Ministři financí skupiny G 20 – jak se koneckonců dalo očekávat – stupňují tlak na Německo, aby nejprve povolilo navýšit „palebnou kapacitu“ obou záchranných valů pro eurozónu. Teprve poté lze uvažovat o tom, že by své záchranné operace na periferii eurozóny navýšil i Mezinárodní měnový fond, a to na 1 bilion eur. To je hlavní vzkaz, který si představitelé eurozóny odvážejí z Mexika. Přitom Spojené státy a Velká Británie dávají najevo, že se případného navyšování angažmá MMF v eurozóně vůbec nechtějí zúčastnit.

Německo zatím slovy ministra financí Wolfganga Schäubleho dává najevo, že si nepřeje zdvojovat oba záchranné valy, tedy provizorní EFSF (skončí v roce 2012) a stálý ESM na 750 miliard eur. Deník Financial Times cituje německého ministra financí, který se brání tím, že přece „nemá ekonomický smysl neutralizovat úroková rizika v eurozóně, že nelze donekonečna pumpovat peníze do stabilizačních fondů ani roztáčet rotačky Evropské centrální banky“. Ministr rovněž říká, že Španělsko a Itálie by ztratily podněty k práci na reformách.

To je sice možné, ale pan ministr si tímto argumentem naběhl. Jaký je rozdíl v tom, jestli pomáhá MMF, nebo si pomáhá eurozóna sama? Rozdíl je pouze v politice a politické rétorice. Když bude více pomáhat MMF (tomu bude muset více přispět i Německo samotné), je to prostě na vnitropolitické scéně méně vidět.

Pravdou rovněž je, že Wolfgang Schäuble vysílá smíšené signály. Informovaným či spřáteleným zdrojům naznačuje, že Německo bude se spojením záchranných valů souhlasit, ale až nějaký čas poté, co ve Spolkovém sněmu projde pomoc Řecku ve výši 130 miliard eur.

Spekuluje se také o tom, co bude zdvojení kapacity obou valů znamenat. Bude činnost EFSF prodloužena a ESM navýšeno? Budou nevyužité fondy EFSF předány ESM?

…

Ve sloupku pro Financial Times navrhuje Wolfgang Münchau, že nejlepší strategií pro řeckou vládu bude následovat předepsaný program, dokud země nedosáhne primární rovnováhy (nulový schodek po odečtení úroků), a poté by měla někdy příští rok vyhlásit bankrot, resp. zrušení závazků v zahraničním dluhu. Otázka potom je, zda se ten stoprocentní bankrot má provést uvnitř eurozóny, nebo ho má provázet odchod z eurozóny. To první je pravděpodobnější, to druhé je vhodnější.

…

Deník Financial Times má titulní zprávu o tom, jak do Řecka přijede 160 německých specialistů na vybírání daní, kteří budou zemi pomáhat budovat efektivní systém vybírání daní. Jistě to pomůže oživit protiněmecký sentiment v zemi. Řecký bulvární tisk už píše o „útočné skupině německých daňových výběrčích“.

…

Deník Frankfurter Allgemeine Zeitung píše o tom, jak si řečtí poslanci převáděli do Švýcarska a jinam částky převyšující 100 000 eur, a to v době, kdy sami politici vyzývali obyčejné Řeky, aby tak nečinili.

…

Žádnou geniální analýzu o tom, proč zase dramaticky rostou ceny ropy, jsem nenašel. Na světě totiž podle mne není entita, která má přehled o objemu spekulací na růst a pokles ani o tom, proč někteří analytici předpovídají za pár let ropu za 200 dolarů za barel a co tím sledují. V pátek stála ropa 125 dolarů za barel. Ano, teď je každému jasné, že za to může Írán. Kdyby prý Izrael zaútočil na íránská atomová zařízení, poskočí ropa dokonce na 150 dolarů za barel.

Možná stojí za připomenutí, že po pádu Lehman Brothers v roce 2008 stála ropa 35 dolarů za barel a pár týdnů předtím 147 dolarů za barel. Je zjevné, že výkyvy, růsty a propady světového hospodářství (o procenta) s cenovými pohyby ropy (o desítky a dokonce stovku procent) vůbec nekorelují. A co nejde člověku na rozum, nejde rozumně vysvětlit.

Ano, je tu problém s Íránem. Proč ale trhy nereagují na zprávu, že Saúdská Arábie dokáže íránský výpadek brzy nahradit?