku.

Navštívili i Homs, kde nyní probíhají střety. Ani před rokem to nebyl zrovna turistický cíl. „Je to město, které se moc neliší od desítek podobných na Blízkém východě –  rušné, prašně, z našeho pohledu trochu šedivé,“ říkají.

V době jejich návštěvy prý ale stejně jako v celé Sýrii nic nenasvědčovalo tomu, že se tu za pár měsíců začne bojovat.



Takto vypadalo centrum Homsu během jejich návštěvy.

A dnes podle fotografií ze světových tiskových agentur vypadá město takto - nutno ale dodat, že fotografie z agentur jsou obvykle pouze z jedné, boji poničené čtvrti milionového města zvané Bab Amro.

Foto: Reuters

Středa 15. 2. - přehled zpráv

New York Times: With Cities Under Fire, Assad Sets Date for Syrian Referendum

Reuters: France discusses new Syria U.N. resolution with Russia

Čtvrtek 16.2. Jiný pohled

Vyměnil jsem si maily s několika Syřany a lidmi, kteří na Blízkém východě žijí. Někteří si stěžovali: mainstreamová západní média podle nich informují jednostranně. „Asadova vláda určitě není ideální, ale řada Syřanů ji preferuje více než povstalce a případnou válku. Z médií v Česku to občas vypadá, že Asad je hrůzovládce, tyran a ztělesněné zlo. Co dělá režim třeba v Saúdské Arábii se nikdo neptá. A také se nikdo neptá, zda zločiny nepáchají i povstalci a co se stane, až Asad odejde,“ řekl mi po telefonu jeden Syřan roky žijící v Praze.

Z fotek tiskových agentur se skutečně zdá, že mnoho z nich pochází od povstalců. Spekuluje se o tom, že by jim mohly dodávat zbraně západní státy. A vládě by naopak mohly pomáhat íránské síly.

Nechci nijak zlehčovat možné masakry civilistů vládními vojsky. Ale s výše uvedeným souvisejí otázky jako: Pokud západní vlády podporují povstalce, udrží si (udržují si) západní média nezávislost a nepředpojatost? Není povstalců méně, než oni sami uvádějí? Kde se v západních médiích berou informace o počtu obětí masakrů? Nenadsazují čísla povstalci záměrně?

Alternativní pohledy lze najít i v českém tisku. Tereza Spencerová z Literárních novin píše toto:

„Situace v Sýrii, nebo spíš kolem ní, se vyhrocuje a mění zemi v ukázkové – a pro její občany tragické – bojiště realpolitiky zahalené do mediální kampaně, v níž se už po vzoru Iráku začínají objevovat chemické zbraně a epitety Hitlera či Stalina. V předchozích případech, přičemž ale míním hlavně Irák, se nejjasnějším znamením blížící se války stala proměna mediálního zpravodajství z prostého nadsazování počtu obětí přes hysterii až po čirou absurditu. V Sýrii už jsme rychle skočili do fáze hysterie a právě se blížíme k absurditě.“ Její celý text ZDE.

Mí známí se mě často ptají, proč skoro všechna (nejen) česká média vypadají tak podobně, když ve světě se přeci děje tolik zajímavých věcí, na které existují tisíce různých názorů. Jednak je to myslím tím, že většinu informací novináři čerpají z tiskových agentur - takřka výhradně Reuters a ČTK. Zvlášť u té druhé je to snadné - Ctrl+C, šup s tím na web a jede se dál, není čas, na pásu je další produkt. Řada nás novinářů má navíc touhu během půlhodiny psaní zprávy o zemi, které nerozumí, najít pravdu a odhalit hodného a zlého. A taky je třeba vyhrotit titulek a z agentury vzít tu nejbrutálnější, „aby se to četlo“ (hlavně oheň a kouř).

Z médií se pak často zdá, že pokud někde dochází k tragédii, jako by byla v troskách celá země nebo dokonce kontinent (Afrika). Během cestování po světě se mi vícekrát stalo, že mi volali známí, jestli jsem proboha ještě naživu. Přitom k neštěstí docházelo stovky kilometrů daleko, v malém regionu nebo jen v jedné vsi. Jak vyplývá z některých svědectví ze Sýrie, jsou tam oblasti, kde se teď žije normálním životem.

Čtvrtek 16. 2. - přehled zpráv

BBC: Syria crisis: China sends senior envoy

The Washington Post: UN chief sees possible crimes against humanity in Syria as activists report new raids, arrests

Al Arabyia: Syria arrests prominent blogger, leading activist as crackdown ensues

IHNED.cz: Asadovo jméno mizí z názvů ulic v Google Maps. Syrští vzbouřenci ho nahrazují mučedníky

Pátek 17.2. Kdo je nejpopulárnější Čech

Hledal jsem nějaký zajímavý syrský film, ale moc úspěšný jsem nebyl. Samozřejmě, v Sýrii jsou dost populární telenovely... (znáte-li zajímavý současný syrský film, doporučte prosím).

Dění v Sýrii, zejména arabsko-izraelského konfliktu, se dotýká snímek Syrská nevěsta (izraelského režiséra Erana Riklise), který běžel i v českých kinech.

Jinak mě zaujalo, že v Sýrii je údajně populární Pat a Mat. Což není zas až tak překvapivé, protože myšlenky a hlavně činy těhle dvou jsou evidentně univerzální. V Nizozemsku jim říkají Buurman en Buurman, v Brazílii Zeca a Joca a v Maďarsku se seriál jmenuje Kétbalkezesek (což, jak mě upozornil jeden čtenář, znamená doslova "tací, co mají obě ruce levé"). V Íránu jsem jejich figuríny viděl ve výlohách snad každého hračkářství a znali je i Iráčané, se kterými jsem se před časem bavil.

Nejsou to jediné české stopy, které lze na Blízkém východě najít. Ze Sýrií mělo bývalé Československo nadstandardní vztahy...

...foto je z Damašku.

Pátek 17.2. - přehled zpráv

Reuters: Chinese envoy heads to Syria after U.N. vote against Assad

CNN: Shelling continues in Syria as protesters hit the streets

Al Jazeera: UN condemns crackdown in Syria

Sobota 18.2., neděle 19.2. Chuť Sýrie

Kuchyně sousedního Libanonu je se svým falafelem a hummusem docela proslulá. Stejně tak Turecko má svou baklavu a všudypřítomný specifický čaj ve skleničkách ve tvaru tulipánů (což je turecká národní květina). Zajímalo mě, jaká jsou národní jídla v Sýrii a zda se syrská kuchyně třeba od té sousední libanonské nějak zásadně liší.

Poprosil jsem jednu vášnivou kuchařku, která žije v Jordánsku, aby mi vysvětlila rozdíly mezi kuchyněmi jednotlivých zemí regionu a doporučila recept na dobré syrské jídlo. Odpověděla mi:

Syrská kuchyně se v zásadě neliší od libanonské. Přeci jen Libanon historicky až do roku 1920 byl součástí Sýrie. A ano, v syrské kuchyni je také značný vliv turecké kuchyně – hlavně co se týče jídel z mletého masa, které Turci přinesli ze střední Asie.

Každá oblast Sýrie má svou specifickou chuť a ráz, a stejně tak každá společenská vrstva. Stačí si uvědomit rozlohu země, její různorodost… od pustiny po moře i hor na severu, z čehož plynou sociální rozdíly – od beduínů přes rolníky, rybáře, obchodníky po cechy a třídy městské, řemeslníky.

Nejtradičnější syrské jídlo je kobbeh/kibbeh, jeho jednodušší podoba pak Mabruma (na fotce).

Doporučila bych vyzkoušet i tento recept, vyrobený z tvarohu, papriky a tymiánu z oblasti Homs. A z té samé oblasti pochází recept na moučník, slavnou Halawa by Jibn - recept zde.

Sobota 18.2., neděle 19.2. - přehled zpráv

Český rozhlas: Americké špionážní letouny monitorují občanskou válku v Sýrii

Al Jazeera: Syrian activists call for 'Day of Defiance'

Al Jazeera: Is Syria's uprising being hijacked?

Pondělí 20.2. Protesty v popmusic

V jedné z mála knih o této zemi v češtině od Syřana žijícího v Česku Charifa Bahbouha je několik kapitol o syrské kultuře. Jsou zde například popsány tradiční nástroje - bubny, flétny či strunné nástroje jako kanun, o současné syrské hudbě jsem ale v knize zmínku nenašel.

Nemyslím venkovské zpěvy, které zajímají hlavně západní etnomuzikology, ale normální popmusic. Párkrát už jsem v Česku zaslechl názor, že současná hudba v muslimských zemích nemá co nabídnout, ale myslím, že přinejmenším zajímavá turecká nebo alžírská současná hudba stojí za poslech, nemluvě o hudbě muslimských přistěhovalců v Evropě.

Žádného syrského zpěváka jsem ale neznal. Oslovil jsem proto přes sociální síť Couchsurfing jednoho mladého Syřana z Damašku s prosbou, zda by mi nedoporučil něco ze současného syrského popu. Hassan prý poslouchá hlavně libanonské zpěvačky, jako například krasavici Yaru. A pokud by mi měl doporučit někoho ze současné syrské popmusic, pak by to byla Asala Nasri, známá i v dalších arabských zemích.

Asala Nasri nyní žije mimo Sýrii, v minulých měsících se zapojila do kritiky prezidenta Asada, podpořila demonstranty a o protestech a politické situaci složila i píseň.

Pondělí 20.2. - přehled zpráv

České noviny: Dvě íránské vojenské lodi dorazily do Sýrie k údajnému výcviku

Al Jazeera: Red Cross tries to broker ceasefire in Syria

CNN: Inside Syria: 'What is the world waiting for? For us to die of hunger and fear?´

Al Jazeera: Q&A: Nir Rosen on Syrian sectarianism

Úterý 21.2. Ruce lidu

V jednom z rozhovorů výše uvedená zpěvačka Asala Nasri zmiňuje jméno Ali Farzat. A vzhledem k tomu, že na zmínky o něm jsem narazil během hledání informací o současné Sýrii vícekrát, snažil jsem se o něm zjistit víc.

25. srpna loňského roku Aliho Farzata přepadli tři ozbrojení muži – zbili ho a zpřelámali mu ruce. Farzat zůstal ležet u cesty, kde ho našli kolemjdoucí. Proč zrovna ruce? Šedesátiletý muž, žijící v Damašku, je totiž autorem stovek politických karikatur známých v řadě zemí arabského světa - prostřednictvím kreseb kritizoval korupci a byrokracii arabských úřadů a také syrskou vládu a prezidenta Asada. A tak jsou podezřelými ze spáchání útoku příslušníci bezpečnostních složek syrské vlády.

Přepadení Farzata vyvolalo solidaritu mezi dalšími karikaturisty sousedních zemí. Například jedny libanonské noviny zveřejnily tuto kresbu znázorňující obří Farzatovu ruku obvázanou obličeji obyčejných lidí - ruku se zoufale snaží poničit tři malé postavy. „Ruka lidu je nad jejich rukama", zní komentář karikatury.

Farzat se nyní zotavuje – a chystá se kreslit dál. Níže najdete kolekci některých jeho karikatur. Další, některé podle mě geniální, lze najít na jeho oficiálních stránkách, na Facebooku a ty pochopitelné i pro člověka mimo arabský svět v této skvělé galerii deníku Guardian.

Úterý 21.2. - přehled zpráv

BBC: Homs comes under heavy bombardment

Richard Spencer, Daily Telegraph: Syria's rebels are not an al-Qaeda army

Středa 22.2. Pohled ze Sýrie. Úsměvy se vytrácejí 

Chtěl jsem publikovat svědectví přímo od obyvatel země. Problém ale je, že místní moc sdílní nejsou - a bojí se mluvit na jméno. Jedna čtenářka, která má příbuzné v Sýrii, mi napsala: "Zprávy odsud se dostanou snadno přes velvyslanectví k tajné službě v Sýrii a pak si mohou přijít rovnou pro vaše příbuzné."

Poprosil jsem proto Lukáše Gogu, který žije na Blízkém východě, v minulých dnech po Sýrii cestoval a právě pobývá v Damašku, aby sepsal, jak to v Sýrii nyní vypadá. Zde je jeho text a fotografie:

Už to bude rok, co v Sýrii začaly protesty. Změny k lepšímu jsou ale minimální. Jediným pozitivem je, že se Syřané přestali bát mluvit otevřeněji. Dříve neměli ani pomyšlení bavit se o politice na veřejnosti. Už jen to, že řeknou jméno prezidenta Bašára Asada místo „ty víš kdo“, je pokrok.

Sýrie se ale změnila také negativně. Díky bezpečí a nízkým cenám to býval ráj na Zemi. Současná atmosféra je úplně jiná. Lidé se tolik nesmějí, večer zbytečně nechodí ven a baví se hlavně o politice. Denní život je poznamenán hlavně vyššími cenami a přerušováním dodávek proudu a vody. Lidé postávají na benzinových stanicích a čekají na nákup topného oleje do kamen. Není divu, že současnými tématy rozhovoru jsou kromě politiky také elektřina, voda a zima v obýváku. 

Ekonomika Sýrie byla zasažena celkem znatelně. Zahraniční turisti jsou k vidění zřídkakdy, syrská libra byla devalvována, ceny vylétly vzhůru až o třicet procent. Jídla je ale dostatek. Tedy aspoň v oblastech, kde je poměrně klid. Lidé si dělají zásoby potravin, největší poptávka je po chlebu. Před pekárnami se tlačí desítky lidí a čekají, až na ně dojde řada. Někteří Syřané se obávají potravinové krize a nakupují až nesmyslně množství jídla. Část z nich distribuuje potraviny do míst, kde jich není dostatek. 

Místo, aby se Sýrie vydala cestou kupředu, vrací se zpátky o několik let či staletí. Syřané se naučili trávit večery při svíčkách, ohřívat si vodu na sporáku a povídat si v rodinném kruhu místo sledování televize. Vláda mluví o reformách, ale jejich skutečné naplnění není vidět. „Režim chce lidem říct, že pokud přestanou protestovat, budou mít opět všechno. Myslím si však, že represemi akorát přilévají olej do ohně,“ svěřila se mi nedávno kamarádka. 

Ve většině měst ale život pokračuje dál, ať už s většími či menšími problémy. Lidé chodí do práce, vysedávají v kavárnách a kluci se v postranních uličkách honí za míčem. Jsou však místa jako Homs, kde se veškerá radost vytratila.

Středa 22.2. - přehled zpráv

Al Arabiya: 17 killed in Syria’s Homs; opposition says military intervention may be only solution

The Guardian: Sunday Times journalist Marie Colvin killed in Syria

Spisovatel Salman Rushdie na Twitteru: Marie Colvin killed in Homs. Dreadful news. A great reporter, fine writer and fearless woman is gone. Her many friends are devastated.

Čtvrtek 23.2. Co bude dál?

Při shánění svědectví, jak v Sýrii vypadá nyní obyčejný život, mě zaujaly články Nira Rosena (jeho Twitter ZDE), kterého jsem už v tomto blogu dříve zmiňoval a který poslední měsíce strávil cestami po Sýrii. Na stránkách stanice Al Džazíra visí několik jeho textů, kde odpovídá na souvislosti tamního dění.

V článku o každodenním životě píše, že v centru velkých měst a některých menších městech, kde je opozice slabá, život funguje na první pohled normálně, restaurace jsou plné, staví se, po venkově lze cestovat autobusy. "Ovšem pod povrchem mají lidi obavy. Demonstrace se někdy konají i v centru Damašku a občas je slyšet i střelba. Skoro každý zná někoho, kdo byl za protesty nebo jinou protivládní činnost zatčen," říká.

V dalším ze série textů odpovídá na otázky dalšího vývoje v zemi. "Režim může přežívat dlouho, a to i pokud  nadlouho ztratí kontrolu nad některou částí země. Je velmi nepravděpodobné, že dojde k rozsáhlé mezinárodní vojenské intervenci," píše Rosen. A varuje před scénářem občanské války a humanitární krize.

Odhadů budoucího vývoje lze najít v médiích spoustu, i zde na IHNED.cz dnes v blogu Asociace pro mezinárodní otázky publikoval svůj text analytik Jan Kužvart, který se zabývá případnou intervencí Západu. V Hospodářských novinách zase publikoval svůj názor na budoucnost analytik Šádí Shanaáh, který tvrdí, že "Sýrie je zcela jistě na cestě k plné občanské válce."

Otázkou je, do jaké míry lze odhadovat, co se v zemi bude dít dál. Kdo z analytiků před třemi lety čekal, že bude zabit Kaddáfí, svržen Mubarak a Sýrie bude na pokraji války? Ostatně, v analýze budoucího vývoje respektovaného think tanku Chatham House se píše: „Situace zůstává vysoce nepředvídatelná.“

Čtvrtek 23.2. - přehled zpráv

New York Times: UN Panel Accuses Syria of Crimes Against Humanity

Politolog Šádí Shanaáh na Českém rozhlase: Asada stále podporují mnozí obyvatelé Sýrie.  Je to prý pro ně menší zlo

Al Arabiya: Syria's currency reserves to run out soon: Western diplomat

Pátek 24.2. Nejezdi po světě s arabským pasem

"Pro naši kulturu jsou hlavní dvě věci: náboženství a poezie," řekl v nedávném rozhovoru pro stanici CNN syrský básník Adonis. Sám tvrdí, že svět by se neměl do konfliktu vměšovat, zvlášť ne vojensky. Západní média ho nazývají největším žijícím arabským básníkem. Dvaaosmdesátiletý Adonis, horující za demokracii v Sýrii, byl taky loni jedním z kandidátů na zisk Nobelovy ceny za literaturu (do doby konfliktu v Sýrii mezi favority údajně nepatřil, což je jistě náhoda...)

Před řadou let musel ze Sýrie odejít. Nyní žije střídavě v Libanonu a Paříži. Bohužel, nevím o tom, že by do češtiny byly přeloženy nějaké jeho sbírky.

Sehnat lze ale sbírku dalšího slavného Syřana, autora řady milostných (až erotických) básní Nizára Kabbáního, který strávil rovněž značnou část života mimo Sýrii (zemřel v roce 1998). Tak snad na závěr tohoto blogu úryvek jedné z básní. Vybral jsem jednu ne zrovna milostnou:

Nejezdi po světě s arabským pasem
Evropa - jak sám dobře víš
ta nemá ráda hňupy
a tebe, podezřelý vyvrheli,
ze všech map vyhodili
Ty kohoute se sraženým hřebenem
ty bez boje padlý
ty bez krve zabitý
nikdy nejezdi do Boží země
protože Bůh ten nerad potkává zbabělce

Nejezdi po světě s arabským pasem
ale na každém letišti jako krysa čekej
protože ti svítí červená
neříkej čistou arabštinou
plavovlasé prodavačce u Harrodsů
že jsi Marwán
že jsi Adnán
že jsi Sahbán
takové jméno jí totiž vůbec nic neřekne
a tvoje dějiny, vážený pane
ty jsou už úplně zfalšované

Pátek 24.2. - přehled zpráv

IHNED.cz: Peklo jako v Sýrii jsme jinde nezažili, říkají zahraniční novináři

New York Times: Diplomats Gather to Press Syria to Halt Crackdown

IHNED.cz: V Sýrii zemřel nadějný fotograf. Jeho snímky z válečné zóny

Níže zveřejňuji některé z nejzajímavějších příspěvků a připomínek, které mi během psaní blogu přišly do emailové schránky. Díky za všechny reakce.

Stanislav S.

Obávám se, že situace v Sýrii není pro našince úplně pochopitelná. Jistě - prezident Asad nyní střílí do vlastních řad - ale proč vlastně?

Před třemi roky jsem shodou okolností Sýrii na několik dní navštívil. Na první pohled chudá, ale bezpečná země, na každém kroku na návštěvníka dýchne neuvěřitelná směsice kultur, národů, historie. Řekl bych, že takto se cítili (a cítí) zahraniční turisté u nás v ČR - levné jídlo, pití, služby. Vzpomínám si, jak jsem jezdil taxíkem z hotelu do centra Damašku za bratru 25 korun, 2,5l PEPSI za 15 v luxusní nákupní galerii...

Měl jsem to štěstí - během pobytu jsem se bavil s (poloviční) Syřankou právě o Asadovi a politice v Sýrii. Již tehdy mi sdělila, že situace je ve státě taková (relativně klidná) jen proto, že prezident potírá jakékoliv snahy o zviditelnění různých politických a náboženských skupin, které by mohly být příčinou destabilizace situace ve státě. Ty se ovšem stále velmi snaží o propagaci sebe a svých programů.

Kupříkladu Damašek byl odedávna střediskem, kde se stýkaly všechny možné kultury (v centru města žili vedle sebe muslimové, křesťané i žide). V případě pádu současného prezidenta by mohly různé fanatické skupiny, které by se dostaly k moci, způsobit nepředvídatelné problémy.

Nerad bych působil jako obhájce současných represí, ale situace určitě není tak jednoznačná, jak se prezentuje v médiích.

Honza, Brno

Byl jsem v Aleppu, Damašku i Homsu a nejen tam, třeba i ve zničené Kuneitře na Golanských výšinách. Je to pár let, ale ne zase tak dávno, už dost dlouho byl u moci Bašár Asad. Mluvili jsme s mnoha lidmi, muslimy i křesťany a většina jich říkala, že se od smrti Asada staršího dost věcí uvolnilo a změnilo k lepšímu.

Osobně jsem toho názoru, že klasická západní demokracie je v současné době do arabského světa neimportovatelná. A přes všechny problémy by asi bylo nejlepší - a to i pro Syřany samotné - kdyby to Asad ustál. Pokud padne, tak to zřejmě bude mnohem horší.

Mimochodem, ve dvou největších městech - Allepu a Damašku protestů moc není. A tak si kladu otázku, kolik nespokojených je potřeba, aby do země začali z USA, EU a Turecka a podobně dodávat zbraně.

Jana Al Oukla

My máme rodinu v Aleppu a mnoho známých roztroušených po celé Sýrii. Někteří jsou sunnité, jiní Kurdové nebo Čerkesové, kteří nyní už prchají po třetí. Nejdříve z Ruska, pak z Golan a nyní před Asadem. Aleppo je hezké město, které se rozrůstá do takových rozměrů, že z jednoho okraje na druhý je to autem hodinu. Proč o Aleppu nebylo do této doby slyšet? Je to bašta obchodníků, kteří mají rádi své jisté a pokud by si dítko (myslím tím vš studenta) vzpomnělo na účast na demonstracích, raději ho zavřou doma. Mnoho rodin má zkušenosti s tajnou policií, a proto hned v předsíni visí portréty Asadovců. To aby každého neznámého i podezřele známého ujistili o své loajalitě. I teď - ve strachu - vám mnozí lidé do telefonu neřeknou, co si myslí.

Jeden náš známý nám každý den volal na skype. Od té doby, co máme v profilu logo demonstrace, už nevolá. Ano, je to obchodník, kterého zajímá jeho vlastní pohodlí a nikoliv budoucnost jeho dětí. Vlastně, ty ji již mají díky majetku zajištěnou. Jenže dnes mnoho vysokoškoláků musí pracovat i na stavbách za pár korun - pokud tuto práci vůbec najdou. I když ani ve státním sektoru na tom nebudou lépe, ale budou mít více jistot. Jenže přetrvává hrozná korupce, kterou si dorovnávají normální lidé své nízké platy - a ti nahoře rozkrádají, co se dá. Je zde velké protežování dětí, kohokoliv z vládnoucí skupiny a jejích příznivců. Jako obyčejný člověk nemáte možnost se bránit.

Vlastně nemůžete nic, svobodně mluvit, kritizovat a myslet se rovná harakiri, proto stagnuje výzkum i věda. Můžete ale podnikat, kupovat si byty, auta, pokud na to máte. Sýrie může být zemí neomezených možností, změní-li se režim. Ano, lidem a hlavně těm mladým došla trpělivost a možná se už tolik nebojí jako jejich rodiče. Zřejmě proto vyšli do ulic. I jeden náš příbuzný, 19letý kluk vyšel - a už se nevrátil. Je-li na živu, nikdo neví, ve vězení ho prý umlátili téměř k smrti.

Říci dříve před lidmi a ptát se na události v Hamá, byl doslova trapas. Jen samé posuňky a mlčení. I stěny mají uši. Teprve nedávno přestala tajná policie sledovat každého, kdo chodil do mešity. Nyní sleduje jen délku vousu a to, zda-li se pravidelně s někým podobým stýkáte. Pokud je vás více než tři, už máte problém. Podobný problémy mají ženy v šátku, když třeba chtějí jít pracovat do Syriatelu (něco jako Vodafone), firmy patřící Asadovcům nebo podobným soukromým firmám. V šátku vás rozhodně nepřijmou ani s červeným diplomem s Oxfordu.

Zdeněk

V létě 2010 jsem s kamarádem cestoval tři týdny nezávisle prakticky po celé Sýrii. Byli jsme pozváni do několika muslimských i křesťanských rodin, kde jsme po nějaké době začínali řešit politické otázky. Většina z nich se jich točila kolem Izraele a na problémy domácí politiky došlo málokdy. Když už ano, stížnosti nemířily na prezidenta, ale spíše na jeho poradce a starou garnituru generálů po jeho otci.

Myslím si, že se spousta lidí do konfliktu nezapojuje, protože si vlastně nežijí až tak špatně - jistě, občanská a politická práva jsou mnohdy krácena, ale k čemu jsou, když nemá člověk co jíst?

Připojuji pár fotografií:

Na syrském venkově.

V damašské kavárně.

Mirek

Musím potvrdit, že Sýrie je - nebo spíše byla - pro individuální turisty zemí zaslíbenou. Chaos známý z Egypta či Maroka byl tak nějak krotší, lidé velmi přátelští a usměvaví, a to bez rozdílu vyznání. I přes menší turistický ruch nechyběly všechny myslitelné služby.

Syřané, kteří se nebáli mluvit o politice, neměli valné mínění o Asadovi ani islamistech. Zatímco prezidentovu kliku mi popisovali jako bandu zlodějů, islamisty měli za fanatiky bez smysluplné vize. Asadova politika zřejmě potlačila jakoukoli organizovanou opozici mimo islamistů.

Nynější nepokoje vypukly v jižním městě Derá, kde Asadova policie šikanovala místní mládež a rodiče se rozhodli protestovat. Policie protesty krvavě potlačila, což ale vyvolalo jen další vlnu demonstrací.  Asad již mnohokrát za poslední rok slíbil ústupky, ale své slovo nikdy nedodržel.

Jeho problémem je nyní to, že vojáci často odmítají střílet do vlastních lidí a raději dezertují a organizují se v povstalecké armádě. Podle mě už neexistuje cesta, jak by se mohl Asad udržet u moci aniž by to stálo tisíce nebo spíše desetitisíce životů. Jeho režim se ukázal jako rigidní a nereformovatelný.

Přeji Sýrii, aby pád současného režimu vedl k modernizaci společnosti a nikoli k její radikalizaci.

Pavel Grasgruber

Tzv. revoluce v arabských zemích mají v zásadě totožné příčiny: Je to demografická exploze, která překračuje potenciál tamějších ekonomik a úživnou kapacitu pouště. Obrovskou masu mladých lidí, která teď dorostla do produktivního věku, není prostě pracovní trh schopen vstřebat. Je jasné, že nespokojenci se hlavně rekrutují z těžko zaměstnatelných, bezprizorních výrostků, jejichž politický program je ovlivněn přebujelými hladinami testosteronu a těžko může přinést cokoli pozitivního - což už můžeme na vlastní oči pozorovat. Tyto skupiny jsou ochotny protestovat a bouřit se prakticky proti čemukoliv.

Je ironií, že tito lidé se dožili dospělosti právě díky ekonomickému růstu a zlepšování životních podmínek za vlády tzv. brutálních diktátorů (jak jim v Evropě s oblibou říkáme). Bez velkého zjednodušení se jedná o stejnou krizi, která postihla industriální svět kolem poloviny 19. století: Dramatické zlepšování životních podmínek vedlo k disproporčnímu populačnímu růstu, jež tehdejší ekonomiky nebyly schopny ustát. Příčinou tehdejší nelehké situace byli tedy ve skutečnosti sami přemnožení revolucionáři, jež dostatečně rychle nezměnili své reprodukční návyky.

Vzhledem k tomu, že populace v arabských zemích je kriticky omezena pouští a její struktura je vysoce progresívní, spějí země jako Egypt, Irák a Jemen k sociální katastrofě. Sýrie s nevysokým HDP a fertilitou 3,0 bude v příštích letech rovněž zažívat krušné chvíle. A být králem v Jordánsku, začal bych být rovněž nervózní. Naopak v podstatě za vodou jsou země jako Libanon, Alžírsko a Tunisko.

Jana Al Oukla

K hudbě: Nelze říci, že Syřané poslouchají nějakou specifickou svou hudbu. Existuje moderní hudba, stále populární je Um Kulthúm, Fajrúz, Magda Rúmi, která měla také zakázáno díky kritice režimu vystupovat v Sýrii, a to už před několika lety, a další nový interpreti, místní lidová hudba, palestinské písně apod. Autoři jsou různí básníci, populární je zhudebněná andaluzská poezie, nebo písně od Derwíše. Jinak je samozřejmě spousta národních písní, které vznikly třeba v době války s Izrealem tzv. wataní našíd.