Holík: Řekli, že mi musí nohu do tří dnů vzít, nebo tu už za týden nebudu

Kvůli gangrémě přišel devětašedesátiletý Jaroslav Holík před čtyřmi měsíci o levou nohu pod kolenem, na čtvrteční převzetí hlavní ceny fair-play za celoživotní postoj se však bývalý slavný hokejový útočník dostavil.

Léčení nepomohlo

Popsal i složitou situaci, která skončila amputací. "Rok a půl jsem marodil a pořád mi tu nohu ošetřovali, až se nakonec paní doktorka rozhodla, že mi ji musí do tří dnů vzít, jinak tady za týden nebudu," řekl Holík.

Hodně nepříjemnou situaci ustál. "Byl jsem vždycky psychicky i fyzicky hodně silný. Když jsem si řekl, že zhubnu deset kilo, tak jsem zhubl deset kilo. Nikdy jsem nepil, nikdy jsem nekouřil, cítím v sobě v tomhle určitou sílu," řekl mistr světa z roku 1972 a později i úspěšný trenér, jenž dovedl juniory ke světovým titulům v letech 2000 a 2001.

Současnou situaci zvládá. "Pomáhá mi manželka, jsem jen na dvou berlích a jedné noze, takže toho moc nezvládnu," uvedl Holík, který čeká, až dostane svolení používat protézu. "Mluvil jsem zrovna s Jiřím Ježkem, protože jsem viděl, že s protézou jezdí na kole. Ještě minimálně dva měsíce musím počkat, ale pak mu mám zavolat a říkal, že mi sežene tu úplně nejlepší, která u nás je k dostání," pochvaloval si Holík spolupráci s úspěšným paralympijským reprezentantem.

"Cítím u té nohy palec i patu. Opravdu, jak říkají, že tyhle pocity lidé mívají, tak to mohu potvrdit," popsal své pocity.

Četba a sport v televizi

Nudu zahání čtením. "Vždy jsem hodně četl. Čtu noviny, časopisy, ale i hodně knížek a čtu o významných osobnostech, jako byli Churchill, Reagan, Thatcherová," popsal Holík hlavní náplň svého času.

V televizi sleduje i hokej. "Ale abych vydržel koukat na celý zápas, to ne. Jak jsou nejlepší hráči pryč, už to není takové, jak by to mělo být. Ale chápu, že nejsou peníze a hráči jdou za svým zaměstnáním," dodal s tím, že rád sleduje i fotbal, hlavně zápasy Realu Madrid a Manchesteru United.

A na otázku, jak se cítí, odpověděl s nádechem černého humoru. "Cítím se dobře, ale vždycky večer přemýšlím, jestli se ráno ještě probudím v těch sedmdesáti," řekl s úsměvem.