Trest jen pro některé: spravedlnost v zemi Khmerů

Rudí Khmerové „dvojího typu“

Po vietnamské invazi v lednu 1979 byli do čela země dosazeni bývalí představitelé Rudých Khmerů, kteří uprchli do Vietnamu poté, co v letech 1977 a 1978 zahájil Pol Pot čistku ve vlastních řadách. Komunistický režim, který vládl v Kambodži v 80. letech, se spokojil s odsouzením Pol Pota a  jeho blízkého spolupracovníka Ieng Saryho k trestu smrti v nepřítomnosti a s označením jeho vlády za fašistickou úchylku. Pol Pot a jeho blízcí se poté po celá 80. léta ukrývali v džungli, odkud vedli proti novému režimu guerillovou válku.

Bývalé kádry Rudých Khmerů se dokázaly rychle a úspěšně adaptovat na nové podmínky i po odchodu vietnamské armády koncem 80. let a obnovení monarchie v roce 1993. Mistrem v této adaptaci se stal Hun Sen, jenž zběhl od Rudých Khmerů v roce 1977 a od roku 1985 až do současnosti je díky postavení ministerského předsedy nejmocnějším mužem v zemi. Mezi bývalé Rudé Khmery patří i současní ministři informací a zahraničí, řada vrchních představitelů státní správy a mnoho nejbohatších byznysmenů. Ti z Rudých Khmerů, kteří zůstali věrní Pol Potovi a po celá 80. léta vedli partyzánskou válku proti Vietnamcům a vládě v Phnom Penh, dostali ve druhé polovině 90. let milost výměnou za složení zbraní. Sám Pol Pot zemřel přirozenou smrtí v džungli na hranicích s Thajskem v roce 1998.

Selektivní spravedlnost

V uvolněnější atmosféře 90. let však vznikaly instituce, které začaly mapovat období vlády Rudých Khmerů, odkrývat masové hroby a dožadovat se potrestání viníků. Zastání se jim dostalo i od mezinárodního společenství. Hun Sen nakonec pod tlakem souhlasil se vznikem mimořádného mezinárodního soudního tribunálu v Kambodži, vymínil si však, že obžalováni budou jen nejvyšší, dosud žijící představitelé Rudých Khmerů. V roce 2010 byl v prvním procesu odsouzen nejprve na 35 let a po odvolání na doživotí bývalý ředitel ústřední věznice Rudých Khmerů S-21 Kang Kek Ieu. V současnosti čelí obvinění ze zločinů proti lidskosti, porušování Ženevských konvencí a genocidy bývalý zástupce generálního tajemníka Komunistické strany Kampučie Nuon Chea, bývalá hlava státu Khieu Samphan a bývalý ministr zahraničí Ieng Sary.

Vedle mediálně zajímavých veřejných slyšení probíhá ale v zákulisí tribunálu boj o jeho další směřování. Tribunál totiž postupně začal vyvíjet aktivitu, která směřuje k otevření dvou dalších procesů. Tentokrát by se už nejednalo o vrcholné představitele režimu, ale o Rudé Khmery, kteří zastávali středně vysoké posty a jsou propojeni i se současným režimem. Hun Sen se přirozeně obává, že takovýto postup by mohl vést k dalším obviněním, což by mohlo znejistit řadu jeho spojenců. Proto se snaží zahájení dalších procesů zabránit.

Poslední soud?

V dubnu 2011 se na německého vyšetřujícího soudce Siegfrieda Blunka a jeho kambodžského kolegu You Bunlenga, kteří mají na starost přípravu třetího procesu, snesla vlna kritiky od nezávislých pozorovatelů (Open Society Justice Initiative, Amnesty International). Oběma bylo vytýkáno, že vyšetřování ukončili příliš brzy, aniž by vyslechli všechny oběti a podezřelé, že si nepočínali nestranně a efektivně a že se podvolili tlaku kambodžské vlády. Ke kritice se přidal britský prokurátor Andrew Calyey, který oba soudce veřejně nařkl, že se snaží celý případ pohřbít, a dožadoval se obnovení vyšetřování.

Siegfried Blunk se nakonec tlaku podvolil a v říjnu rezignoval. Jeho nástupce, švýcarský soudce Laurent Kasper-Anserment, v lednu tohoto roku vystoupil s ostrou kritikou vyšetřujícího soudce You Bunlenga, kterému vytknul, že odmítá zveřejnění informací o třetím procesu a brzdí vyšetřování. Několik dnů poté kambodžské úřady oficiálně vyrozuměly OSN, že odmítají jmenovat Kasper-Ansermenta vyšetřujícím soudcem, čímž ovšem otevřeně porušily dohodu o ustanovení tribunálu z roku 2003.

Kambodžská vláda usiluje o definitivní zastavení dalších procesů, v čemž ji podporují khmerští soudci, kteří mají v mezinárodním tribunálu většinu. Například prokurátorka Chea Leang veřejně prohlásila, že žádné přelíčení k procesům tři a čtyři nikdy nebude. V této situaci je namístě razantní zásah OSN a donorů, jejichž finanční dary vznik soudního tribunálu umožnily. Je třeba jasně deklarovat, že ti, kteří jsou zodpovědní za nevýslovná traumata a utrpení, mají stanout před soudem. V opačném případě se statisíce obětí spravedlnosti nikdy nedočkají.

 Jiří Zelenda

Autor je juniorním analytikem AMO