Marihuanou proti krizi

Před necelým půlrokem proběhly ve Španělsku volby, levicová vláda José Luise Zapatera byla donucena předčasně odstoupit a podle všeobecného očekávání se po osmi letech k moci opět dostala pravice pod vedením Mariana Rajoye.

K předčasným volbám hodně přispěla již několik let trvající hluboká hospodářská krize, jež je sice pokládána za celosvětovou, která však, zdá se, některé země jen naťukla, zato jiné drtí jak valící se balvan. Španělsko bohužel patří do té druhé skupiny a jeho obyvatelé jsou už unavení. A hledají viníka. Projevilo se to i na listopadových předčasných volbách, kdy mnoho levicově smýšlejících lidí začalo věřit, že dosavadní premiér není schopný, a podpořili opozici.

Současně k tomuto rozhodnutí přispělo paradoxně i jejich přesvědčení, že bývalou vládou podniknuté kroky vedoucí k úsporám a ke zmírnění krize, požadované také z Bruselu, jsou poplatné dravému kapitalismu, a že se jimi levicová vláda zdiskreditovala. Ještě před pádem vlády byla vyhlášena generální stávka, kterou tehdejší opozice plně podpořila. Teď je z bývalé opozice vládní strana a naopak, přesto už na konci března stihla proběhnout nová generální stávka. Proč? Předpokládám, že proto, že je prostě krize, a během krizí lidé protestují proti vždy nepopulárním krizovým opatřením, ale také ze zoufalství, ze strachu, že už dál nemohou, a je jedno, kdo je právě u moci.

Pravicová vláda dál pokračuje v tvrdých opatřeních, v ještě tvrdších než vláda předchozí. Asi to tak musí být, myslí si někteří, hlavně ti, co nějakým zázrakem mají ještě práci. Zbytek, a je to téměř čtvrtina aktivní populace, z toho kolem 40 % mladých lidí do 35 let, je zoufalý.

Ceny stoupají, za veřejnou dopravu (průměrem o 11 %), za vodu, plyn, elektřinu, cigarety, alkohol, pohonné hmoty, stoupá DPH, daň z příjmu fyzických osob aj.; nový pracovní zákon, který by snad měl učinit pracovní trh pružnějším, jasně znevýhodňuje zaměstnance; krátí nebo se zcela ruší státní dotace téměř na všechno, z toho nejpolemičtější zkrácení dotací jsou především v odvětví výzkumu (mluví se až o 40 %), ve školství a zdravotnictví (až 10 miliard eur); krátí se platy státních zaměstnanců, tzv. „funkcionářů“ (zde nutno podotknout, že mají velice odlišný statut od těch českých a prakticky jim nelze dát výpověď, ale o tom někdy jindy).

Mluví se o zavedení plateb za každý lékařský recept, o spoluúčasti na platbě při pobytu v nemocnici (10 euro denně), o omezení lékařských služeb až dosud považované za standardní, a proto placené státem. Stále více mladých, vysokoškolsky vzdělaných lidí řeší tuto situaci odchodem do zahraničí, kde vidí světlejší budoucnost, protože ve Španělsku mají téměř nulové šance získat práci ve svém oboru.

Kvůli novým úsporným opatřením hrozí „odliv mozků“ i starší generace, především z odvětví výzkumu a zdravotnictví. Některá města, jako např. Barcelona, začala být sama aktivní a zprostředkovávají semináře zástupců z cizích zemí, kde se zájemci dozví, za jakých podmínek u nich dostanou práci.

I další města hledají alternativy, jak nabídnout svým obyvatelům práci a přitom umořit svoji ohromnou zadluženost (více než polovina španělských radnic má dluhy a je v platební neschopnosti). Asi nejkurióznějším případem je úterní referendum v katalánské vesnici Rasquera, zda povolit barcelonské asociaci kuřáků marihuany ABCDA, kteří se autodefinují jako „nezisková organizace uživatelů cannabis z vlastní kultivace za ludickými a terapeutickými účely“, plantáž marihuany na obecním pozemku. Ve vesnici s devíti sty obyvateli by vytvořila 40 nových pracovních míst a během dvou let by vesnici vydělala 1,2 milionů eur.

Obyvatelé si 56,3 procenty za téměř sedmdesáti procentní účasti odhlasovali, že ano.