Extremistické vrtochy jediné blízkovýchodní demokracie

Když se na půdě OSN loňský podzim jednalo o přijetí Palestiny jako plnohodnotného člena, izraelské bezpečnostní složky vypracovaly analýzy možných dopadů předpokládaného odmítnutí palestinské žádosti Radou bezpečnosti OSN. Jako nejreálnější riziko se izraelským expertům jevilo vypuknutí nové intifády, palestinského lidového povstání, které má precedens v nedávné historii: první intifáda vypukla na přelomu 80. a 90. let, další následovaly na začátku třetího milénia, kdy palestinské teroristické organizace začaly masově používat taktiku sebevražedných atentátů.

Možnost, že by Palestinci dali najevo nespokojenost s neúspěchem v OSN masovým odporem vůči Izraeli, není překvapivá ani nepravděpodobná. Pozoruhodnější je však hrozba, kterou izraelské tajné služby vyhodnotily jako druhou nejnebezpečnější: židovský extremismus, namířený proti palestinským i izraelským vládním cílům.

Mezi „Řekou“ a „Mořem“

Pokud by někdo považoval hrozbu židovského extremismu za zcela okrajový fenomén, stačí připomenout dvě jména: Baruch Goldstein a Jigal Amir. První z nich, americký Žid z Brooklynu, v 80. letech imigroval do Izraele a usadil se v jedné z židovských osad na Západním břehu. 25. února 1994 během ramadánu vstoupil v uniformě izraelského důstojníka do Jeskyně patriarchů v Hebronu, poutního místa posvátného judaismu i islámu, a automatickou zbraní povraždil dvacet devět modlících se muslimů. O rok později Jigal Amir, mladý ortodoxní Žid, zavraždil v centru Tel Avivu tehdejšího izraelského premiéra Jicchaka Rabina, který se „provinil“ uzavřením mírových dohod z Osla mezi izraelskou vládou a palestinskými předáky.

Amir a Goldstein byli produkty židovské extremistické ideologie, která čerpá z náboženské (des)interpretace i krajního nacionalismu. Na těchto základech si nárokuje celé území biblického Izraele od „Moře“ po „Řeku“, tedy oblast mezi břehy Středozemního moře a řekou Jordán, která nyní tvoří hranici palestinského území a jordánského státu. Ve vysněném Velkém Izraeli není pro Araby místo – stejně jako pro vládu, která s nimi jedná.

Židovský extremismus dnes

Pod vlivem výše popsaných událostí izraelská tajná služba Šin Bet dokonce zřídila speciální sekci zaměřenou výhradně na židovský terorismus. Po masakru v Jeskyni patriarchů a Rabinově vraždě sice k dalším podobným útokům nedošlo, židovské extrémistické skupiny však rozhodně nezahálejí.

Židovští radikálové působí především na Západním břehu, kde útočí na palestinská obydlí, přepadávají vozidla, ničí zemědělská stavení a zapalují mešity. K podobným akcím se uchylují i v samotném Izraeli v oblastech, kde žije arabská populace. Hanlivé nápisy se objevily i na křesťanských kostelech. Napadení se nevyhýbají ani zástupcům izraelských neziskových organizací, které se zasazují za dodržování práv Palestinců. Asi největší šok však Izraelci zažili před několika měsíci, když desítky židovských radikálů napadly izraelskou vojenskou základnu na Západním břehu. Během střetů bylo několik vojáků zraněno a část vybavení základny byla zničena.

Temná strana Izraele

Akce extremistů rozhodně nejsou v souladu s většinovými názory izraelské společnosti. Útoky na palestinský majetek vyvolávají prudké odsouzení ze strany vlády, předních rabínů, nejrůznějších organizací i obyčejných občanů. Jak ale pocítí každý, kdo se ocitne na Rabinově náměstí v Tel Avivu, kde byl premiér před sedmnácti lety zavražděn, židovský extremismus je fenomén s potenciálně velmi nebezpečnými projevy.

Je to také fenomén, který ukazuje odvrácenou tvář izraelského státu, o níž se v českých médiích často nemluví. Zapálené mešity boří černobílý obraz Izraele jako liberálně-demokratického ostrůvku v záplavě okolních fundamentalistů. I izraelská společnost má své fanatiky a židovský stát není výlučně kolébkou národnostní a náboženské tolerance, jak je někdy vykreslován. Historie ukazuje, že většinu dlouhodobých a komplexních konfliktů a jejich účastníků nelze rozškatulkovat do jasných morálních kategorií. Židovský extremismus je dalším z důkazů, že to platí i v izraelském případě. 

Jakub Záhora

Autor je juniorním analytikem AMO