Temný přízrak jménem korupce

V jejím čele stál „Anna“ Hazare, 74letý gándhista s železnou vůlí bojovat proti korupci, jehož smýšlení zásadně ovlivnila služba v armádě. Při indicko-pákistánské válce byla totiž zabita celá jeho jednotka a sám Hazare unikl smrti jen o vlásek, když ho těsně minula kulka. Tato událost ho přiměla, aby od základů změnil svůj život. Rozhodl se následovat učení Gándhího a uvěřil, že život má smysl, jen pokud je zasvěcen prospěchu celého lidstva.

Hazareho kampaň si získala podporu milionů Indů po celé zemi. Tisíce lidí se shromáždily v ulicích a skandovaly hesla: „Já jsem Anna“ a „Chceme Indii bez korupce“. Mezi jeho následovníky patřili převážně mladí lidé a rostoucí střední třída, která se identifikovala s Hazarovými názory. Indická mládež, často označovaná jako „děti liberalizace“, hrála v protestech důležitou roli. Ukázala národu, že nepatří mezi generaci posedlou pouhým komunikováním přes sociální sítě na svých chytrých mobilních telefonech, ale je také schopna v pravý čas vyjít do ulic a prosazovat svá práva. Poprvé se tak korupce ve veřejném životě stala tématem celé společnosti.

Kořeny korupce

Počátky korupce sahají k přehnaně regulatorní hospodářské politice v minulosti, jež vytvořila všudypřítomný systém. Občané potřebovali licenci, aby mohli začít podnikat, rozšířit podnikání, importovat nebo dokonce jen investovat. Běžný občan byl závislý na státních úřednících nejen kvůli získání licence pro své podnikání, ale i pro všechny další služby, jejichž výhradním poskytovatelem byl stát. Mezi tyto služby patřilo například vyřízení výpisu z katastru nemovitostí, řidičského průkazu, rodného listu pro dítě nebo telefonního připojení.

Vysoce postavení úřednici rychle zjistili, že licence lze směňovat za osobní prospěch, zatímco politici viděli v systému možnost, jak financovat své volební kampaně. S rostoucí nenasytností odešly z politického života veškeré hodnoty. Časem tak korupce ovládla celý extrémně byrokratizovaný aparát od vysoce postavených úředníků a politiků až po nižší státní zaměstnance, kteří neudělali, co měli, dokud nebyli podplaceni.

Takové „vytváření příjmů“ je však velmi drahé pro ekonomiku a brzdí růst. Někteří, jako Kaushik Basu, učinili velmi radikální návrh v podobě legalizace úplatků v Indii s cílem vytvořit takovou strukturu, ve které by postižení měli nárok na odškodnění, pokud by úplatek nepřinesl slibovaný výsledek.

Řešení v podobě návrhu neefektivního zákona

Vláda nakonec tlaku Hazareho a jeho stoupenců podlehla a vznikl návrh zákona s cílem zřídit instituci ombudsmana zabývajícího se korupcí. Tento speciální nezávislý orgán měl mít právo vyšetřovat politiky a státní úředníky podezřelé z korupce. Na začátku srpna byla vládou předložena konečná verze zákona, avšak výrazně upravená a zásadně ovlivňující jeho účinnost. Instituce ombudsmana pro záležitost korupce by totiž nemohla soudit nejvyšší politiky a soudce a jednalo by se o naprosto neefektivní zákon. Hazare se tudíž rozhodl pro hladovku jako protest proti zkorumpovanosti indických úřadů a sdělil, že „má v úmyslu držet půst, dokud nezemře“ na znamení nesouhlasu s podobou návrhu protikorupčního zákona. Tato hladovka, nakonec trvající 12 dnů, vyvolala velkou odezvu a rychle se stala hlavním impulzem národní kampaně tlačící na vládu, aby intenzivně jednala v této otázce.

Nicméně dolní komora parlamentu přesto v polovině prosince 2011 schválila bezzubý návrh zákona, který neměl žádné vyšetřovací pravomoci ani neustanovoval vlastní aparát. Anna Hazare a jeho tým nebyli s nejnovější verzí návrhu zákona vůbec spokojeni a sám Hazare prohlásil, že je „bezcenná a k ničemu“. Po schválení dolní komorou následně došlo k hlasování v horní komoře parlamentu, které ovšem skončilo chaosem a rozvířená debata se protáhla až do půlnoci tamějšího času. V jednu chvíli dokonce některý z poslanců popadl návrh zákona od ministra a roztrhal jej. Hlavní opoziční Indická lidová strana (BJP) okamžitě vyzvala premiéra Manmóhana Singha, aby odstoupil a prohlásila, že se jednalo o názornou ukázku neschopnosti vládnout. Hazare tak zahájil nové protesty v Bombaji, avšak tentokrát musel hladovku odvolat kvůli zhoršujícímu se zdravotnímu stavu. Místo toho vyhrožoval, že povede kampaň občanské neposlušnosti, která by zaplnila vězení v zemi.

Parlamentní divadlo bez jasného konce

Uprostřed tohoto pokračujícího boje mezi vládou a občanskými aktivisty se parlament stal politickým divadlem, přičemž se zdá, že zájmem všech stran je neshodnout se a držet zákon mezi dvěma komorami doplňováním různých pozměňovacích návrhů. Žádná strana není zavázána k vytvoření silného a nezávislého ochránce veřejných práv, který by měl pravomoc vyšetřovat a stíhat politiky či státní úředníky a byl tudíž mocným lékem na korupci. Všichni ti, kteří se snaží blokovat účinný protikorupční zákon, jasně dokazují, že moc je sice příčinou korupce, ale vidina její ztráty korupci ještě znásobuje.

Uznávaný novinář, pan M. J. Akbar, prohlásil: „Anna Hazare a jeho stoupenci nepožadují pád faraóna nebo zrušení parlamentní demokracie. Trvají na léku proti rakovině, která požírá státní aparát. Parlament není příliš důvěryhodný, jelikož během 43 let nebyl schopný schválit žádný protikorupční zákon ani trvale vyloučit zločince z účasti ve volbách. Jestliže má čtvrtina poslanců záznam v trestním rejstříku, je nezájem jejich preferovanou strategií. A ulice se právě proti tomuto nezájmu silně ozývají.“

Zatímco osud návrhu zákona zůstává záhadou, bude rok 2011 zapsán do paměti díky vyzdvihnutí problému korupce na světlo a hlasu milionů Indů přiklánějících se k boji proti ní. Protikorupční kampaň ukázala, že arogance indické vládnoucí třídy musí být nahrazena prací a pokud politická korupce může negativně ovlivnit demokracii, jsou lidé schopni shromáždit se v ulicích a požadovat schválení zákonů, aby probudili politiky z hlubokého spánku. Určitě však bude zapotřebí ještě spousta času, než se jejich slova přemění v efektivní činy.