Zuzana Baudyšová: Pomáhat se stalo smyslem mého života

Jaká je vaše původní profese?

Jsem vystudovaná ekonomka, v minulém režimu jsem pracovala ve Státní bance, po roce 1989 chvíli v České národní bance.

Jak tedy došlo ke spojení Vy a Nadace Naše dítě?

Důvod je velmi prozaický. Mám ráda děti, jejich bezelstnost a bezprostřední vyjadřování emocí. Vadí a dotýká se mě jakékoliv ubližování nejenom dětem, ale i seniorům či zvířatům. Protože v minulém režimu nebylo možné založit neziskovou organizaci, založila jsem nadaci až po Sametové revoluci. Kdyby to šlo dříve, tak bych se této bohulibé činnosti věnovala již v minulém režimu.

S rozhodnutím založit organizaci na pomoc dětem, především týraným a zneužívaným jsem neměla žádný problém. Není nic horšího, než fyzické a psychické týrání dětí velmi často od těch nejbližších, kterým důvěřují. Bohužel, sexuálně zneužívaných i týraných dětí je stále hodně. Špatné zacházení si bohužel často odnáší do dalšího života a hrozí, že stejně špatně se budou chovat ke svým dětem.

Jaké byly vaše začátky?

Organizaci na ochranu dětí jsem založila v roce 1993. Prvním projektem byla celostátní Linka bezpečí, kvůli které jsem registrovala občanské sdružení Linka bezpečí. Nadace totiž nesmí přijmout žádné státní prostředky. Celostátní Linka bezpečí,v původním rozsahu činnosti, dotace potřebovala. Po deseti letech jsme rozšířili nadační činnost také na pomoc dětem handicapovaným a dětem ze sociálně slabých rodin.

Nedávno proběhla charitativní akce, díky níž získalo oddělení FTN přístroje na pomoc předčasně narozeným dětem?

Tyto potřebné přístroje pro nemocnice bohužel nezakoupí stát, proto jsme velmi rádi, že jsme tyto finance získali prostřednictvím charitativní akce 5 milionů pro dětský úsměv. Díky společnosti Rossmann a v těsné spolupráci s ní jsme pomohli zrealizovat akci "5 mil. pro dětský úsměv." Z výtěžku se významně pomáhá dětem handicapovaným, týraným, opuštěným a dalším potřebným dětem. Zakoupilo se například 20 resuscitačních přístrojů pro záchranu života novorozenců, vycvičilo 15 asistenčních pejsků pro handicapované děti, zakoupil se transportní inkubátor pro Fakultní nemocnici Brno a mnoho dalších potřebných zařízení, které si v současné době nemohou nemocnice zakoupit, navzdory jejich naléhavé potřebě.

Mnoho lidí dnes nadacím nedůvěřuje. Kam odchází finance, které získáte?

Finanční prostředky, které dostáváme od sponzorů přerozdělujeme. V loňském roce jsme přerozdělili 11,7 mil. Kč. Kladně jsme vyřídili 66 individuálních žádosti o finanční pomoc pro rodiny s dětmi v těžké životní situaci. Jedná se hlavně o matky samoživitelky, celodenně pečující o zdravotně postižené dítě. Dále jsme podpořili šest stacionářů pro těžce handicapované děti a 24 institucí, které poskytují služby ohroženým dětem. Konkrétní výčet naší pomoci v roce 2011 je na www.nasedite.cz.

Dále poskytujeme bezplatné právní poradenství z oblasti rodinného práva a ochrany dětí, které je určeno rodičům a prarodičům. Další naší činností je internetová linka na oznamování dětské pornografie. Pomocí této linky předáváme nelegální materiály Policii ČR, se kterou úzce spolupracujeme. Cílem je dopadnout pachatele a snižovat počet dětských obětí pornografie a prostituce. Mezinárodně spolupracujeme nejen v oblasti internetové kriminality, ale také pohřešovaných dětí.

Jaké jsou Vaše zkušenosti s naší legislativou?

Snažíme se o naplňování Úmluvy o právech dítěte a celkové zlepšení naší legislativy. Velmi mě například dnes popudilo nové rozhodnutí, že děti, které musí podstoupit operační zákrok musí mít svolení obou rodičů. Ne vždy je tento souhlas možný, protože rodiče spolu často nežijí a nekomunikují. Toto nedomyšlené rozhodnutí odnese opět dítě. Takže rozhodnutí není ve prospěch dětí, ale proti nim.

Problémů je celá řada a to i v komunikaci mezi jednotlivými ministerstvy. Než se vyšetří a ověří případ zneužívaného dítěte, je to často velmi zdlouhavý proces, což není pro psychiku dětí vůbec dobré. Navíc je tendence zneužitému dítěti nevěřit. Rodiče mívají vysokoškolské vzdělání, velmi dobré pracovní postavení, jsou to lidé na určité společenské úrovni a samozřejmě se o svojí práci, peníze, ale i pověst bojí.

Vžít se do pocitů dítěte, které je týrané, zneužívané a kterému nikdo nevěří je těžko představitelné. Pokud se dítě již svěří, že je mu ubližováno a žije dál v této rodině je to pro něj velmi složitá pozice. Děti potřebují někoho, kdo by je chránil, důvěřoval jim a pomáhal jim.

Co je pro Vás nejtěžší prosadit?

Aby jednotlivé případy probíhaly rychleji, protože dětství je krátké období. Někdy probíhá týrání dítěte celé roky, než se kruté zacházení odhalí, což dítě psychicky může zničit. Nejlepší ochranou dítěte je dobrá, pevná rodina. Současná situace je bohužel smutná, protože každé druhé manželství se rozpadá. Přesto, že přestávají být rodiče partnery, jsou a měli by zůstat nadále hlavně rodiči. Bohužel si místo toho přes děti vyrovnávají účty, což je velmi špatné.

Ochrana dětí by měla být věcí veřejnou. Ochrana dat by měla mít takovou proporci, aby zákon nebyl v neprospěch dětí. Každý rok pořádáme akci Strom splněných přání, kde bohužel na stromečku nemůžou viset podobenky dětí, kterým jsou dárky určeny, přesto, že na nich není uvedeno jméno. Někdy jsou tyto zákony velmi svérázně postaveny a my je musíme respektovat.

Jaká je Vaše úloha, jako ředitelky nadace?

Snažím se o to, aby v rodinách byla lepší atmosféra, o usmíření v zájmu dětí. Rozhodně ale není dobré, aby zůstali spolu za každou cenu a dál děti přihlíželi domácímu násilí, nebo byly samy obětí násilí. Je potřeba, pokud je to možné, aby se dokázalo najít pro rodiče jiná řešení, než se hned po prvním nedorozumění rozvádět.
Důležité je domluvit se, jak budou po rozvodu pečovat o děti. Rodiče po nás často chtějí dobrozdání, protože otci bývá odepřena možnost stýkat se s dětmi. Tady je potřeba znát názor obou stran a dítěte. Rodiče by měli mít jistotu, že justice rozhodne dobře. Především ve prospěch dítěte, které nemůže za to, že rodiče se rozchází. Mezi rodiče mohou vstoupit terapeuti, mediátoři. Rodiče často ani neví, že tyto možnosti existují.

Věnujete se osvětě?

Ano. Ta je velmi důležitá. Snažíme se, aby rodiče brali na dítě ohled a pomohli mu především v tom, co ho trápí. Velmi potřebná je vzájemná komunikace, odpuštění, smíření. Důležitá je také spolupráce s učiteli, kteří by měli být profesionálně vyškolení a schopni v zájmu dítěte poradit.

Co by podle Vás mohlo pomoci?

Všímavost učitelů, sousedů, lékařů, rodinných příslušníků, může dítě zachránit. Díky tomu, že například sousedé zavolali sociálku a popsali, co se děje, byly včas odhaleny otřesné případy krutého týrání nebo zneužívání dětí. Veřejnost také často značně pomůže při pátrání po pohřešovaných dětech.

Proč se umění komunikace nebo osvěta nevyučuje na základních školách?

Ve školách se dnes částečnou s osvětou setkáme, ale stále není dostatečná. Z toho důvodu pořádáme osvětové semináře pro učitele mateřských a základních škol. Předpokládáme, že získanými znalosti mohou pomoci rodičům a hlavně dětem.
Více o našich projektech a naší práci je možno se dozvědět na www.nasedite.cz.

Doporučujete rodičům i konkrétní odborníky ?

Neosvědčilo se nám rozdávání kontaktů rodičům na terapeuty a psychology. Spíše doporučujeme, aby si na internetu sami vybrali toho, komu se budou chtít svěřit. Větší snahu napravovat chyby, komunikovat o problémech a hledat novou cestu, jak udržet rodinu mají hlavně ženy.

Kolik máte ve svém týmu zaměstnanců?

Je nás v kolektivu pět sehraných a vysoce motivovaných pracovníků. Máme i externí spolupracovníky, např. advokáty, konzultanty na internet hotline, pracovnici na PR, …

To, o čem hovoříte jsou již následky, kde je podle Vás příčina?

Otázku, proč rodiny jsou nesoudržné, proč je v nich špatná atmosféra, dostáváme často. Podle mě se změnily v ČR hodnoty, priority. Vztahy a láska se dostaly na poslední místo. Na prvním místě jsou hodnoty materiální, auta, domy, dovolené… a velký hon za nimi. V rodinách vázne komunikace. Zprávy v televizi plné agresivity a špatné nálady tomu všemu negativně nahrávají, což ovlivňuje podvědomí dětí, které ne vždy dokáží rozlišit virtuální svět od reality. Na děti nemáme čas a málo jim nasloucháme.

Není to také o tom, že dnes chybí respekt, úcta, ať už vzájemná nebo k autoritám?

Začátek je opět v rodině. I učitel může sehrát velmi důležitou roli v pomoci. S dětmi je potřeba mluvit a vysvětlovat jim, co je a co není špatně.

Určitě máte za těch 18 let nějaké hmatatelné výsledky. Jaké?

Přerozdělili jsme přes 250 mil. Korun. Založila jsem spolu s kolegy celostátní Linku bezpečí. Tým Linky bezpečí pomohl za 18 let činnosti několika milionům dětí. Pomáháme každodenně, žádné statistiky si o naší pomoci nevedeme, ale máme čisté svědomí a dobrý pocit, že pomáháme těm, kteří to nejvíce potřebují, dětem.

Setkáváte se často s problémovými lidmi. Je pro vás těžké s nimi vycházet?

Se slušnými to problém není. Horší je dokázat umravnit lidi neslušné. I ti se na nás často obrací. V nadaci jsem byla také již okradena, podvedena smyšlenými dopisy. Naštěstí jsem obdařena intuicí a mám mnoho životních zkušeností.

Jak pracujete v nejtěžších chvílích s vlastními emocemi?

Za 18 let praxe je ze mě už otužilejší ženská. Dříve jsem z každého těžkého případu byla velmi dlouho špatná. Nyní se již nebojím střetů a rychleji se z nich zotavím. Naučila jsem se zároveň nechat práci "za dveřmi", ale někteří lidé volají občas bezohledně v jakoukoliv hodinu, včetně víkendů. Naučila jsem se říkat ne, požádat, aby zavolali v pracovní dny, tedy samozřejmě pokud nejde o život. I já musím přežít.

Pomáhat druhým je nejen o dobrém srdci, ale také o pokoře… Doufám, že pokoru vlastním, bez ní to nejde…

Jak se odreagováváte, jaké máty zájmy?

Jsem babička čtyř vnoučat a snažím se, abych se mohla věnovat i vnoučatům. Mám velmi ráda přírodu, kulturu, ráda čtu, setkávám se s přáteli. Občas si jdu také zacvičit, ráda lyžuji a jezdím k moři. Ochrana dětí mi dává vedle mé rodiny velký smysl života a stále mě těší.

Vladimír Mikel (jednatel společnosti ROSSMANN), doc. MUDr. Jan Janota (primář novorozeneckého oddělení Fakultní Thomayerovi nemocnice) a Zuzana Baudyšová