HDP a zahraniční obchod - aneb proč nečekaně dobré výsledky zahraničního obchodu nejsou zárukou vyššího HDP

Již v dubnu po zveřejnění nových dat o zahraničním obchodě přišli někteří analytici se závěrem, že tato data zřejmě povedou i k revizi dat o HDP za rok 2011. Podobné spekulace se objevují opět nyní, kdy se ČSÚ chystá zveřejněnit odhad vývoje českého HDP v prvním čtvrtletí 2012. Důvod zájmu je nasnadě. ČR zřejmě zažila v posledních dvou čtvrtletích roku 2011 lehký reálný pokles (ovšem jen mezičtvrtletně) a i podle dalších odhadů se potácí na úzké hraně mezi recesí a stagnací především kvůli slabé domácí poptávce. V takové situaci cokoliv, co by mohlo vést k závěru, že ČR nejen stagnovala, ale možná i rostla, může alespoň zčásti změnit extrémní pesimismus domácích spotřebitelů a možná i omezit tlak na další úsporná opatření. Signál o zdánlivě malé změně k lepšímu či k horšímu tak může rozhodnout o mnohém – od výsledků HDP za celý rok 2012 až po politickou stabilitu.

Jakkoliv bych rád tento optimismus a očekávání lepších dat sdílel, skeptický ekonom by měl při hodnocení této situace zůstat při zemi a uvědomit si, nakolik se vlastně data ze statistik zahraničního obchodu a data popisující reálnou ekonomickou aktivitu liší. Nejde přitom je o to, zda počítáme obchod dle pohybu zboží či dle změny vlastnictví. Rozdílů je více a jejich důsledkem je situace, kdy se výsledná data o příspěvku bilance zahraničního obchodu v národních účtech často dosti odchylují od původně publikovaných dat o obchodu:

1. Čisté exporty v národních účtech nejsou totéž jako saldo obchodní bilance. Z pohledu HDP je rozhodující saldo mezi vývozem a dovozem zboží a služeb, zatímco obchodní bilance (a zveřejňovaná optimistická čísla) se týká jen zboží. Ve vývozu ČR vykazovaném v národních účtech přitom v roce 2011 měly služby cca 14,5% podíl, na dovozu 12,8% podíl. Následující graf zachycuje rozdíly mezi hodnotou celkového salda výkonové bilance (tj. zboží + služby) a obchodní bilance (jen zboží) v běžných cenách, tak, jak jsou v běžných cenách zachyceny v českých národních účtech. 
2. Data o zahraničním obchodu zahrnují i položky, které by se v HDP z podstaty jeho definice neměly objevit (např. vývoz/dovoz zboží „z druhé ruky“, atd.). Z řady podobných důvodů (včetně problémů s cenovými paritami) se proto zveřejňovaná data o obchodu dosti liší od salda obchodu v národních účtech – viz následující graf.
3. Pro vyhodnocení reálné změny HDP je také podstatné znát nejen vývoj nominální hodnoty exportu a importu, ale je nutné znát reálný vývoj, tj. očištění o vliv  cen. Právě ceny v zahraničním obchodě jsou však často dosti nestálé a mohou celkový výsledek výrazně ovlivnit, navíc se tradičně vývozy a dovozy zachycují v jiných cenových paritách (FOB a CIF). V současné době máme k dispozici předběžná data o vývoji exportu a importu za celé první čtvrtletí, avšak zveřejněny byly indexy cen v zahraničním obchodě jen za únor a leden 2012. A samozřejmě – opět se jedná jen o obchod zbožím, indexy navíc respektují strukturu obchodu v roce 2005. Za celé první čtvrtletí vzrostl český export zboží po sezónním očištění meziročně o 11,6% (dovoz o 5,7%),  mezičtvrtletně o 4,9% (dovoz o 3,3%). Z dostupných (i když ne zcela srovnatelných) dat se zdá, že ceny ve vývozu za leden a únor vzrostly meziročně o cca 4,8% a v dovozu o 6,4%. Mezičtvrtletně bude zřejmě v našem případě tento vliv naštěstí malý, zdá se, že ceny v posledních měsících rostly jen velmi mírně (do 1%).

Co tedy skutečně víme? Bilance zahraničního obchodu zbožím se v prvním čtvrtletí skutečně impozantně zvýšila, přebytek meziročně vzrostl o cca 75% v tradičním pojetí (ještě více, o cca 112%, při zahrnutí sezónního očištění) a o ohromujících 265% ve statistikách dle národního pojetí. Co to ale skutečně znamená pro HDP?

Pomiňme nyní jinak důležitý problém přímého vlivu exportů na importované vstupy do výroby i rozdíly v pojetí obchodu ukázané v druhém grafu a pokusme se o naivní odhad mezičtvrtletního růstu HDP ze zveřejněných dat o exportech a importech. Vyjdeme-li z posledních údajů z národních účtů (data ve stálých cenách a po sezónním očištění) a budeme-li předpokládat, že všechny položky z posledního čtvrtletí minulého roku včetně služeb zůstanou stabilní a jen export a import zboží se změní tak, jak ukazují nominální čísla (4,9% a 3,3%, zanedbáme tedy malý mezičtvrtletní nárůst cen), tak by ekonomika skutečně měla mezičtvrtletně reálně vzrůst o necelá 1,2%. Stačí ale, abychom předpokládali, že se finální poptávka a tvorba hrubého kapitálu reálně sníží jen o něco více než o 1,2% (opět při stagnaci obchodu službami), aby i takovýto nárůst obchodu zbožím stačil již jen k dosažení mezičtvrtletní stagnace HDP. Při zahrnutí známých údajů o exportních a importních cenách se už výsledek výrazně nezmění.

Při pohledu na vývoj spotřeby a tvorby kapitálu v závěru roku 2012 a na výsledky konjunkturálních průzkumů se tak najednou šance dosáhnout něčeho lepšího než mezičtvrtletní stagnace zdají spíše malé.  Optimistištější výsledek dostaneme, pouze pokud bychom do stejného naivního výpočtu bez úprav dosadili vyšší tempa růstu exportu a importu zboží v národním pojetí či pokud bychom automaticky předpokládali, že vývoz služeb poroste stejně rychle jako vývoz zboží. Výsledky obchodu by pak v nejoptimističtějším případě stačily k udržení stagnace HDP i při poklesu finální spotřeby a tvorby kapitálu o něco více než 4% (vše mezičtvrtletně).

Signálem, že upozorňování na slabší vazbu mezi daty o nominálním obchodem a HDP nemusí být jen statistickým hnidopyšstvím, jsou výsledky průmyslové výroby, která sice meziročně rostla (po očištění o počet pracovních dní o 0,9%),  mezičtvrtletně však došlo k poklesu o 0,4%.

Co nám tedy ČSÚ 15. května sdělí ohledně toho, zda ČR byla či je v recesi? Není vyloučeno, že výsledky obchodu ve skutečnosti byly i po započtení výše zmíněných vlivů skutečně natolik dobré, že se předchozí zmínky o „technické“ recesi v ČR skutečně ukážou jako přehnané. Zatím publikovaná data o obchodu však takový výsledek zdaleka automaticky negarantují.  Je dokonce dosti pravděpodobné, že se v úterý ani definitivní odpověď nedozvíme, protože výsledek bude příliš nevýrazný, tj. příliš blízko nule v porovnání se spolehlivostí odhadu, a že si na definitivní závěr budeme muset počkat až do 8. června, kdy budou zveřejněny národní účty za první čtvrtletí.