Rok poté - Fukušima před pololetkami

V USA je ve školách v březnu tzv. Spring Break, pololetní prázdniny. Vloni v pátek před pololetkami jsme šli s kolegy na oběd a v přímém přenosu na obrazovce v CNN viděli tsunami a zemětřesení v Japonsku. Zmínka o elektrárně šla v televizi tak nějak mimochodem, rozsah poškození infrastruktury tehdy nebyl ještě moc znám.

Napsal jsem tehdy krátký blog (optimistický, ano, po bitvě je každý generál), zabalil věci a jel v sobotu s rodinou na lyže. Už při odjezdu bylo jasné, že situace je vážná, došlo k prvním vodíkovým explozím. Nakonec z lyží nebylo nic moc. Celý týden, místo lyžování, jsem psal pro média, volal kamarádům a vůbec žil havárií. Teď je opět před pololetkami, opět půjdu s kolegy z Texas A&M University na oběd a je čas na malou bilanci. Zaměřím se ohledně Fukušimy na tři body.

1/ Desetitisíce mrtvých při přívalové vlně média nezaujala tolik, jako situace kolem jaderné elektrárny. Záření nevidíš, vyvolává strach. Proto dnes radiace funguje jako náhražka ďábla, i když ve Fukušimě nikoho nezabila. Nejbizarnější je asi čínský případ, kdy spekulanti skupovali ve dnech po Fukušimě tuny jedlé soli po celé zemi na kšeft do zásoby. Protože se báli, že sůl v krámech bude brzy kontaminovaná. Čekali, že tu svoji nasyslenou pak výhodně prodají. Čína tak měla týdny dietu bez soli. A pak spekulanti zkrachovali... Máme i české případy = evakuaci České filharmonie, a pak některé české novináře, kteří vyrazili do Japonska, aby zase rychle utekli.

2/ Protijaderní alarmisté nečekali ani dny a využili situaci ke svému prospěchu, velmi laciné – příkladem je italské protijaderné referendum a německé odstavování jaderných elektráren. Země, které mají dlouhou historii v nukleárních technologiích, byly více pragmatické. Vykrystalizovalo se, kdo chce jaderné elektrárny opravdu stavět (Rusko, USA, Čína, Francie, Británie, Finsko, ČR) a kdo o tom jen zběžně uvažuje. Bezpečnost jaderných zařízení dostala nový rozměr a firmy v jaderné oblasti zažívají útlum. Elektrárna se dnes stále dekontaminuje. 

3/ V samotném hodnocení havárie se dají pozorovat dva přístupy. První mudrcky alibistický: “měli postavit dieselgenerátory výše, nic by se nestalo.” A opravdu - u okolních elektráren byla přívalová vlna vyšší a opravdu reaktory přežily bez úhony. Byly totiž postaveny později a dimenzovány na vyšší vlnu. Zajímavé ovšem je, že to mudrce nenapadlo za celých 30 let provozu reaktorů před tsunami...

Druhý přístup je pokorně smířlivější. Jsou prostě přírodní katastrofy, které nejdou předpovědět. Ztráta jedné elektrárny je bolestivá a drahá, evakuace nepříjemná. Stejně tak je nepříjemná evakuace celého pobřeží kvůli vodě z moře. Nejhorší však je smrt desetitisíců lidí vinou zemětřesení a tsunami. Ano, můžeme rizika zmenšovat, ale nemůžeme je nikdy úplně omezit.