Rath a povinnost skepse

Především se nikoho nezastávám, ale i kdybych se zastával, tak myšlení tohoto chytráka, se mi zdá snad nebezpečnější než existence samotných kmotrů a ukradených peněz.

Nyní tedy k dotazům, které si kladu a snad (jako jakýsi otravný šťoural) cítím povinnost si je klást. Proč policie v této zemi předvádí tak nevyrovnané výkony? Jak jí mám tedy potom věřit? Proč třeba čtyřicet dní nevyslechne přejetou paní, jen aby si ji kmotr Janoušek mohl koupit? A proč ve srovnání s tím nasadí na Ratha „stovku nejlepších profesionálů“? Když nasadí „stovku nejlepších profesionálů“ na Ratha, zbyde alespoň jediný profesionál třeba na vyšetření dvou set klientelistických změn v územním plánu hl. m. Prahy?

Proč mám najednou předpokládat, že česká policie, která zpatlá, na co sáhne, teď zrovna postupuje dobře? Je úlohou novináře budovat důvěru v policii před tím, než je možné její práci jakkoli posoudit? Státní zástupkyně drží přísné informační embargo, ale do médií už začaly selektivně pronikat informace z policejního spisu. Jak je to možné? Kdo je za to zodpovědný? Proč soud před lety rozhodl, že zločinci Srbovi se musí vrátit krabice s miliony?

Proč jedna krabice (pravděpodobně) propadne státu a druhá mu nepropadla? Je pravda, že Rathovi zmizela krabice na pět minut z dohledu? Kdo byl ten policejní spolupracovník v samém jádru zločinecké party? Byl to ten, kdo předal Rathovi krabici? Já tedy doufám (či chci věřit), že ne.

Aby bylo jasno – pokus o předražení veřejné zakázky je jasný. Mám však obavy, že advokáti budou mít dost silného střeliva. Aby se nám ten zlý muž ještě nevrátil.