Ve jménu republiky

Amerika je jiná: občanům dává nejen právo k držení střelných zbraní.   Občas jim dává i zbraně ještě ničivější. Vtahuje je totiž právě do hry o navrácení částek zpronevěřených z veřejných zdrojů.
Takzvaný False Claims Act  vznikl už za časů presidenta Lincolna.

Soukromým osobám poskytuje  právo ujmout se jménem státu vymáhání zpronevěřených částek, a v případě úspěchu být odměněn významnou částí vymožené sumy. Před třemi lety navíc byla použitelnost rozšířena i na případy opačného toku peněz: tedy nejen podvodného vylákání např. subvencí z veřejných zdrojů, ale i případy, kdy někdo zaplatí v důsledku svého podvodného jednání eráru méně než by měl.

Kdo takové nekalé jednání jiného zjistí, může iniciovat soudní vymáhání. Podílí se pak nejen na risiku neúspěchu (a úhradě nákladů řízení neprávem obviněného), ale  i na úspěšném vymožení peněz pro stát. Zástupci státu musí být nejdříve obeznámeni s možností takového vymáhání: pokud se rozhodnou zúčastnit, dostává při úspěchu iniciátor až 25 % výtěžku. Pokud se zástupci státu rozhodnou stát stranou, může soukromý iniciátor dostat dokonce až 30 %.

Tato právní úprava samozřejmě vyvolává emoce a námitky o ziskuchtivosti udavačů. Líbí se ti sousedův dům? Tak ho udej pro šizení státu a v zemi, kde justice dokáže přisoudit milionové odškodné i tomu, kdo si špatně přečte návod na topinkovač, máš větší šanci na slušný výdělek než při běžné loterii. Ale takto jednoduché to ovšem není. Americká úprava, která je stará 150 let, - byť donedávna příliš využívána nebyla - obsahuje řadu pojistek proti zneužití a k potrestání šikanózních žalobců. A přestála i opakovaná napadení z hlediska ústavního souladu. Informace z posledních let přitom zmiňují poměrně vysoké částky, které byly prostřednictvím tohoto zákona vymoženy pro státní pokladnu.

Možná replikace takové právní úpravy v českých podmínkách vyvolává obavy. Jestliže má každý každého nahraného, jak se s úsměškem v poslední době říká, tak by mohl už tak přetížený justiční systém pod náporem žalob podobného druhu prasknout. A jestliže by opravdu měl máslo na hlavě skoro každý, tak by se z podvodů dal dokonce vykouzlit hospodářský zázrak: já udám tebe, ty musíš státu vracet cos dostal, a já dostanu 30%. Ty udáš mně a dopadnu stejně. Nakonec každý máme slušný peníz, jen ten stát poněkud ostrouhal.

Doufám ale, že nezavedení něčeho podobného jako False Claims Act, je v našem malém českém rybníce opřeno o něco jiného než takové pesimistické posouzení české reality. Opravdu, americká tradice i způsob využívání justičního systému je hodně odlišný od evropského. A není náhoda, že v Evropě by se ekvivalent této americké úpravy sotva našel. Pro začátek by zde ale stačilo mnohem méně: posílení pravomocí k vymáhání škod ze strany státních orgánů nezávislých na těch úřadech, kde ke vzniku škody došlo. Trestní oznámení totiž umí rozesílat kdekdo. Ale opravdově a důsledně vymáhat ve prospěch státu peníze, to už vyžaduje skutečný zápal i znalosti a zkušenosti.