Veselé masky a smutná výročí v dnešním Izraeli

Před několika dny proběhl v Izraeli a v židovských komunitách po celém světě židovský svátek purim. Ten je připomínkou biblického příběhu o královně Ester, perském králi Achašverošovi (Xerxes), Esteřinu strýci Mordechaji a proradném králově poradci Hamanovi. Svátek je vlastně radostnou připomínkou odvrácení protižidovského pogromu, který se nakonec obrátil proti Hamanovi. Den před purimem je postním dnem jako připomínka Esteřina půstu, ale jinak je purim zcela jistě nejveselejším a „nejkonzumističtějším“ ze všech židovských svátků.

Radost dětiček i dospělých

Největší radost v těchto dne mají zřejmě malé děti. Ty se o purimu převlékají do nejrůznějších masek (případně je do nich navléknou rodiče, když je dítko ještě příliš malé), a tak můžete v ulicích izraelských měst narazit na desítky malých princezen, policistů, vojáků, supermanů, slonů a tygrů. Teď mluvím hlavně o sekulárním Izraeli. Ještě barvitěji probíhají oslavy Purimu v místech, kde žijí obyvatelé ultraortodoxní židovské víry, neboli charedim.

Purim jsem zažil v Izraeli několikrát. Kdysi jsem se například vracel o tomto svátku z Tel-Avivu do Jeruzaléma autobusem, který zdlouhavě projíždí přes Bnej Brak, což je ultraortodoxní město propojené s Tel-Avivem. Zde bylo opravdu možné shlédnout věci, které člověk jinak uvidí jen stěží, a nejinak tomu bylo i letos: Zdejší jinak vážní charedim v kloboucích, černých kaftanech a s vlajícími pejzy se dokázali velmi odvázat a navléci na sebe nejrůznější vtipné hábity (mezi sekulárními potkáte namaskované dospělé podstatně méně). Nejčastěji nosí charedim na hlavách turecké fezy místo svých tradičních klobouků a štrajmelů (což jsou mohutné kožešinové klobouky, které nosí některé skupiny chasidů). Masky dětí jsou neuvěřitelně propracované a mají v sobě často více ducha než ty „sekulární“. Tak tu můžete kromě zmíněných Turků ve fezech narazit na malé princezny, královny Ester, krále Achašvéroše, Hamana, ale i na Mojžíše a podobně.

Nejoriginálnější převleky, který jsem zahlédl, byly zřejmě „izraelský cestovní pas“, „Tóra“ a „chrámový velekeněz“ (jeden z nich jel dokonce v kočárku – i s mohutným nalepeným plnovousem). O Purimu potkáte celé namaskované rodiny s kočárky, v kterých sedí malá mimina s malými barevnými štrajmely. Nepřehlédnete ani malé anglické výsadkáře s červenými barety (což se zase váže k novodobé izraelské historii), můžete tu však potkat i malé „Araby“ s nakroucenými pejzy.... I ti charedim, kteří nejsou převlečení do maškarních hábitů, nosí alespoň dárkové koše, kterými se tu lidé o purimu obdarovávají. Všude je veselo a hemží se to zde daleko více než obvykle.

Dospělí mají zase o tomto svátku povoleno jedinkrát do roka se tak opít, aby nepoznali rozdíl mezi „proklatým Hamanem“ a „požehnaným Mordechajem“. Jelikož jinak religiózní Židé nijak zvlášť nepijí, stačí jim často k rozjařenosti jen velmi málo. Tak můžete v ulicích vidět i dost ultraortodoxních mladíků, kteří se klátí a podpírají, neboť už řádně přebrali. Občas dokonce uvidíte bezvládně povalující se těla a nezřídka i zvratkové „pizzy“ na chodnících...

Osvětim a Baruch Goldstein

Purim je však vždy také připomínkou dvou smutných událostí z novodobých dějin evropských Židů, ale také Izraelců a Palestinců. Na Purim bylo v roce 1944 v osvětimských plynových komorách zavražděno 3792 vězňů terezínského rodinného tábora, převážně československých Židů. Likvidace rodinného tábora v Osvětimi tak představuje největší hromadnou vraždu československých občanů v době druhé světové války.

A je to letos také osmnáct let, co o svátku Purim vstoupil na ramadánovou bohoslužbu v hebronské Hrobce patriarchů Baruch Goldstein - židovský osadník a doktor medicíny v jedné osobě. Samopalem začal masakrovat přítomné muslimy a během tří minut povraždil 29 lidí a dalších 100 zranil. Tato událost rozpoutala nebývalou vlnu násilností mezi Izraelci a Palestinci a Hamás dostal „záminku“ rozpoutat krvavou kampaň sebevražedných atentátů. Izraelská vyšetřovací komise později prokázala, že hlavním motivem osadníka bylo zastavit mírové aktivity vlády izraelského premiéra Jicchaka Rabina v 90. letech. Toho o rok později zavraždil Goldsteinův obdivovatel Jigal Amir. Tyto události přispěly významnou měrou ke krachu mírového procesu a nedořešenému konfliktu mezi Izraelci a Palestinci.

Řadu zajímavých videjí a fotek z letošního purimu najdete zde. 

Článek je přepracovanou verzí textu, který vyšel před deseti lety na infoservisu Člověka v tísni.