Potrava pro město: brokolice, maliny a tilápie za rohem

Myšlenka zemědělských biologických malohospodářství na okrajích a uvnitř měst vypadá fantasmagoricky jen do té doby, než se zamyslíš nad anonymitou všeho dění kolem potravin. Nad totální závislostí na supermarketu. Nad stovkami a tisíci kilometrů, které ovoce a zelenina a ostatní potraviny překonávají, než se dostanou ke spotřebiteli, čímž vůně, chuť a nutriční kvalita zeleniny a ovoce jsou pak, excuzes moi, v háji.

Z centra Rotterdamu je to co by kamenem dohodil: ladem ležící pozemek bývalého ranžírovacího nádraží s chátrajícími halami - celkově místo, s kterým si město nevědělo rady. Zde se po třech letech příprav za několik týdnů zahajuje provoz zemědělské farmy, přímo uprostřed města. Evropská premiéra. Tři mladí odvážní podnikatelé budou na ploše asi jeden a půl hektaru inovativně farmařit. Obyvatelé Rotterdamu si sem mohou od května zajít pro čerstvou zeleninu a ovoce. V jedné z hal bude obchod s vypěstovanými produkty, v jiné restaurace se sály k pronájmu. Po části pozemku budou běhat slepice, buduje se včelín a nádrže na chov ryb, ktere se jinak importují z Indonésie a Thajska.

Pozemek je propachtován na deset let, investice jsou umírněné. Prostřednictvím crowdfundingu se může každý občan jako spoluinvestor už od 20 eur na projektu podílet, na webové stránce však nechybí upozornění, že riziko investování je značné. Přesto jsou Johan, Bas a Huibert přesvědčeni o budoucím úspěchu svého podnikání. Chtějí využívat městského organického odpadu a zavést nové technologie jako třeba 'aquaponics', spojení pěstování rostlin s chovem ryb. Farma má sloužit k vytvoření lepší sociální koheze obyvatel, zajistí několik desítek placených pracovních míst a nabídne dobrovolnickou práci. Budou zde pořádány kursy a různé akce. V neposlední řadě se počítá s komerčním úspěchem a do budoucna s dalšími lokalitami. 'Urban farming', městské malozemědělství, získává v Nizozemí, a to doslova, stále více půdy pod nohama.

V Amsterodamu si už deset let dobře vede restaurace De Kas (Skleník) v jednom z městských parků. Na vlastních záhonech a ve skutečném skleníku zaintegrovaném do interiéru zde pěstuji zeleninu a drobné ovoce. To, co si nevypěstují sami, dodávají malé farmy z nejbližšího okolí.

Blamáž bude strategie

Po Nizozemí jsou stovky hektarů městské půdy, která v současnosti planologům, urbanistům a developerům leží jaksi v žaludku. Proklínaná krize funguje v tomto případě jako katalyzátor nových nápadů. V minulosti si mnozí městští radní totiž popustili uzdu fantazie a kšeftovali s půdou ve velkém. Vykupování zemědělských pozemků na dalekosáhlé stavební projekty se považovalo za výdělečný podnik, což skutečně do doby ještě před pár lety tak fungovalo. Jenže v době krize se na plánovaných projektech buď ani nezačalo pracovat, a nebo se realizovaly jen částečně. Třeba nevelký Apeldoorn má deficit v očekávaných půdních ziscích dvě stě miliónů eur! Využití této ladem ležící půdy na maloměřítkové městské zemědělství by tak mohlo zabít několik mouch jednou ranou.Jednak odpadne palčivá otázka co s nakoupenými pozemky, o které v současnosti nikdo nejeví zájem, jednak se dostane do obrazu právě 'urban farming', malozemědělství ve městech. Vsadit na ně je takříkajíc ‘go with the flow’. Elegantně by se tak blamáž z nerealistických nákupů půdy za peníze daňových poplatníků mohla změnit ve strategii. I když se stát v těchto projektech omezuje na roli poradce a koordinátora.

Samozřejmě je termín potravinová strategie v Nizozemí poněkud přehnaný. Nizozemská města jsou sice v současnosti odříznutá od zemědělského venkova, ale ten je vzdálen pár - nanejvýš desítek - kilometrů. Nizozemí je potravinový soběstačný velkoproducent. Amsterodam nebo Rotterdam také není New York nebo Londýn, kam se denně skoro tři čtvti objemu potravin importuje leteckou dopravou ze všech koutů světa. Někdo prozkoumal, že kdyby se ‘něco’ stalo, má Londýn potravinovou zásobu na tři dny. Shrnuto do větičky: 'nine meals away from anarchy', vzdálenost k anarchii je devět jídel. V Nizozemi stačí ovšem i malý zádrhel: když před časem stávkovala distribuční střediska Aholdu, byly regály místních supermarketů za půl dne místy jak vymetené.

Tento nový trend v zajišťování potravy pro města je možná z nouze ctnost. Přesto je sílícím podproudem proti globalizaci a ekonomii jako jedinému životnímu ukazateli. Roli zde nehrají zelení fanatikové, ale lidé bez proklamací a s cílem změnit do budoucna přístup k potravinám jako takovým. K potravinám s návratem sezón, bez nadbytečných přepravovacích kilometrů, ale pravěpodobně s vyššími cenami za kvalitu.