Labutí píseň Víta Bárty

Vít Barta se v neděli pokoušel ustát palbu moderátorových nepříjemných dotazů a obhájit to, proč odmítl rezignovat na svůj poslanecký mandát, ačkoli to ještě před pátečním soudem jasně deklaroval.

Hned první otázka, se kterou byl Bárta konfrontován, zněla, jestli se někdy bál ztráty svého politického vlivu. Po několika vyhýbavých odpovědích poslanec nakonec připustil, že o ten přišel, když byl nucen opustit ministerstvo dopravy. Hned vzápětí ale dodal, že takto učinil dobrovolně a bez vyzvání. To ale není pravda, na jeho odstoupení apelovala třeba Kristýna Kočí nebo šéf socialistů Sobotka. Premiér pak po Bártově rezignaci připustil, že s jinou možností ani nepočítal.

Záhy poté přinesla diskuse zásadní poznatek, který si z ní divák mohl odnést. Bárta nejenom že se nehodlá vzdát poslaneckých výhod, ale bude se snažit svůj vliv rozšířit i dále: konkrétně na krajský úřad v Plzni. Zatím ovšem není jasné, pod štítem kterého uskupení do podzimních voleb vstoupí. Bárta připustil, že možností, jak by mohla jeho kandidatura na hejtmana vypadat, je celá řada: od občanských sdružení po politické strany. Chtěli bychom ovšem poslance Bártu upozornit, že jeho případná kandidatura pod hlavičkou občanského sdružení je předem odsouzena k nezdaru. Zákon totiž vylučuje z voleb veškeré subjekty mimo politické strany a jejich koalice.

Většinu relace pak ale zabírala hlavně Bártova apologetika, při které se velmi často odvolával na výsledek pátečního soudního rozhodnutí. Dvakrát tvrdil, že rozsudek ukázal, že celá kauza byla vlastně jen snahou o „dražbu“ poslanců VV jejich koaličními partnery. Dále svou pozici obhajoval s tím, že judikát potvrdil, že obálky pro Kočí a Škárku měly představovat půjčky, navíc podvodně vylákané. Soud měl tento hlavní argument jeho obhajoby plně přijmout. Během přelíčení pak sice Kristýna Kočí o vysokých finančních nabídkách vládních stran výměnou za rozpad koalice skutečně hovořila, soudce ale uznal její výpověď za málo důvěryhodnou a rozhodně tuto verzi nepotvrdil. Bártova verze o půjčkách pak nakonec skutečně nebyla vyvrácena a Škárkovo jednání bylo soudem opravdu hodnoceno jako podvodné. To ale neplatí v případě zmiňované Kočí. U ní nic takového (prozatím) prokázáno nebylo a Bárta tak svým tvrzením zavádí. Zmiňme navíc, že s charakterem půjček to také nebylo zcela bez problémů. Soud je chápe jako neoprávněné obohacení a Bárta se tak označení úplatkář stejně nevyhnul.

Vít Bárta se za pouhých třicet minut stihl stát rekordmanen webu Demagog.CZ v počtu pronesených nepravd a zavádění. Je tak více na pováženou, že takový člověk stále zastává vysokou politickou funkci (i když se to snaží popírat). Bárta se navíc netají ambicemi na další politický post. Pokud si vypůjčíme slova soudce Jana Šotta, tak Bárta si svým jednáním „nepochybně fakticky zavazoval poslance vládní politické strany.“ Můžeme se tedy, s nemalou dávkou znepokojení, ptát, koho si bude chtít zavazovat příště.

Autorem dnešního textu je David Kopecký, který pracuje v projektu Demagog.CZ