V nevědomosti je síla?

Český politický factcheck Demagog za necelého čtvrt roku svých analýz politických vyjádření eviduje 45 tvrzení, která jsou označena otazníkem. U těchto výroků nedokázali ani pečliví analytici projektu jednoznačně určit, zda jde o pravdu či ne. Tento jev ukazuje na hlubší celospolečenský problém, za kterým mohou být dvě příčiny.

První z nich skeptického čtenáře napadne takřka okamžitě: ministři a poslanci se snaží manipulovat veřejnost tím, že záměrně uvádějí fakta, která nelze věrohodně dokázat. Divákovi nedělní relace Otázky Václava Moravce tak nezbývá než spolehnout se na objektivitu politikových slov nebo je odmítnout pouze na základě vlastního úsudku. Několik týdnů analýz ukázalo, že se někteří zástupci lidu až podezřele často odvolávají na různá neveřejná vnitrostranická a kuloární jednání. Za všechny můžeme zmínit únorovou diskusi mezi poslanci Stanjurou, Tejcem a Polčákem. Všichni zmínění se během ní odvolávali na uzavřené koaliční schůzky nebo na závěry zasedání sněmovních výborů, jejichž průběh ale není nikde zdokumentován. Mnohem závažnější překážkou při kontrole politických výroků se ale zdá být něco úplně jiného.

Jako největší problém se paradoxně ukázala být nemožnost dohledat informace a podklady, kteréž by podle zásad zdravého uvažování měly z google vyletět během několika vteřin. To se ovšem málokdy děje. Nepřehledné a komplikované weby veřejných institucí, zastaralé nebo neúplné statistiky, dokumenty a zprávy zasuté hluboko v zaprášených internetových archivech. To bývají nejčastější příčiny toho, že se často nepodaří dohledat nic nebo jen velmi málo a politik tak se svým tvrzením vyvázne „beztrestně“. Jako příklad poslouží Jaromír Drábek, který se v debatě o sociální péči dvakrát za sebou odkazoval na statistiky pěstounských rodin, které jsou ovšem na webu ministerstva práce zveřejněny jen ve velmi kusé a neúplné podobě.

Potenciál je v informacích

Informace jsou jsou přitom pro naši společnost klíčové. Stojí na nich byznys, mezinárodní vztahy a také řádné fungování naší demokracie. Otevřená a snadno dostupná data nejenže napomáhají veřejnosti (minimálně v přesvědčení, že jejich země je spravována dobře), ale třeba i odborníkům ve výzkumu, bez jejichž práce by se naše společnost posouvala kupředu jen velmi pomalu a těžkopádně. Vedle toho také jednoduše a kýmkoli dosažitelné informace nesou potenciál ušetřit spoustu peněz. Každý z nás se rozhoduje lépe (a ekonomičtěji), pokud k tomu má adekvátní data.

Naštěstí je ke stavu, kdy nebude problém dohledat to, co potřebujeme nebo chceme, i v Česku poměrně dobře nakročeno. Již nyní funguje celá řada iniciativ, které jednoduše, přehledně a komplexně prezentují fakta o tom, co se děje s našimi daněmi, jak se chovají naši volení zástupci nebo jaké problémy jsou kolem nás na komunální úrovni.

Poměrně nedávno také vznikl webový rozcestník Náš stát, který se pokouší všechny tyto projekty schraňovat na jedno místo. Je jich ovšem zatím jen hrstka a potýkají se se stejnými problémy jako Demagog. Ukazují cestu, ale dokud se úřady v Česku nerozhodnou své informace uveřejňovat pořádně, budou se jich tyto komplikace držet. Právo na informace je nám ústavně zaručeno. Požadujme tedy, aby bylo i naplňováno. Jak píše The Economist, smysl otevřených dat není pouze odhalovat jak svět funguje, ale zároveň ho měnit. 

Autorem dnešního textu je David Kopecký, který pracuje v projektu Demagog.CZ