Jiná Evropa

Jacques Rupnik mi jistě odpustí, že jsem si vypůjčil titul jeho slavné knihy, která spolu se stejnojmenným seriálem BBC na počátku 90. let otevřela informační dveře mezi východem a západem Evropy.

Svým způsobem žijeme nyní v podobně revolučních časech, kdy se Evropa zásadně proměňuje – a výsledky víkendové série voleb naznačují, jakým směrem. Zde tedy několik postřehů o tom, proč je ode dneška Evropa poněkud jiná, než jakou jsme ji doposud znali.

3) Výsledky řeckých voleb jsou největším bolehlavem uplynulého víkendu. Druhou největší politickou stranou se stala levicová Syriza, odmítající úsporná opatření, ale podporující členství v eurozóně. Jak to chce skloubit, není jasné. Neonacistický Zlatý úsvit dostal sedm procent. Obě největší strany, socialistický PASOK a konzervativní Nová demokracie, nedají dohromady nadpoloviční většinu. Z hlediska ekonomické síly eurozóny a evropské integrace nevýznamná země se tak znovu stane epicentrem evropských problémů. Pravdu zřejmě mají analytici jako Simon Tilford z londýnského Centra pro evropskou reformu, kteří tvrdili už před rokem, že Řecko se mělo nechat zkrachovat. Teď by bylo o bolehlav méně.

I Nouriel Roubini považuje výsledky voleb v Řecku za závažnější, než těch ve Francii. Zatímco Hollande je umírněný, v Řecku může podle něj nastat chaos:

4) Pravicoví extremisté se stali politickou silou, se kterou je třeba automaticky počítat. Marine Le Penová ve Francii je druhým vítězem voleb a sílu její Národní fronty prověří červnové parlamentní volby. Ale už to, že o její hlasy se celkem nezastřeně ucházeli v druhém kole oba kandidáti, něco znamená. Geert Wilders v Nizozemsku položil vládu. Řecký Zlatý úsvit, otevřeně se ve své symbolice odvolávající na fašismus, se pohodlně dostal do parlamentu s hesly, v níž "Řecko Řekům" patří k těm mírnějším.

5) Shrnuto a podtrženo, malé strany z okraje politického spektra mají na další vývoj v Evropě větší vliv než  – viz Zlatý úsvit, Syriza, Geert Wilders – němečtí Piráti. Příští víkend bude třeba zajímavé vidět, jak si v nejlidnatější německé spolkové zemi Severní Porýní-Vestfálsko povede Pirátská strana, která atakuje pozice etablovaných Zelených. Malé strany se sice vymykají hlavnímu evropskému proudu, ale mají na podobu Evropy zásadní vliv.

Něco podobného platí i o malých zemích, i když nelze srovnávat Řecko a Nizozemsko v jejich hospodářské politice, nebo politickému vlivu. Je to slabost a síla evropského sjednocování zároveň: Malí mají vliv – a to i ten destruktivní.

Vítězství Françoise Hollanda může signalizovat návrat evropské levice, kterou v posledních letech vytlačovaly středopravicové strany a vlády.

Zajímavou – a dobrou – zprávou je překvapivý úspěch proevropských stran v nedělních srbských volbách, mezi něž je ovšem nutné započítat socialisty, jimž kdysi vládl Slobodan Milošević.

V Evropě tak vzniká nová politická konstelace, která bude mít zásadní vliv na další podobu integrace a její prohlubování. Po desetiletí sdílený konsenzus společné budoucnosti ve sjednocené Evropě, k němuž se tak rády a s nadšením přihlásily i postkomunistické státy jako Česká republika, bojuje o přežití.