Manažerské vzdělávání prochází řadou změn. Prestižní vzdělání už nezískáte jen v USA či Británii

Manažerské školy - business schools už řadu let nejsou doménou pouze USA nebo anglicky mluvících zemí. Vývoj v této oblasti neustále pokračuje a orientace v systému se stává stále složitější. Mění se i pohled na to, co by tyto školy a fakulty měly svým studentům a potažmo jejich zaměstnavatelům přinášet.

Mezi sídly špičkových škol je dnes logicky i Čína či Indie, ale například také Jižní Korea, Dubai a Jižní Afrika. Ze střední a východní Evropy se tam zatím nikdo neprobojoval. Přesto je z čeho vybírat.

Všechno to začalo asi před sto lety na Harvardově univerzitě či na Tuck v Dartmouth College ve Spojených státech. Tomuto praxi manažerů odpovídajícímu vzdělávání tehdy nikdo nevěštil jeho triumfální tažení světem. Dnes se odhaduje, že na celém světě existuje více než 10 000 programů, které nabízejí manažerské vzdělání v denním studiu, jako postgraduální či třeba jako studium určené manažerům, kteří mají už určitou praxi - obvykle minimálně pět let (EMBA).

Titul MBA je stále vstupenkou do nejvyšších pater v ekonomické sféře, existují ale také programy, které za zaměřují na lékaře, techniky či právníky. Tento svět je dnes nepřehledný a zdaleka už nezáleží jen na tom, že uchazeč o práci či pracovník mají titul MBA. Firmy stále více sledují i kde ho získali. Má to svou logiku, protože nejen v Evropě, ale i například v USA se takový titul dá v podstatě koupit.

CO UKAZUJÍ POSLEDNÍ ŽEBŘÍČKY BUSINESS SCHOOLS

Snad nejznámějším žebříčkem institucí poskytujících vzdělání zakončené titulem MBA je ten, který už léta sestavuje deník Financial Times. Poslední přehled TOP 100 vyšel jako příloha deníku v lednu letošního roku a je k dispozici ke stažení na internetové adrese http://www.ft.com/intl/business-education/mba2012. Jiný zveřejnil například časopis The Economist jako TOP 20 v říjnu loňského roku (http://www.economist.com/blogs/dailychart/2011/10/which-mba). (Viz tabulky.)

Podívejme se na vítěze klání. Když vezmeme jen první desítku, zjistíme, že se pořadí neshoduje, ale že i školy, které se do ní vejdou, jsou částečně jiné. Je to dáno metodikou průzkumu, jeho zaměřením na studenty nebo pracovníky náboru a dalšími ukazateli. Patří mezi ně například zvýšení platu po dokončení studia (uvádí se od desítek procent až po 200 procent - záleží však na zemi daného pracovníka-studenta; uvedených 200 procent je z Číny (ale i v USA se absolventi některých škol mohli pochlubit téměř stejným výsledkem), podíl žen a cizinců ve třídě, podíl mezinárodních profesorů atd. Vliv na výsledky má i fakt, které školy na dotazy redakcí odpověděly. Přesto se dá říci, že všechny instituce v uvedených žebříčcích patří ke světové špičce.

TRENDY VE VÝVOJI MANAŽERSKÉHO VZDĚLÁVÁNÍ

Ačkoli titul MBA ztratil od finanční krize na své pověsti - protože mnoho padlých hvězd na Wall Street, ale i zkrachovalých firem, jako byl Enron - mělo titul MBA, přesto ukončení tohoto vzdělání má stále velkou hodnotu. Když se před časem americký časopis Forbes zeptal, za jak dlouho se vysoké náklady na studium vrátí, zjistil, že u těch skutečně špičkových škol je to v průměru do tří a půl let.

Mýtus, že efektivní manažerské vzdělání se dá získat především ve Spojených státech však postupně bere za své. Studenti se dnes neřídí jen náklady na vzdělání (u prestižních amerických škol se pohybují kolem 100 000 dolarů, v Evropě i na špičkových školách je i o čtvrtinu lacinější), ale roli hraje také například délka studia - většina evropských programů trvá pouze devět až dvanáct měsíců.

Velkou váhu studenti přikládají i kolegům ve třídách - mají zájem o to, aby spolužáci byli z různých zemí, což je v Evropě častější. A tak není divu, že školy jako London Business School, Insead poblíž Paříže a SaĂŻd v Oxfordu pravidelně informují, že studenti z USA jsou největší národnostní skupinou v jejich programech MBA. Na Esade ve Francii jsou Američané druhými hned za Španěly.

Důležitou otázkou je případné následné umístění - tedy pozice na pracovním trhu. Řada studentů se totiž vzdělává za své peníze a zvažuje, zda se vrátí do své původní společnosti. U špičkových škol asi 90 procent absolventů získá adekvátní místo do tří měsíců po jejím ukončení. V krizovém roce 2009 to bylo asi o deset procentních bodů méně. Zajímavé také je, že v období minulé finanční krize, řada absolventů našla uplatnění v Asii, kterou krize tak nepoznamenala.

BEZ ZÁSADNÍCH ZMĚN OBSAHU TO NEPŮJDE

To, co business schools nabízejí svým studentům, je už pěknou řádku let předmětem diskuse a kritiky - obchodní či manažerské školy nesou svou část viny za finanční krizi. Ale už dříve - zejména po aférách typu Enron - se hodně diskutovalo například o integritě studentů a absolventů. Mezi první kritiky patřil Henry Mintzberg, profesor na McGillově univerzitě v Quebeku a autor mezinárodně uznávané učebnice managementu. Nyní - po finanční krizi či před krizí další - je jich podstatně více.

Na otázku, zda je dnes studium MBA už zastaralé, odpovídá například ředitelka MBA programu na prestižním IMD v Laussanne Martha Mazevski: "Bylo by to možné, kdyby se studium neměnilo." Ke kritice, jejíž kořeny jsou v Kanadě a USA, se přidávají nejen osobnosti z Evropy, ale i z Asie. Bodo Schlegelmich z WU Executive ve Vídni a Howard Thomas ze Singapore Management University ve společném článku konstatují, že pokud se programy MBA nezmění, budou do roku 2020 reliktem minulosti.

Oč jim jde? Osnovy úspěšných škol budou mnohem složitější, povědomí studentů o sociálních problémech se musí zvýšit. Domnívají se, že kromě nezbytných ekonomických znalostí budou muset business schools naplnit i svou povinnost vůči společnosti - zprostředkovávat svým studentům potřebné hodnoty a nejen je stimulovat a připravovat na dosažení maximálního zisku.

Objevuje se i snaha více vyjít vstříc studentům a kurzy více diverzifikovat. Například v IE Business School v Madridu si mohou studenti vybrat 80 volitelných předmětů ze 150 navržených fakultami. Objevuje se i snaha šít kurzy na míru korporacím, a to zejména tam, kde společnosti školy podporují i finančně. Budování dlouhodobých vztahů škol s korporátními zákazníky se vůbec stává jednou z priorit, protože po pádu Lehman Brothers a finanční krizi dvě třetiny společností utáhly své vzdělávací rozpočty.

MĚNÍ SE I POSTUPY A METODY VÝUKY

Například berlínská European School of Management and Technology dnes ve svých programech nabízí i více koučování manažerů a věnuje se vzdělávacímu poradenství. Do škol nastupuje i digitální realita. Na Boston University School of Management využívají možnosti ITC k seminářům zprostředkovaným i videokonferencemi se zaneprázdněnými manažery z významných korporací. Ti by jinak neměli čas na to, aby do školy na hodinovou diskusi přijeli a ztratili cestováním třeba i dva dny.

Nová generace Y, která dnes nastupuje na manažerské posty, si už nedovede představit svůj život bez chytrých telefonů, tabletů a dalších vymožeností. Proto některé školy už vyvíjejí učební obsahy, které se dají právě těmito médii zprostředkovat a využít je i ke kontaktům s lektory a profesory nebo navzájem mezi studenty. Ale není to určitě všespásné řešení. Osobní kontakt je velmi důležitý a mnoho manažerů bere své studium MBA také jako příležitost navázat další zajímavé mezilidské vztahy.

Uvedený příklad z Bostonu svědčí o dalším trendu. Více využívat odborníky z praxe a posílit, na rozdíl od přednášek "mudrců" ze školy, debaty na dané téma přímo se zkušenými manažery. Tedy částečný odchod od učebnic k interaktivnímu vzdělávání. Samozřejmě, že tento postup není univerzální. Studenti musí také zvládnout tzv. hardskills, jako je účetnictví, podniková ekonomika...

Po krizi a v dobách nejistoty volají studenti i sami vyučující po posílení nebo vůbec zavedení disciplín, které mohou naučit kriticky a kreativně myslet a řešit situace. To jim sice částečně může dát konfrontace s lidmi z praxe, ale podle některých názorů je důležité přidat další vědomosti. Hovoří se například o základech politiky, psychologie, sociologie či filozofie. Vysoké školy by totiž měly vychovávat skutečné vůdce a ne "žongléry s čísly". To by přispělo k tomu, aby absolventi směřovali i k etickému podnikání.

KONKURENCE ŠKOL POSKYTUJÍCÍCH TITUL MBA ROSTE

Mapa škol poskytujících ekonomické vzdělání zakončené kýženým titulem MBA se v posledních deseti letech dost významně mění. Jako první se na celosvětovém trhu vedle amerických škol prosadila Evropa, ale Asie ji dohání. V žebříčku Financial Times stovky nejlepších manažerských škol na světě je dnes třiadvacet evropských a osmnáct asijských škol. Zástupce v něm má například už i Afrika a Austrálie.

Evropské školy se dokonce prosazují na předních místech. Různorodost studentů a globálně zaměřené studijní plány jsou dva z hlavních důvodů pro neevropany, proč na tomto kontinentu studovat. Ale jak pokračuje krize eura a evropské vlády jsou stále více neochotné poskytovat pracovní víza pro absolventy z neevropských zemí, existuje reálná obava, že tyto výhody se brzy ztratí.

Bez zajímavosti není ani fakt, že nástupu MBA škol se poměrně dost dlouho bránilo Německo. Nyní se situace výrazně mění. Například v Berlíně založili němečtí průmyslníci European School of Management and Technology, soukromou univerzitu, kterou podpořili dotací ve výši téměř 100 milionů eur. A podobných manažerských škol v Německu přibývá. Zatím se však do světových žebříčků MBA škol neprosadily. Což nemusí znamenat, že výuka na nich je nekvalitní.

Hospodářský boom v Asii se promítá i do počtu a úrovně institucí, které vzdělávají manažery a mají své sídlo na tomto kontinentu. Navíc je Asie kontinent, kde se dnes odehrávají velké změny. V posledních třech letech dochází k zajímavé změně. Zatímco před deseti lety se evropské školy snažily zakládat své pobočky v Asii, nyní se objevují první pobočky čínských škol v Evropě a chystají se i na americký kontinent. Faktem ovšem také je, že z Evropanů v Asii studují zejména ti, jejichž zaměstnavatelé tam mají své pobočky, nebo kteří se chystají v těchto zemích podnikat.

Jak už bylo konstatováno, hodnocení zveřejněná v různých evropských, ale i amerických novinách a časopisech zaznamenávají i vzestup asijských škol, zejména čínských a indických. To však neznamená, že by zájemci z Asie nechtěli studovat v Evropě. Minimálně pro některé čínské a indické studenty bude stále přitažlivá. Když už se rozhodují o studiu v zahraničí, Evropa je pro ně příjemnější, protože se lépe vyrovnává s diverzitou než Amerika.

MANAŽERSKÉ ŠKOLY MAJÍ SVÉ MÍSTO I VE STŘEDNÍ A VÝCHODNÍ EVROPĚ

Školy v tomto regionu mají jako klíčovou ambici poskočit z pozice lokálního hráče na alespoň regionální úroveň. Do žebříčků business schools sestavovaných prestižními ekonomickými novinami a časopisy se zatím nedostaly. Přesto o ně už dnes mají zájem i zahraniční studenti, kteří například uvažují o své angažovanosti v daných zemích po ukončení studia. Ale nejen ti.

Hrstce institucí v tomto regionu se podařilo dokonce získat mezinárodní pověst. Například varšavská soukromá Kozminski University získala akreditaci americké Association to Advance Collegiate Schools of Business současně s certifikací evropské akreditační instituce Equis a britské Association of MBAs. Většina z nich však těží z toho, že manažerskou kvalifikaci nabízí ve spolupráci se západními univerzitami, které mají potřebné akreditace.

Nejinak je tomu i v České republice. Na jejím území působí kolem třiceti škol, které nabízejí manažerské vzdělání většinou ve spolupráci se zahraničními partnery. Jejich úroveň je rozdílná a tím pádem i možnost získat titul MBA má rozdílnou hodnotu.

O kvalitu výuky na území České republiky se snaží starat CAMBAS - Česká asociace MBA škol. V současné době má deset členských škol, které splnily potřebná kritéria. Některé už také mají mezinárodní akreditaci. Jejich seznam, ale i kritéria přijetí školy do asociace, jsou na internetových stránkách http://www.cambas.cz. Některé tyto školy u nás působí už od začátku 90. let minulého století a mají již stovky absolventů, na všech působí i zahraniční lektoři.

Zdroj: Financial Times 2012 a The Economist 2011 - viz odkazy na web v textu; oba hodnotitelé mají různá kritéria pro posuzování kvality škol.

Zdroj: Financial Times 2011

Jan Přikryl, spolupracovník redakce

foto: ISIFA