Jak dobrá je chamtivost?

S chamtivostí se lze setkat v každé společnosti. Příslušníci politických a ekonomických „elit“ jsou navíc většinou chamtivější než průměr populace. Severokorejská dynastie Kimů rozumí snaze o osobní obohacení stejně dobře jako investiční bankéři Wall Streetu. Rozdíl mezi různými společnostmi spočívá především v tom, kde a jak se chamtivost uplatňuje či jakými směry se ubírá. Snaha o osobní obohacení může být totiž zaměřena buď na tvorbu nového bohatství, nebo na přivlastnění majetku, který již vytvořili jiní.

 Úspěšné společnosti se snaží chamtivost využít a vést ji prvým směrem. Slouží jim k tomu pravidla a instituce, jež drží parazitní formy chamtivosti v šachu. Úspěch či neúspěch při tvorbě těchto pravidel (a schopnost hájit je před trvalými útoky politické a ekonomické moci) je hlavní příčinou, proč jsou některé společnosti bohaté a jiné chudé.

 Parazitní formy chamtivosti se však vyvíjejí, a to od hrubých k sofistikovanějším. Loupeživé rytíře středověku nahradily monopolní výsady privilegovaných, které byly vystřídány neprůhlednými finančními produkty a skrytým lobbyismem. Bankéř, který vydělává tím, že dává zákazníkům úvěr na nákup akcií, které sám za jejich zády prodává, finančník, který si kupuje neveřejné informace či lobbyista prosazující zákon na podporu „svého“ odvětví se od středověkého lapky ekonomicky nijak neliší. Nové bohatství nevytváří žádný z nich.

 O rozdílu mezi tržní ekonomiku a loupeživým kapitalismem věděl už A. Smith. Zdůrazňoval, že jeho „neviditelná ruka“ využívající chamtivosti jedněch k uspokojování potřeb druhých funguje jen v podmínkách konkurence a transparence. V pohledu na zájmy podniků byl Smith cynický. Tyto zájmy jsou „vždy odlišné od zájmu veřejnosti“ a „jakékoli návrhy, se kterými přicházejí, by měly být zkoumány s velkou pečlivostí a podezřívavostí“ říká doslova (aniž by věděl, že zákony budou v budoucnu navrhovat placení lobbyisté).

 Ve skutečné tržní ekonomice, kde vláda konkurenci i transparenci podporuje, je chamtivost (v rozumné míře) zdravá. Neregulovaná chamtivost však tržní ekonomiku ničí. Omezuje její společenskou podporu, plodí finanční nestabilitu (na které tratí i ti nejchamtivější) a potlačuje trh, který je samotnou podstatou kapitalismu.