Čučche míří do nebes

Čučche, oficiální a zcela univerzální nauka KLDR míří k nebesům. Vlastně ne, konstruuje úplnou soběstačnost země, jež je vpravdě závislá na všestranné podpoře Číny. Navzdory výsledkům své epochy zůstává ale formálně nezpochybnitelnou naukou. Nicméně Severní Korea, ateistická orientální despocie, do nebe míří. Tu a tam střílí rakety pánu bohu do oken.

Do písmenka jí to „vyšlo“ právě teď. Po uplynutí sta dní od poměrně náhlého skonu „milovaného vůdce“ Kim Čong-ila, při oslavách ne/dožitých sta let zakladatele dynastie, Věčného prezidenta Kim Ir-sena. Jeho vnuk, na západních nóbl školách vychovaný Kim Čong-un neboli „Kim III.“, obdržel právě nejvyšší státní funkce. Převzetí „trůnu“ tím bylo definitivně potvrzeno. Příležitost blýsknout se před světem i poddanými letem Galaxie 3 proto vypadala slibně.  

Úspěch, jenž se nekonal, by byl mimo jiné úlitbou význačného pilíře stalinistického zřízení, ideologii zvané songun. Před ostatním upřednostňující potřeby početné armády a obranyschopnost země v permanentním válečném stavu. Všudypřítomná militarizace (schopný nástroj manipulace), potopení jihokorejské korvety nebo dělostřelecký atak na hraniční město Jon-pchjong jsou pak potvrzením role branných  složek, které mají co mluvit do nejvyšších státních záležitostí. Včetně průběhu rodového nástupnictví.

Když zemřela předchozí hlava KLDR, pozornost českých sdělovacích prostředků si vysloužilo posmrtné laudatio předsedy tuzemských komunistů. Mělo se policejně prověřovat, jestli svou soustrastí relativně izolovanému systému neporušil zákon. Bylo to úsměvné, neboť vedle naší nejkonzervativnější strany uctilo zesnulého diktátora třeba i Valné shromáždění OSN, když vyhlásilo minutu ticha. Jediné, co „pohoršení“ reálně ukázalo, je, že schematičnost myšlení či rituálně vyjadřovaná nenávist nemusí být vlastní výhradně stoupencům čučche.  

Glosa vyšla v deníku E15