Může devalvace pomoci?

Devalvace znamená vzestup domácích cen. V případě Řecka, jehož import se na HDP podílí zhruba 20 %, by například 50% devalvace (z čistě účetní pohledu) zvýšila inflaci o 10 %. Skutečný dopad devalvace na inflaci by pochopitelně mohl být částečně kompenzován poklesem ziskové marže firem, inflace by však každopádně zrychlila. S ní by pravděpodobně vzrostly i mzdy. Jejich vzestup by si však v zájmu konkurenceschopnosti vyžádal další devalvaci a s ní i pokračování inflační spirály.

Klíčovým faktorem efektivity devalvace jako nástroje konkurenceschopnosti je proto reakce mezd. Pokud se nominální mzdy pod vlivem inflace nezmění (kupní síla zaměstnanců klesne), cenová konkurenceschopnost země vzroste; v opačném případě zůstane beze změny. Ochota odborů tolerovat pokles reálných mezd však není příliš pravděpodobná, a představa, že devalvace přináší zaručenou pomoc, tak není realistická. Ke zvýšení zahraniční cenové konkurenceschopnosti lze přitom podnikům pomoci i tzv. fiskální devalvací mající podobný efekt jako devalvace měnová. Její podstatou je snížení daňové zátěže.

Druhým důsledkem devalvace je její vliv na náklady půjčování. Nemůže-li dlužnická země zaručit nízkou inflaci, budou jí věřitelé půjčovat v domácí měně jen na krátké období. U dlouhodobých úvěrů bude odkázána na půjčky v tvrdých měnách. Tyto půjčky jsou však nákladnější, protože jakákoli budoucí devalvace splácení dluhu zdraží. To sice může mít příznivý vliv na sklon k zadlužení, dopad devalvace na růst ekonomiky se tím však dále snižuje.